Whispers of My Fantasy

Happy Sappy New Year

2011-12-31T23:39:00.000+01:00

Co vám k tomu mám dodat? Snad jen abyste si dnešek užili. Zítřek nějak přetrpěli. A celý rok si náramně užili!

Krátké pokračování ke kauze: NOTEBOOK

2011-12-18T15:28:00.001+01:00

Takže, notebook je opravený, přeinstalovaný a připravený k odběru. Nebo to mi alespoň tvrdili ve čtvrtek po telefonu. Když opomenu, že mi třikrát volali různí lidé z tohoto servisu, jestli mám zálohovaná data... Tak jsem hrozně nadšená, že je hotový. Tak šíleně rychle zařizuji, abych si druhý den ten notebook vyzvedla. Abych měla peníze, dost času si pro něj přijet, jak si ho musím nechat v práci přes noc, protože na firemní párty ho tahat nebudu. Tak tam teda houževnatě v pátek dojedu, aby mi řekli, že ve čtvrtek večer jim kleklo auto a že TAM TEN NOTEBOOK NENÍ. Pán poznal moje nenadšení a držení se zpátky, abych je neseřvala, že mi teda zavolali, že tam bude. Udržela jsem se a slušně jsem odmítla nabídku o doručení PPL. Prostě si ho musím vzít osobně a zkontrolovat a dojednat ještě jisté věci a tak. A jelikož ve středu odjíždím pryč a v pondělí a v úterý jsem v práci....tak vůbec nevím, jak to udělám T___T

V pondělí mám sice open do tří, ale pak mám od pěti vánoční párty pro zákazníky. A já ji mám na starost, takže z toho se neuleju(a taky to znamená, že se ty dvě hoďky mezi tím nudit fakt nebudu). A v úterý mám close od dvou, takže budu muset před tím a už teď se mi chce hrozně vstávat. :/

Bude to v úterý.

Ve světě a v ČR se děje tolik věcí, mě se děje tolik věcí. Všude okolo je tolik starostí... A tak si dávám oddech u pečení. Peču americké cookies a docela se povedli. BTW, to bude snack na zítřejší párty, doufám, že zbudou. Protože stále ochutnávám, jestli jsem je nezkazila. XD

Vzpoura strojů

2011-12-11T17:42:00.001+01:00

Už pár měsíců jsem měla problémy s notebookem. Vždycky to ale bylo ve fázi, že se po tom náhlém vypnutí zase zapnul. Kamarád mi ho i vyčistil zevnitř od prachu a chudák pak zase šlapal. Ale ne na dlouho. Tohle první velké kiksnutí se stalo přibližně ve stejné době, jako jsem utopila mobil. Takže jsem spíš řešila, abych měla komunikátor. Navíc už rok mám netbook, který jsem si koupila sice nejlevnější, ale teď jsem za něj nesmírně vděčná, protože už zase měsíc jedu jen na toho drobka. Takže jsem velký notebook nechala odpočívat a na nákup nového jsem neměla ani pomyšlení. Když se konečně zprovoznil vyčištěním, fungoval dejme tomu zase měsíc XD, a pak opět velké náhle vycvaknutí/vypnutí/finito a potom velká černá tma. Už se nenastartoval, až teda do minulého týdne. A toho jsem teda využila a hned jsem zálohovala jak divá. Většinu jsem už měla uloženou, jen pár zbytků a bylo hotovo.

Skoro připraveno do servisu. Skoro. Jen jsem musela smazat složky s názvy jako Manga, Anime, Stories a pak taky jednu velmi tajnou tajnou, takový ten typ složky, který má v počítači každý, i když to možná ze začátku popře. A bylo vymalováno.

Nejvtipnější část ale byla, když jsem to do toho servisu na stodůlkách vezla. Měla jsem podpatky, šaty, tašku na notebook, co je šedo-růžová a určitě jsem vypadala hrozně seriózně, když jsem jim zaklopítla. Na otázku, jaký mám problém, jsem slečně vyjmenovala 6-7 věcí a všechno jsem to zakončila s tím, že, když to bude mít cenu, tak přeinstalovat.

Vypadalo to asi takhle:

Já: "Takže největším problémem je, že se mi nekontrolovatelně vypíná a zapíná. Nebudí se mi ze spánku a hrozně se zasekává, nabíhá hrozně pomalu. Já vím, že by to potřebovalo přeinstalovat, ale nemám od Visty instalační cd. A vlastně mi nejde optická mechanika, takže to je potom asi jedno. A aby se váš technik nelekl, tak mi nejdou tyhle dvě klávesy, ecs...a to pod tím." Přitom jsem notebook probudila z hybernace a uprostřed mluvení se hezky ukázkově vycvaknul. Takže to mi slečna odkývala, že aspoň ví, co to dělá. Už byla trošku zaskočená. Když jsem teda stroj otočila, abych jí nadiktovala číslo, zjistila jsem, že mi odpadla gumová nožička, samozřejmě jsem jí to hned oznámila. Ta už se jen místo odpovědi smála. Ale zažertovala se mnou, že viděla i notebooky v horším stavu.

O 4 dny později mi zavolali, že vědí co s tím je a že to jde opravit!!! A navíc se mi to vejde do limitu!!! Prý vadný čip na základní desce a všechny problémy, co s tím byly, jsou od toho. Teda až na ty dvě nefungující tlačítka, do kterých jsem si nalila olej ze svíčky. XD To se výměnou čipu nevyřeší. Ještě mi to přeinstalují! No já jsem úplně unešená samozřejmě.

Teď už jen týden počkat a uvidíme, jak comp pofachá. Dávám tomu velké naděje. A už jsem poměrně hodně frustrovaná, protože na monitoru 9" se opravdu nedá číst manga, dá se na ní koukat, ale nic moc si nepřečtu. Takže mám v sobě nevyužitý adrenalin.

Už se nemůžu dočkat, až bude doma!

Odstávka proudu

2011-12-04T23:48:00.000+01:00

Tak nějak by se dala pojmenovat moje neschopnost vyjadřování se. Tedy hlavně tady. Ne, nejsem němá, jsem jen líná. Bez inspirace. Píšu další příběh, ale pro koho? Pro šuplík. Tak mohu říkat i tomuto místu. Můj vlastní internetový šuplík. Má stejný vlastnosti. Tichý, chladný, osamělý...

Tak nějak se v myšlenkách přesunu k tomu správnému blogování, tudíž remcání o životě. Takhle před vánocemi jsem docela s pěnězmi na dně a teď těch 5 dní k výplatě bude pekelně dlouhých. Ale stejně si za to můžu sama. Ale já jsem neutratila peníze za hadry. Nebo za nový notebook, který budu někdy potřebovat(přinejmenším peníze na opravu toho starého). Já jsem to všechno v zásadě prožrala...Závislost na pizze se projevila velmi, ale když ona je opravdu v Makru o tolik levnější....

Když k tomu připočtu jednu japonskou žranici u mě doma a pečení vánočního cukroví, tak budu ráda, že nám nepřijde doplatek spotřebované elektřiny. Funny, už se na to těším.

Ale abych si jen nestěžovala, tak v práci se mi poměrně daří. I když mě děsí, jak moc na mě naši manažeři spoléhají, v zásadě mi to je k prospěchu a na to, že se po nikom nevozím, jsem v zásadě spokojená. Ale moc hluboko bych rýt nemusela. Každopádně jsem povýšila.

A tak nějak celkově si asi nemůžu na nic stěžovat. Mám kupu skvělých přátel, i z druhé strany republiky.

Ale něco mi chybí. A nikdo mi to Něco připomínat nemusí. Já to vím, teda tuším. Ale bojím se. Co kdyby to něco přišlo a já po chvilce zjistím, že to není to, co potřebuju? Vím, že žiju ve snech, ale já už asi nijak jinak žít neumím. Lidi po mě chtějí, abych se vzdala snění a fantazií. Ale co ze mě pak zbude? Ok. Mám trochu rozhozený hormony, ale jednou za čas si maloměstská holka může zafilozofovat. Ne snad?

A to k dnešnímu příspěvku, který je v zásadě o ničem. Ale je to lepší než nic.

Kdyby

2011-10-19T23:34:00.004+02:00

Tak nějak by se dalo pojmenovat dost situací z mého života, ale já jsem si místo toho vymyslela život fiktivní. Přesněji jsem napsala věc, které honosně říkám povídka. Je to jen krátká jednorázová záležitost. Samozřejmě se přikláním k oddychové červené knihovně. A vůbec se za to nestydím.

Ještě včera se mi tenhle příběh docela dost líbil. Když jsem se rozhodla ho sem dát, tak se mi ještě docela líbil. Teď už je to jen z tvrdohlavosti...
Jinak chyby přehlížejte, jsem grogy a upadám do postele. Brou všem!

KDYBY

Co děláš na konci dne? Sníš o tom, co všechno jsi mohl udělat jinak? A co by se změnilo, říkáš si? Kdybys nebyl paličatý hlupák, tak bys v tuhle chvíli ležel vedle Petry. Možná ve vášnivém objetí. Možná jen na mol při snaze zapomenout. Zapomenout na Davida.

Kdybych nebyl srab, možná bych ležel vedle něho…

Kdybys neříkal slovo kdyby, tak by ti asi bylo lépe, tupče!

Když projíždíš události z posledního dne v týdnu, snažíš si vzpomenout na všechny detaily. Co měl na sobě? Jak se choval? Netrápilo ho něco? Kolikrát se na tebe podíval? Kolikrát svůj úsměv na tebe zamířil? Stejně si ale většinu otázek směřuješ k sobě.

Co jsem měl říct? Jak jsem se mu mohl přiblížit? Co si o mně asi dneska myslel?

David je kolega, výborný pracant, s lepšími výsledky, než ty jsi kdy měl. Ženy po něm prahnou. Když jsi s ním, jsi tak neuvěřitelně nervózní, nedokážeš se mu vůbec podívat do očí.

Ale co kdybych ho políbil? Třeba dnes, když jsme byli sami ve výtahu? Co kdybych ho chytnul za ruku u kávovaru?

Už zase kdyby, kdyby, samé kdyby. Jako KDYBY to pomohlo! Přemýšlej, co by se dělo pak. Co bys dělal potom? Po náhlém polibku, nečekaném doteku… Jak bys to vysvětlil? Co bys řekl? Že ho miluješ? Říká se to ještě takhle? Vysmál by se ti! I když spousta věcí dnes byla podivných. Petru jsi odmítl s tím, že máš už jiné plány na večer. Ale proč jsi to musel říct zrovna ve chvíli, když byl poblíž? Málem ti puknul napětím hrudník, protože jsi JEMU ještě před pár okamžiky tvrdil, že nic večer neděláš. Teda, nic kromě sebezpytování a snění o tvé lásce. Samozřejmě, že nevěděl, o kom sníš. Určitě si nepředstavoval, že je to on sám.

Ale tak sakra! Svět není jen o něm! Musí tu být někdo, do koho se zamiluješ, že jo? A ani to nemusí být kolega. Ani chlap. Možná, ale jen možná se zamiluješ do jednoho velkého nic. A to nic tě nikdy neopustí. Proč si tak zničeně odfrkáváš? Nelíbí se ti to snad? Tak to změn! Udělej něco! Pozvi ho někam. Začni na něho mluvit bez přítomnosti ostatních. Tak už na něj šáhni sakra! Jenže to ty nikdy neuděláš! Raději se tady utápíš v beznaději a neštěstí. Jsi stále v košili a kalhotách, kravata odhozená do neznáma. Jako kdyby se ti do ničeho nechtělo. Do převlíkání, do odpočinku…do života. Jenže ty jsi jenom srab! Takže si za všechno můžeš vlastně sám.

David je starší, samozřejmě schopnější. Máš k němu obrovský respekt, ale zároveň mu chceš být tak blízko, že ti z toho skoro puká srdce. Ale stále jsi zaseklý na tom bodě, že jsi vlastně zbabělec, proto se o tvých pocitech nikdy nedozví. A proto vlastně vedeš tenhle naprosto šílený rozhovor sám se sebou. Zkus to popřít! Nemáš odvahu změnit svůj život. A vždycky si budeš připadat hloupější a ošklivější, než ve skutečnosti jsi. Ale možná, možná se zítra nad sebou zamyslíš! A řekneš si: Takhle to dál nejde.

Už když velmi vážně přemýšlíš nad tím, že opravdu zavoláš Petře, omluvíš se samozřejmě, vymyslíš si, jak jsi na ni nemohl přestat myslet a že jsi vlastně jen kvůli NÍ zrušil veškerý svůj program, tak zrovna v tom kritickém okamžiku ti zabzučí mobil. Lekneš se, že málem nadskočíš z postele. Letmo si přečteš zprávu, která zcela jistě byla odeslána z pracovního čísla tvé kanceláře. Podivíš se nad tím, že v devět večer je stále někdo tak pečlivý, že pracuje, ale stále se stejně snažíš pochopit obsah zprávy.

„Shrnutí měsíce trvalo déle, než jsme očekávali. Nezajdeš na skleničku? Jestli máš čas? David.“

Cože? David tebe… Tebe zve na drink s vedením? No to je teda gól, ještě jednou se zamyslíš, jestli si z tebe nedělá srandu, ale pak si vzpomeneš, že tohle není Davidův styl. Vlastně jen tak doufáš, že není. Ale tobě je stejně jasné, že budeš víc nervózní z jeho přítomnosti než z těch nafoukaných páprdů.

Tvoje odpověď je blesková a dostatečně vystihující tvůj zájem. „Kdy a kde?“ Než ti ale stačí odpovědět, tak se zvedáš a připravuješ na určitě zajímavé setkání. Rozhlížíš se po pokoji, kam jsi odhodil kravatu, ale nakonec se na ni stejně vykašleš. Jen si přes ramena hodíš sako, peněženku a mobil založíš do kapes od kalhot a klíče si vezmeš do ruky. Seběhneš schody po dvou, a když už chceš nastoupit do auta zaparkovaného před budovou, vzpomeneš si, že vlastně nevíš, kam máš jet. Rychle přejedeš Davidovu odpověď. Adresa se zdá být poblíž kanceláře, ale název lokálu ti nic neříká. Nad tím jen pokrčíš odevzdaně rameny. Může ti být jedno, kde se s ním uvidíš. Místo interiéru budeš pozorovat Davida. Když ti šéf bude nabízet povýšení, tak se budeš dívat jen na Davida. A při troše štěstí si toho nevšimne. Musíš se sám pro sebe usmát, pěkně v tom lítáš, chlape. Snažíš se zastavit ty všechny představy, které se ti o Davidovi honí hlavou, ale stejně když nastartuješ auto, si toho pořád stejně plný. Jedeš tiše, ale snažíš se rychle, v povolených mezích samozřejmě. Chceš tam být, co nejdříve to půjde. Za necelých deset minut ale začínáš poznávat zákoutí v okolí práce. Rozhlížíš se okolo, ale stále asi nejsi přímo u toho podniku, proto zpomalíš. Najednou si všimneš černých, ze všech čtyř stran osvícených dveří. Na této poměrně tmavé ulicí tvořil vchod takovou pomyslnou bránu mezi skutečností a snem. Alespoň tak jsi to cítil, když sis přečetl velký nápis FLOWER z černého nepatkového fontu. Podsvíceného jen tak, aby měl text okraj. Pod tím názvem sis mohl představit cokoliv, ale květiny to opravdu nebyly. Všimnul sis vjezdu do podzemních garáží, a také jsi tam hned zajel. Přišlo ti, že jedeš hrozně hluboko, ale to by snad nebylo možné. Mrazilo ti z toho všeho v zádech. Tajemný vchod, temné garáže, bojíš se, jak to bude vypadat vevnitř. Ale těšíš se, to je poznat. Prostory byly skoro nevyužité a tak jsi v klidu zaparkoval rovnou u výtahu. Když jsi ale vypnul motor, došlo ti, kde jsi. A s kým tu budeš. Jen na chvilku jsi musel popadnout dech. Jen trošičku si zmáčkl volant a hlasitě polkl. Jen trošku a směle dál. Bál ses, že budeš mít zpoždění, ale zároveň sis uvědomoval, že tě nikdo nehoní. I tak ses do výtahu doplazil velmi pomalu. Konečně. Konečně se za tebou zavřely dveře od výtahu, kde jsi ale naopak našel jiný problém. Nevíš, do jakého patra máš jet. Přejedeš očima po tlačítkách, ale hned pochopíš, že tvá panika byla přehnaná. Místo čtvrté číslovky bylo jen velké F, velmi rychle jsi tento náznak pochopil. Už s větší odvahou se s tebou výtah rozjel do neznáma.

Najednou se těšíš tak, že tě zklamal po otevření dveří pohled na něco jako recepčního.

„Dobrý den, pane.“ Usmál se na tebe, tím tě samozřejmě vyděsil. Normálně se tito lidé nesmějí, alespoň ne tak přirozeně. A v baru recepce? Nedokážeš ho pozdravit zpět, jak tě zaskočil.

„Na čí pozvání jste přišel?“ Další velmi neobvyklá otázka. Trošku nedůvěřivě na něho zamrkáš, ale při větším zamyšlení se, si uvědomíš, že se vlastně nechceš hádat. Vykoktáš Davidovo jméno a příjmení a doufáš, že to bude stačit.

„Děkuji Vám, pane. Pan Rosen sedí u baru.“ Mohutným gestem ruky ti ukáže cestu a ty přeci jen stále vyděšený, raději posloucháš.

Co to sakra je za místo? Jen pro zvané? Ne, jen na pozvání…

Náhle ale musíš porušit všechna svoje předsevzetí a nad vybavením klubu se musíš více než pozastavit. Po čistě suché recepci tě přivítá podnik s elegantním interiérem. Vše je černé i včetně podlahy, pouze strop je stříbřitě šedý. Stěny doplňuje jen bílý obrys květin, jako kdybys byl v monochromní zahradě vášní. Okolo to vypadá spíše jako hotelová hala. Spousta sedaček z bílé a černé kůže a u toho nízké konferenční stolečky. Mohutné vázy… Ale skoro žádní okupanti. Všimneš si schodů po obou stranách místnosti, jedny vedou dolů a druhé nahoru. Projdeš dalším průřezem a dostaneš se do patrně restaurace, kde jsou bílé stoly i židle a každý set je oddělený skoro neprůhledným hedvábím od stropu až k zemi. Vypadá to zde tak nadpozemsky, že se rozhlížíš všude okolo a hledáš anděly. Okna tu skoro žádná nejsou, a když už tak jen vysoko u stropu. Ale teď je venku stejně tma. Zde už lidé jsou, tu dvě slečny, tam dva pánové. Míříš si to už poměrně nedočkavě k baru naprosto na konci tvé cesty. Teď už přímo naproti tobě je velký bar, táhne se od levé zdi až k té pravé. Jeho půdorys je mírně zavlněný. Na zdi za barem tě přivítají velké kulaté černé hodiny s bílými ručičkami.

To už je tolik? Napadne tě vzápětí, ale když si všimneš Davidovi sedící postavy v jednom koutě, už zaměřuješ svoji pozornost jen na něj.

„Davide?“ Oslovíš ho, ale na víc se nezmůžeš, to bude kvůli tomu, jak silně se ti stáhl žaludek. Ty totiž nevidíš svého plešatého šéfa, ani toho podlízavého zástupce Marka. Vidíš jen Davida a to k tvojí reakci prostě patří.

Okamžitě se na tebe samozřejmě otočil, a tak neuvěřitelně mile se usmál. Byl poměrně neodolatelný, jak tam tak seděl trochu zkrouceně opřený o jeden loket, oči se mu na chvilku při úsměvu přivřely. Snad jakoby si tiše řekl sám pro sebe. Opravdu přišel. Byla to jen chvilka, takový záblesk, ale ty jsi to stejně pochytil.

„Kde jsou ostatní?“ Zeptáš se. Musíš to udělat, jinak se ti žaludek neuklidní. Možná nakonec museli pospíchat domů. A David tu zůstal jen, aby ti to pověděl.

„Nepozval jsem je.“ Zněla jasně jeho odpověď. V tom okamžiku ti došlo, že jsi ztracen. Zvedneš obočí a doufáš, že to děláš dostatečně stylově. Snad jen proto, abys vypadal, že máš nad vším naprostou kontrolu. David ti vzápětí odpovídá na tvoji nevyřčenou otázku.

„Chtěl jsem si popovídat.“ Na to reaguješ zatím stejně zmateně. On jen pokrčil rameny a znovu se napil obsahu své sklenky. „Bál jsem se, že se ti nebude chtít před ostatními.“

Tak tady máš tu svoji odpověď. Vůbec ti to nepomohlo, že? Naopak je to možná teď ještě o něco horší, když víš, že chce něco probrat přímo s tebou. Není to tak, že by ses k němu neznal, ale komunikovat s ním tady, v této potemnělé alkoholem nasáklé místnosti, tě více méně děsí.

„ A o čem? Nějaké problémy se zprávou?“ Snažíš se zakrýt svoji nervozitu, ale hlas se ti přestane klepat, až když si objednáváš u barmana pití. Něco silného, něco malého, a aby to bylo hned. Čekáš jen minutu a barman před tebe posadil sklenici s whisky, jen děkovně pokývneš hlavou a dál se věnuješ Davidovi.

„Ne, to vůbec ne. Všechno bylo v pořádku. Ale je tu něco mezi námi, co bych chtěl probrat.“

Mezi námi? Kéž by něco mezi námi bylo!

Přeješ si v duchu, ale on tvoji prosbu stejně neslyší. Zhluboka se nadechneš a lokneš si pořádně alkoholu. Nemůžeš popřít, že to zapálilo, ale na druhou stranu to potřebuješ. Když mlčíš, David pokračuje.

„Ty se na mě vždycky díváš…“ David se odmlčel, pohlédl do své sklenky, zatočil obsahem, pravděpodobně čekal od tebe nějakou reakci. Divoké popření takových lží! Anebo snad zamilované vyznání lásky? Nedokážeš se dokopat ani k jednomu. Jenže David nepokračuje, podívá se na tebe, ale neřekne ani slovo. Ty jeho pohled opětuješ, ale nedokážeš se přiznat. Nedokážeš to vyslovit. Už otevíráš pusu, ale ne. Nejde to ven. Ty jsi zbabělec, ale máš důvod. Teď už jde jen o to, jestli je David jiný.

„Proč jsi Petře lhal, Samueli?“ Teď se na Davida podíváš s obnoveným zděšením. On o tom mluví, jako kdyby už věděl, co je špatně… „O kom jsi dneska snil?“ Dodá a ty ses trochu odhodlal.

„Myslel jsem…“ Jak to říct? Na něj? Na něco… na co jsi dnes myslel?

„Snil jsem o tom, co všechno by se změnilo, kdybych dnes udělal něco jinak.“ Znovu se napiješ, nějak rychle ti vysychá v krku.

„Už je pozdě dnes něco změnit?“ David ti vtrhl do tak složitě připravené věty až tě to zaskočilo. Otočil jsi svoji pozornost k velkým hodinám přímo nad vámi nad barem. Zrovna je půl jedenácté, vůbec netušíš, jak to tak rychle uplynulo.

„Dnes se toho může ještě hodně změnit.“ Řekneš nahlas a popravdě. A musíš si sám pro sebe přiznat, že se těšíš, kam to povede. Zaujal jsi ho, a právem. Bere to snad jako výzvu?

„A co bys změnil?“ Zeptá se tě přímo, trošku se k tobě přiblíží, jeho loket je opřený skoro o ten tvůj. O důvod víc, aby ses už konečně přestal klepat! Ty víš, co mu chceš říct. Jsou to jednoduchá tři slova. I do dvou bys to nacpal.

„Kdybych něco mohl, tak bych někomu vyznal své city.“ Proč to nejde? Už jen to naznačování tě stojí dost nervů. Usměje se, trochu se napřímí, ale ty nevíš, co si o tom myslí.

„Ale i kdyby se něco změnilo, tak je tu stejně velká šance, že ve skutečnosti se nic nezmění. Že se naopak může něco obrátit naprosto proti mně.“ Jako kdybys to neznal. Ale jen při té vzpomínce se ti rty bolestně sepnuly. Na to David reaguje jednoduše.

„Jak by se to mohlo obrátit proti tobě?“ Zeptá se upřímně, se zájmem. Na jednu stranu to očividně nechápe.

„Ten člověk by se mi mohl vysmát. Mohl by mě znemožnit před spolupracovníky. Mohl by o mně ostatním navykládat snůšku lží. Přátelé by se mě mohli začít stranit. Bál bych se, že bych potom už nemohl nikomu věřit.“ Někdy během tvého proslovu se ti zaťaly pěsti, hlas začal chvět a ty jsi musel zavřít oči, jen abys přečkal tu chvíli vzpomínek. Z ničeho nic se ale Davidovi podíváš přímo do očí a odhodlaně pokračuješ. „ Ale já bych tak strašně chtěl věřit, ale zároveň mě drásá pocit, že to nemá cenu.“ Díval se na tebe upřímně, v klidu čekal, až se vyzpovídáš. Takhle přece nereaguje člověk, který to nemyslí vážně… Taková snaha a jen proto, aby ti ublížil? Ale ty nevěříš ani svému vlastnímu hlasu ani svědomí. Takže co se namáhám? Najednou mezi vámi nastalo ticho, co ti drásalo hrudník a zacpalo ti krk, že jsi už nemohl pokračovat.

Je tak potichu. Proč nic neřekne?

Jediný zvuk, který určoval rytmus tlukotu tvého srdce, byla sekundová ručička na těch proklatě krásných hodinách.

„Ale já takový nejsem.“ Zašeptal. V krku ti vyschlo ještě víc. Jaký není? Co není? Homosexuál?

Trošku se ti uleví, když ti dojde, že myslel, že není takový, jak jsi popisoval, že by mohl být. Krutý, bez srdce a beze strachu. Ale tenhle mladý muž, který sedí tak poslušně vedle tebe přece žádné známky strachu nevykazuje. Hodný asi bude, ale to všechno pořád může být jen přetvářka.

Přehlížíš fakt, že teď už je jasné, že o tvých pocitech ví. Děláš, že ti to nedošlo, že se ti žaludek vůbec nesevřel. Z celého tohoto rozhovoru se ti dělá špatně, buď se ti motá hlava anebo se ti tak nechutně drtí žaludek, až to určitě už zdravé není. Hodil jsi do sebe další poplašný lok a tím pádem jsi dopil i svůj drink. Potřeboval bys alespoň 5 dalších, aby se ti ulevilo.

Nechci tu být. Nechci to teď řešit.

A ani nevíš, jestli budeš schopen si všechny tyhle věci vůbec někdy s ním vyříkat. Ale je ti jasné, že teď a tady to nebude. Zvedneš se a na pult baru odhodíš bankovku, která by měla pokrýt tvůj nápoj.

„Počkej, kam jdeš?“ David zní zmateně. Před chvílí byl pánem situace, ale teď jsi ty ta osoba, co tahá za nitky.

„Domů, já na tohle nemám.“ Chvilku přemýšlíš, jestli je dobrý nápad jet autem, ale nakonec je to nejrychlejší řešení, jak se dostat, co nejdříve pryč.

„Doprovodím tě. Přijel jsi autem, že jo? Tak alespoň do garáží.“ Zvedne se okamžitě, jen co to dořekne. Svým nápojem se už nezabývá a místo toho tě namíří směrem k té podivné hale, následuješ ho. Je vidět, že popíjel už notnou chvíli před tvým příchodem, ale i přesto je jeho chůze stále docela pevná. Naposledy se rozhlížíš okolo a loučíš se s tak kouzelným místem, které ti chtě nechtě nahánělo strach. A protože se díváš všude možně, jen ne na to, kam David jde, nečekaně do něho vrazíš, když svoji chůzi přeruší. Stojíte v té hale tak neuvěřitelně blízko sebe, až ti v zádech zamrazí. Chtěl by ses ho zeptat, co se děje, ale hlas se ti zadrhne v krku a David stále mlčí. Otočí se na tebe, nejdříve jen přes rameno, když ale vidí tvůj pohled, nevydrží to, postaví se ti tváří v tvář, hrud naproti hrudi. Tvůj pohled? Ty plameny, co ti žhnou z očí? Ta touha, která tě nutí si byť jen na chvilku položit prsty na jeho paži? Tváříš se, jako kdybys chtěl, aby se něco stalo. Aby se něco změnilo.

„Samueli, chceš pravdu?“ Zeptá se najednou a ty jsi, polekán slovy, která vyrušila tvé fantazírování, sundal svou ruku z jeho. Ani ti nedošlo, že jsi to udělal ve skutečnosti. On ti ale dlaň stejně pevně stisknul, nenechal tě, se opět stáhnout do ústraní. Vůbec netušíš, co se děje, ale v žaludku ti šimrá a také na tebe doléhá fakt, že jste vlastně uprostřed místnosti, do které může každou chvíli kdokoliv přijít. Přitáhne si tě k sobě, ani nedutáš, skoro ani nedýcháš, jen ho vyděšeně pozoruješ s pootevřenou pusou.

„Vyřeším to, a bez těch pitomejch keců. Vyřeším to za nás za oba.“ Řekne to tak jasně, že máš pocit, že nemáš právo odporovat. Ale ve skutečnosti to není tak, že bys odporovat vůbec chtěl. Už trochu surověji ti zmáčkne ruku, ale jen pro to, abys k němu sklopil i více hlavu.

Ne, tohle ne. To nemůže.

Možná ty slova i zašeptáš, co ty víš? Přehled o situaci jsi ztratil už na cestě sem. Najednou, jako kdyby vycítil tvůj strach, se na tebe usměje. Tak mile a upřímně, v očích mu svítí jiskřičky něčeho víc, než jen touhy tě obalamutit. Máš dokonce pocit, že tvoje city sdílí mnohem více, než to vypadalo ještě před pár sekundami. Dlaní ti pohladí krk a ty znervózníš tak, že raději zavřeš oči a nechceš se na to ani podívat. Čekáš, jednu sekundu, dvě… ale místo třetí tě David políbí. Jen tak něžně, jen malý polibek na ústa a hned vzápětí je pryč.

Ucukneš, vyděšeně. Zíráš na něj s nepopřeným zmatením. Ale stejně jen mlčky popíráš fakt, že jsi vlastně chtěl, aby to udělal. A kdyby se on neodhodlal, tak možná ty bys…

Znovu.

Už ani tvoje myšlenkové pochody nestačí chápat, co ti David provádí. Jeho nátlak nestíhají přijmout. Hodláš ty? Samozřejmě, že David pokračuje, mačká ti ramena víc a víc a ty pod tíhou těch horkých prstů přeci jen někdy musíš podlehnout? Proč se odtahuješ? Proč se mu drásáš z objetí pryč?

„Počkej, Davide.“ Další polibek, utichly ti rty. „Tak počkej přece.“ Snažíš se odporovat, marně a tak trochu hloupě. Jemu to je přeci jen už všechno jasné. Další slova nepotřebuje. Když to bylo takhle jednoduché, proč jsi ho nepozval na drink ty? Proč se neozval dřív? Proč to sakra musel začít řešit zrovna dnes, když jsi ty tak těžce a hladově zpytoval svědomí. Ale co když je to jen lež?

Vlna nedůvěry tebou projede jako nůž máslem. Odstrčíš ho, a to pořádně. Poprvé tak surově, že i jemu z tváře zmizel úsměv. Pevně se mu podíváš do očí, celým svým postojem mu dáváš najevo svoji nechuť, nesouhlas. On netuší proč, ale určitě poznal, že ty to takhle nechceš. Ale nezeptá se, najednou je to ten veselý bezstarostný David z práce. Omluví se a ještě o další krok od tebe ustoupí, snad aby sám nad sebou neztratil kontrolu.

Já ale nechci, aby mu to bylo líto!

Bude to teď nebo nikdy. Když nenajdeš odvahu, tak jak zjistíš, co se tady doopravdy děje?

Natáhneš k němu ruce, nedovolíš mu přijít blíž, jen ho pevně chytneš za obě zápěstí. Teď tě nechápe on, možná právem. Kdo odmítne tak krutě dotyk, aby vzápětí inicioval jiný? Jen blázen… nad tím se možná trochu pousměješ.

A to přesně musím být.

„Proč teď Davide? A proč vůbec? Nikdy jsi nic neřekl…“ Možná není dobrá věc mu vyčítat tvoji špatnou vlastnost; nechávat si tyhle věci pro sebe. Opět se usměje, sice trochu melancholicky, ale pro tebe je to lepší reakce než úšklebek.

„Já nevím.“ Hlas se mu taky trochu chvěje, ale stále se usmívá. Nechce vypadat slabě, bojí se toho.

Bojí se? Jako já?

Na tváři se ti rozlije široký úsměv. David sklopí hlavu, myslí si, že se mu vysmíváš. Že ti tahle celá situace připadá jako jedna velká komedie. „Davide.“ Oslovíš ho, chceš, aby se na tebe podíval. Do tvých modrých a tak šťastných očí. „No tak, podívej se na mě.“ Jestli jsi byl před pár minutami tak nervózní, že bys snad i utekl, on je teď tak desetkrát nejistější. Protože na tvoji prosbu nereagoval, zaměřil jsi svoji pozornost na strop, který je posetý stříbrnými střípky. Skoro jako ze zrcadla. Nevíš, ale co bys dělal, kdybys viděl teď svoji vlastní tvář.

„Nevím, proč jsi to udělal.“ Proč jsi mě políbil. Na to dokážeš jen hořce polknout na sucho. „Asi ti teď ani nedokážu nahlas říct, proč mi to nevadí. Proč to vlastně chci…“ Znovu se odmlčíš. Říkáš pravdu, stejně tě ale tak hrozně tlačí na hrudníku, že si spíš připadáš jako vrah, co se právě přiznává k nějakému krvavému zločinu. Zkusíš se na něho podívat znovu a on se ti konečně podívá do očí. Zapluje k tvému tělu ještě blíž, a když se vaše rty opět dotknout, snažíš se chvění v tvých útrobách potlačit na minimum. Přeci jen tu touhu v sobě už nemusíš dusit. Tak dělej! Na co čekáš? Až odejde? Až tě opustí a tobě nezbyde zas nic jiného než tvé černé myšlenky? Co může být víc skutečného než tohle!

Pustíš Davidovi ruce z pevného sevření a své prsty zaboříš do jeho hebkých kaštanových vlasů. Nedokážeš udržet ten slastný zvuk v hrdle, a když tě pevně obejme, už se ani nesnažíš. Dobývá tě jako ještě nikdo a ty podléháš. Jsi přesvědčen, že cítí všechny signály, které tvé tělo vydává jeho směrem. Stydíš se za to, ale vzrušení začíná ovládat i tvou mysl.

Nejsi si pořádně jist, co se za posledních pár hodin změnilo v Davidově životě natolik, aby tohle všechno s tebou dělal. Chceš to vědět? Ne, opět strach vyhrál. Ale to je ta poslední věc, na kterou teď myslíš. Když ti David vytahuje košili z kalhot, tak tě to přeci jen zastaví. Ale i on se na tebe tázavě podívá.

„Co…“ Chceš ho donutit se přiznat. Své city, touhy, cokoliv. Jen abys tu nebyl takhle na suchu. I když tě bude líbat celou noc, ráno stejně budeš mít v sobě prázdno.

„Nebudu ti nic nalhávat. Tohle není obyčejný restaurant.“ Nad tím se rozesměješ. Tvoje paranoia má přeci jen nějaké meze a tohle místo je vážně podivné. Dělá, jakože si tvého smíchu nevšímá a pokračuje. „Je to jen pro lidi, co hledají víc, než jen pár minut konverzace.“ Jeho tváře se červenají, a proto ti nedělá ani takový problém přijít na to, co tím myslí. „Pozval jsem tě sem schválně. Doufal jsem, že…“ Teď je na řadě on, aby se zasekl. Baví tě ho pozorovat takhle stydlivého. Protože normálně máš tyhle problémy sám. Rychle tě políbí a pak opět pokračuje.

„Funguje to tu i jako malý hotel. Schody dolů vedou do menších pokojů pro známosti na jednu noc. Ty druhé, nahoru, tam chodí milenci. Ti stálí, napořád.“

Jeho slova v tobě udržují vlnu vzrušení. Nikdy jsi netoužil tak moc po fyzickém kontaktu. Ale teď chceš, aby se tě David zmocnil vším, co má.

„Půjdeš? Strávíš se mnou noc?“

Možná by ti ráno ta věta přišla směšná. Ale teď, v tomhle okamžiku, ti ty slova připadají jako poezie. Vidíš, jak se s každou sekundou čekání na tvoji odpověď David odtahuje od tvého prahnoucího těla. Snad jako kdyby si připravoval řeč, kde by vysvětlil, že to vlastně byl jen žert. Ale to jen v případě, že ho odmítneš. A to snad ty neuděláš nebo…?

„Ano. Ale kam…“ Nedokážeš se pořád zeptat přímo.

Miluješ mě nebo chceš jen tu jednu noc vášně?

Něco v jeho očích se rozzáří štěstím a ty prosíš, aby se ti výsledek dnešního poblouznění ve výsledku líbil. Jeho pohled se rozněžní ještě víc, když vysloví ty slova, ve která jsi už nedoufal.

„To je už jen na tobě. Jsem do tebe blázen a cokoliv mi dovolíš, s nadšením příjmu.“ Zašeptá a ty se nemusíš zamýšlet ani minutu a hned ho chytneš za ruku a táhneš ke schodům. K těm správným samozřejmě. Srdce se ti pomalu připravuje na to, až budete sami za těmi zavřenými dveřmi. Kde na sobě nebudeš mít žádné oblečení. Nebudou tam žádné zábrany.

A jak tak stoupáte vzhůru do těch pomyslných nebes, zkusíš překonat svůj strach a zeptáš se Davida ještě na jednu věc.

„Ale vážně, proč jsi mě sem pozval zrovna dnes?“

„Říkal jsem si, že se na mě díváš dost podobně jako já na tebe. Řekl jsem si, co kdyby…“

GLEE alla rant rant

2011-10-09T18:50:00.000+02:00

V září se začala vysílat třetí sezóna seriálu Glee. (pro neznalé bude muset postačit kliknout) Čekala jsem od toho hodně, jelikož se v posledních dílech rozehrálo několik situací a přímo v tom posledním nám tvůrci scénáře naťukli, co by tam mohlo být, až léto skončí. Ale ne, oni to naprosto zabili. Mám skoro pocit, že na úkor logičnosti, posloupnosti a dobrého příběhu dali přednost divákům. Ale u tohoto seriálového typu se tomu nelze divit. Diváci jsou jejich jediné šance na další díly.

Když vám scénárista ukáže v příběhu to či ono, není to protože tam neměl zrovna co hodit. Je to pro příběh, aby se tam později na tom pracovalo. To je to samé jako při vývoji postavy ve filmu. Jako třeba Yentl (Barbra Streisand). Na začátku filmu je jí předhozeno, že neumí upéct nějaký jablečný dezert. Ale ona to nepotřebuje, aby byla dobrou ženou. Ale když se zamiluje a ta její tajná láska se má oženit s jinou dívkou, stejně přijde na to, že tahle dívka, dělá vynikající jablečný dezert. V zásadě Yentl stejně potřebuje upéct ten zatracený štrůdl, aby se mohla posunout dál. Ale tyhle podobnosti. Opakující se věci ve filmech, v seriálech, jsou tam scénáristy vrženy jen pro diváka. Jen aby se ten divák poplácal po zádech, že je tak úžasný divák, že si toho všiml. Nejednodušší postava jako příklad je Horatio Caine z CSI: Miami. Ach, ty jeho brýle a věčné a velmi často i věcné nasazování brýlí. Myslíte si, že to tam scénáristé píšou, jen pro lásku ke slunečním brýlím? A víte kolik lidí na tuhle jednu blbou maličkost reaguje? Ať už kladně nebo záporně. Stovky, v Americe o tom vznikají blogy. Na youtube videa. A o tom to je. Je to taky o tom, že v reálném životě si toho nevšimnete, ale každý z nás má nějaký pohyb nebo činnost, kterou opakujeme a ta je pro nás vlastní. Ale nikdo vám to neukazuje na televizi. Tohle člověk může rozebírat dlouho. Ale popojedeme.

Proto když v Glee Kurt udělá pauzu, strnulou, ne stydlivou, před vyznáním lásky k Blainovi, tak to něco znamená. Protože jestli to nic neznamená, jestli to tam píšou bez úmyslu, tak to jsou špatní scénáristé. A na seriály by se raději měli koukat jen v televizi a ne psát je.

Ale teď konečně k velkému finále. Třetí díl byl naprosto fenomenální, nejenže mě nahodil opět do Glee fanatizmu, ale byl naprosto úžasně propracovaný. Konečně se tam zase něco řeší. Nejenže tam vybírají casting na muzikál West Side Story, který je mým oblíbencem už dlouho. Takže fajn písničky. Ale taky se tam řeší dramatické situace s úžasným tanečníkem Mikem. Oou, ty jeho pohyby s těma jeho svalnatýma rukama a zády určitě zasahují nejednu divačku. Ale jeho vnitřní drama a pak velké bum v podobě překvapení na pódiu. Nebudu prozrazovat, podívejte se. Úžasné zakončení a konečně zjistíme něco o Emmě. Jen je škoda, že vždycky, to co se děje přes léto je hrozně důležité a nikdy se nedozvíme, jak to proběhlo. A závěr? Úžasný, emotivní. Těším se na další díl.

Ale ten bude až v listopadu. Takže do té doby o tomhle případu ode mne neuslyšíte.

Má cenu zopakovat, že všechno co jsem napsala jen je můj krásný sobecký názor? XD

Tak zase někdy brzo...

Ach, ty sliby

2011-09-28T21:03:00.001+02:00

Matně si pamatuji, že jsem tu tvrdila ( a to poměrně nedávno), jak se začnu opět zde pravidelně vyjadřovat. Bohužel to podle datumu posledního příspěvku vypadá, že jsem se skoro o dva měsíce zase zpozdila. Ale nu což, už se stalo. Taky to nebyly zrovna jednoduchý měsíce. Stěhovala jsem se, stále jsem pracovala a zase jsem začala chodit do školy, všichni to známe. Docela mám problém i s tématy, o čem to vlastně chci psát.

Je pravda, že mi v šuplíku leží fejeton na téma, proč mužská bradavka není taková vulgarita jako ta ženská. Ale kdo by to chtěl číst? A to mě opět přivádí k tomu, že mám více než velkou depresi z toho, že mi to tu vlastně nikdo nečtě. A když čte, tak o sobě nedá vědět. Je tedy pravda, že když jsem předělala design, tak se najednou objevilo několik lidí, co teda se vyjádřili. A to mě velmi potěšilo. Škoda jen, že takovou podporu necítím i u jiných příspěvků. Protože pak si nejsem úplně jistá, kam to tu mám vést. Jestli mám psát příběhy, číst mangy a pak je drbat, nebo něco vychvalovat. Ty moje plky se za recenze považovat nedají. Teď si nejsem úplně jistá, jak dál.

Ale pro dnešek tu mám pár fotografii z kolaudačky našeho bytečku. Cupcake-y jsem dělala já, špagety alla krvavé moje spolubydlící Nicol.

O víkendu přijede na návštěvu T'Sal, která mě bude muset naučit, jak jí mám oslovovat XD a v pondělí uvidíme, zda se dožiji dalšího příspěvku. ^___^

Svobodná se závazky

2011-08-03T17:23:00.001+02:00

Tak děcka, je to tady.

Drumroll, please.

Dobře, dobře, nebudu tady nikoho napínat. Ale vlastně to není až tak důležitý, možná bych vám to mohla napsat i jindy. Ale když já si nemůžu pomoci.

DNES JSEM PODEPSALA SMLOUVU NA BYT. Smlouvu skutečnou, byt 3+1, já a dva kámoši. Praha Barrandov? Velkej mejdan. JEN PRO ZVANÉ!!!

Cítíte to nadšení? Ten odvaz? Jsem zase o něco dál ve svém malém velkém dospívání. Zatím je to na rok, ale věřím, že se to bude prodlužovat.

Na druhou stranu se dost bojím stěhování a celkové takového toho samostatného života, přeci jen je to poprvé, co pořádně vylétnu z hnízda. A už o tom vědí i doma. (To je úspěch, když si řeknu, že jsem to asi měsíc před tátou a bráchou tajila.) Před mamkou nic neutajím. T__T

Od 15.8. budu velmi zaneprázdněná, muhehehe, BUDU SE STĚHOVAT!

Ootsuki Miu

2011-07-30T23:57:00.000+02:00

Říkala jsem si, o čem bych asi měla psát. Jasně, že bych sem mohla hodit další kousek příběhu, nebo jeden předělaný. Nebo co takhle recenze na nějaký film? Nějakou mangu? A pak jsem si řekla, že mám disk trochu zahlcený novýma věcma. Z toho tak 1/10 jsou poměrně povedené ...věci XD, ve svém žánru a o všech psát... Tak vcucnu víc věcí do jednoho příspěvku.

Pak jsou tu mangaky. Všichni znají ty mangaky(potažmo kresbu, nevzpomenou si třeba na jméno) těch známých mang jako Love Mode, Gravitation, Yellow a mnoho dalších. Posledních pár let se ale objevují mangaky, které prorážejí s poměrně netradiční kresbou. I když už jsou třeba v profesi dlouho, až teď se dá říct, že jsou na vrcholu své tvorby a je to stále lepší A o těchto tvůrcích bych se tady chtěla zmínit. Protože si třeba někdo další k nim najde cestu.

Ootsuki Miu

Tato mangaka má na svém triku více jak desítku titulů. Já jsem od ní prozatím přečetla Calling, Ai Dano Koi Dano a Tonari ni Kimi no Nukumori wo.

Ootsuki-sensei je poslední dobou mojí múzou. Její příběhy se mě fakt dotýkají a já vím, že hodně lidí si řekne, že to je "jen yaoi". Že tam přece jde jen o to jedno. Ale její příběhy jsou prostě tak sladký a přitom s nádechem reality a tak úžasně nakreslený. Taky jsem se jejími obrázky nechala inpirovat při vytváření nového designu blogu. Tak tenhle článek beru jako poctu její osobě, když už ji tak trochu využívám (a zároveň na konci šablony kredituju). Nápady jsou jednoduché, není to nic průlomového. Ale styl, jakým to podala je dosti uspokojující.

Musím upozornit, že její mangy bývají velmi grafické na erotické scény. Mám-li to říct jemně. XD Takže nic pro slabé povahy. Ať už to jsou její sbírky oneshotů, nebo delší manga, vždy to něčím dokáže zaujmout. Samozřejmě nečekejte žádné příběhy na extra filozofické zamyšlení.

Ai Dano Koi Dano obsahuje tři příběhy. První je o páru, který se musí naučit být ve vztahu úplně od začátku a tak jednoduše roztomile. Druhý příběh se odehrává během několika let. Protože někdy se první, i když třeba opětovaná láska, prostě nevydaří. A když se pak známí potkájí po letech, jejich pocity můžou vyústit do vztahu, který má k láskyplnému dost daleko. Třetí je jednoduše o tom, co se může vyvrbit ze školní lásky.

Tonari ni Kimi no Nukumori wo obsahuje příběhů více. Od páru, ve kterém seme tvrdí, že je ukeho znovuzrozený pes. (Ano, toto téma mě nijak neoslnilo.) Až po různé zážitky různých párů.

Calling je manga, která se mi hrozně líbí. Někdy brzo bych sem chtěla napsat o různých profesích, co se v yaoi objevují. Tady je to normální obchodník a pornoherec(který hraje v heterosexuálních videích). Člověk by si myslel, že pornoherec je perfektní profese pro někoho, kdo se objevuje v yaoi manze a má tudíž těžké sklony k sexu XD, ano, zní to vtipně, jen jak to sem píšu. Ale já znám tak maximálně tři mangy, kde někdo z protagonistů je pornoherec. A není to vysloveně komedie. Jednoho času jsem četla blog jednoho bývalého gay pornoherce. Skoro mu to zničilo život. A hlavně mu to zničilo vztahy nebo jakoukoliv snahu o lásku celkově. Lidé si moc o těchto profesích nemyslí a že by je někdo respektoval? Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela, ale je pravda, že na to, k čemu všemu jsou ty filmy pak "využívany", mají respektu opravdu pomálu. Hlavní otázkou této mangy by mohlo být: Jak to dopadne s heterosexuálním pornohercem, když se zamiluje do jiného chlapce? Klidně by to mohlo jít ještě více do hloubky, ale Ootsuki-sensei má příběhy více k té roztomilé stránce.

Hledáte-li něco milého, ale zároveň kvalitního, směle doporučuju. Jestli si chcete oživit víru v yaoi, nečtěte to. Jednoduchý. :)

V novém kabátě

2011-07-21T23:37:00.000+02:00

Zdravím!

Tak a jedeme na novo. Líbí se vám nový vzhled? Další otázka je taky jednoduchá. Odpoví mi na to ti 3 čtenáři?

Každopádně bych chtěla konečně trošku aktivně vytvářet tenhle blog. S designem jsem poměrně spokojená. Teď už se jen dokopat k psaní. Ale tak, naděje umírá poslední.

Tak snad někdy brzo!

Co takhle dát si TAKUMIHO?

2011-07-21T23:19:00.001+02:00

Už jsem zde jednou o filmu Takumi-kun Series: Soshite harukaze ni sasayaite zmínila. Nyní bych se ale chtěla rozepsat trochu o celé sérii.

Takumi-kun Series prozatím obsahuje 4 filmy.

- Soshite harukaze ni sasayaite

- Niji Iro no Garasu

- Bibou no Detail

- PURE

A už se dělá i pátý díl - Ano, Hareta Aozora.

K prvnímu dílu se už vyjadřovat nebudu. jen připomenu můj názor na ten snímek "Ha ha ha!"

Ve zkratce, 2. díl byl jen tak-tak shlédnutelný. Obasazení nic moc. Příběh ...no, nestojí to moc za zmínku. Ale 3. díl, Bibou no Diteiru, mám pocit, že se to dá přeložit jako "detaily krásy", mě naprosto rozhodil. V okamžiku, kdy jsem se koukala na dvojku a trojku, jsem měla trochu načtenou i mangu. Nemyslela jsem si, že by se mi tyto filmy někdy vysloveně líbily. Většinou se na to dívám s přesvědčením, že nemůžu pomlouvat něco, co jsem neviděla. Ale tenhle B.Detail se mi víc než jen líbil. Obsazení se změnilo. Zase. Oni si prostě myslí, že když zašachují s obsazením, tak si toho nikdo nevšimne. Ale tentokrát se změnilo k lepšímu.

Takumi Hayama - Kyosuke Hamao

A takhle, TAKHLE si představuju Takumiho. Roztomilej, hezkej. A můj ty bože, on se fakt hodí do toho filmu.

V zásadě jde v tomto filmu o to, že začíná nový školní rok a Giichi se najednou od Takumiho odtahuje a v Takumim to vyvolává různé emoce. Ale to nejlepší na tom je, že se Takumimu vrací jeho fóbie z lidského dotyku. Ale narozdíl od jedničky to vypadalo hustě. A pak ty jejich polibky... Že by se Japonci naučili líbat ve filmu? Jo, je to o pár stupňů lepší, než v celkový alla BL japonský kinematografii. Dokonce je tam i předělaná scéna, kde si poprve Takumi a Gii dali polibek, jak Gii přesvědčoval Takumiho, že ho miluje. Mnohem, MNOHEM lepší než první verze!

Další velký plus tohoto snímku je herec obsazený jako Giichi. Daisuke Watanabe.

Tak tohle kvítko, prosím pěkně, umí hrát! Jasně, na oskara to není. Ale když on mluví, já mu věřím. Když tam na Takumiho doráží, já ho podporuju! A sakra, tohle je seme! Takhle to má vypadat. Takhle to je hezké a milé a alespoň trochu uvěřitelné. Že je tam tucet dalších postav, mě prozatím vůbec nezajímá.

Tento třetí díl naprosto doporučuju. Ale bohužel, všechno mé nadšení muselo skončit. Čekala jsem na 4. díl, ale to už není stejná příčka. Můj oblíbený pár je tam v pozadí. To by možná tak moce nevadilo, ale už je to takové celé komplikované.

Ale když jsem viděla trailer na ten 5. díl, tak jsem se zase samozřejmě naprosto nadchla.

Jediné místo

2011-04-16T23:32:00.001+02:00

Víte o tom, že tohle je snad jediné místo, kde můžu psát volně, o čem chci, a nikdo z mých "kamarádů" mě nebude kritizovat? Tím jsem nechtěla naznačit, že všem je šum a fuk, co tady vyklebetím. Chtěla jsem tím spíš poznamenat, že člověk je omezován nejen ve skutečném životě, ale navíc ještě v tom virtuálním. To je docela mazec.

Ale když jsem si rozklikla políčko Nového příspěvku, nechtěla jsem tu klábosit o kyberšikaně. Spíš jen o tom, že jsem ze zítřejšího dne strašně nervózní. Přijímačky jsem udělala, ale zítra se ukáže s kým a za jakých podmínek se při troše štěstí příštích pár let budu potýkat. A ano, je to už po druhé, co jsem vržena do jámy lvové vysokoškolské. A není to příjemný pocit. Na základce si člověk moc nemůže vybírat, věci jako přestup pro mě neexistovaly. Na střední jsem se těšila, ale stejně měl z toho člověk husí kůží. Byl to můj takzvaný čistý start a já jsem si ty čtyři zatracený roky pořádně užila, i s tou občasnou hrůzou okolo. Před dvěma lety na vysoké, fajn, pohodička, nadšené vrnění v žaludku a tak trošku nervozita, ale přeci jen jsem šla do třídy se známou. Taky když vám padne do oka banda asi pěti lidí a později zjistíte, že všichni jsou nějakým způsobem zapletení do japonské kultury, pomůže to. Nejste freak nebo tak něco.

Jenže teď? Chápu, že jdu na kombinované, tudíž poměrně neosobní studium. Ale skoro každý týden 8 hodin v místnosti s lidma? To se z toho něco musí vyvrbit, ne? Bylo by ještě trapnější, kdyby nic z toho nevyšlo. Plus je to zaměření, které jsem spíše na střední oťukávala. Samozřejmě mám představu, jak všichni ostatní budou všechno vědět. - Doufám, že je to jen ubohá utkvělá a hlavně lživá představa...

Ale abych se vrátila k začátku příspěvku. Jen sem můžu napsat, že tohle cítím. Jednoduše proto, že mě nikdo (snad) nezkritizuje za to, že jsem hysterická. Že si to moc beru a bla bla. Už vidím (a bohužel tohle není výplod mé fantazie), co by mi napsali na FB. Tak jsi neměla odcházet. Je to jen tvoje volba. Já jsem si to musela taky prožít. Každý to musel zažít.

Na představování si skutečné konverzace nechci raději ani pomyslet.

To já všechno sakra vím, ale proč zrovna já nemám právo z toho být nervózní? Kdyby někdo z mých známých řekl to, co jsem teď napsala, sedla bych si vedle něj a nevykládala bych mu o tom, že já jsem na tom hůř. Nebo že mi to je ukradený. Řekla bych mu, že to bude v pohodě, protože až se vrátí z té školy/práce/odkudkoliv, bude mít mě a jiné kamarády, se kterými si to může vynahradit. Ale já se cítím, jakože mě by tohle teď nikdo neřekl. A bojím se proč se takhle cítím...

A to jsem vlastně vůbec napsat nechtěla.

Psychická příprava

2011-03-07T20:45:00.001+01:00

Ano, celý tento den se psychicky připravuji na zítřejší přijímací řízení. Mohla jsem si celý den pročítat materiály z dějin a teorie reklamy. Ale proč bych taky měla že jo? Za dnešek jsem toho stihla vskutku hodně. Zbláznila jsem se do A Very Potter muzikálu. Děkuji ti, Glad-chan za tip. Snědla jsem na můj žaludek až moc velkou pizzu. Naučila jsem se pořádně ladit všechny rádia na internetu. Napsala jsem asi 3 věci na FB, což je obyvkle můj měsíční limit. Přečetla jsem si další mangu. Psala jsem si se známou. Udělala jsem si litr kafe. Došla jsem si koupit svoji silver Coke. Vybrala jsem peníze. Zdecimovala ovesnou kaši s kakaem. Pročetla pár příběhů. Konečně jsem nějak obnovila svůj blog, tedy alespoň po grafické stránce. (CO, LÍBÍ SE?) Zjistila jsem, že vůbec nevím, jak to bude zítra probíhat. Tak 60x jsem zpanikařila. 3x jsem si zahysterčila. Teď už jedu jen v módu bláznoství...

Ale na ty pitomý otázky o marketingu a reklamě jsem všeho všudy čučela jen 15 minut. A to ještě jen jestli...

Jestli já se dneska vyspím, tak to bude zázrak.

Miluju improvizaci.

May the Force be with me.

Nebudeme tomu říkat návrat

2011-02-05T13:46:00.000+01:00

Takže, jak už název napovídá, neslibuji tu častější se vyjadřování. Je sice hodně věcí, které bych chtěla rozebrat, ale není čas a dost často ani nálada. V mém životě se toho moc nemění, do školy možná nastoupím, ale uvidíme. Budu informovat.

Před časem jsem měla příležitost napsat řetězák se slash tématikou, ale pak jsem si uvědomila, že jsem četla jen tři slash povídky, takže jsem zamávala sbohem a další téma mi frnklo před nosem. Doufám, že velmi brzo sem dám i třebas další povídku. Nebo část něčeho. Každopádně mám na seznamu i pořádně probrat filmy ze série Takumiho BL, které mě kupodivu spíš překvapovaly mile než záporně. Dále bych taky chtěla pozměnit grafiku. Na to se možná vrhnu už teď. Mohu vás taky připravit, že jsem viděla další nášup BL filmů, recenze budou v závěsu...

Buďte dobří!

V temné díře se sprostým názvem

2010-09-24T13:29:00.001+02:00

No, tak tam letos přesně jsem. Škola není, status studenta odplouvá někam daleko a mě z výplaty budou strhávat 2000 ne-li více. Já jsem nikdy moc nemusela ty typany z východo-téměř jihu, ale že nás takhle podrazí? Nečekané.

Jedu druhý kafe, už mám v sobě přes litr a to jen protože nemůžu pít alkohol, jdu večer do práce...asi si pudu koupit cigarety a projdu se Prahou, to mi možná trošku zvedne náladu. A zejtra nejdu na koncert a všechno mě to pěkně sere...

Pokračujeme

2010-09-20T13:15:00.005+02:00

Po pro mě docela nabitém víkendu, kdy jsem opravdu neměla čas odpočívat, ale zároveň jsem toho nelitovala, sem házím druhou část již zmíněné rádoby filmové povídky.

V neděli jsem fotila cosplayovou skupinu AAAandGIRLS jako posádku z Valkyrie. Časem sem možná dám pár ukázek fotografií.

Byl to jen obchod (II.povídka)

...

Provedli ho chodbou, s rukama za zády v poutech. Nevěděl, kam ho vedou, ale nebál se. Hodinu čekal se strážníkem u cel předběžného zadržení. Seděl tam chlapec o něco mladší, než byl on sám, s kšiltovkou na hlavě a rytmicky se houpal. Měl strach jen z toho, co se tu děje lidem. Nebo ti lidé byli už takoví, když sem přišli? Děsil se, co se stane jemu.
„Proč jste to udělal?“ Zeptal se ho muž ve středním věku, asi policista nebo někdo takový. Na chvilku zapomněl, že je vlastně na policii. Co tu dělal? Co udělal? Nic nevěděl, v hlavě měl prázdno. Snažil se vzpomenout. Na cokoliv. Nešlo to. Zadíval se na svůj odraz v obrovském zrcadle naproti. Oříškové vlasy mu už dávno vypadly z formy, kterou si tak pečlivě ráno česal. Modré oči měl zalité krví, asi jak nespal? Ptal se sám sebe nejistě, ale on opravdu netušil, co se tu dělo. Možná to ani nechtěl vědět. Seděl jen v košili, netušil, kde nechal oblek. Límeček měl rozepnutý přesně na dva knoflíky a kravatu povolenou, takže mohl konečně i přes ten pomyslný knedlík v hrdle dýchat. Nenáviděl nosit kravatu, ale do práce neměl na vybranou, musel být v obleku. V létě mu dokonce povolili košili s krátkým rukávem, jaká to výhoda, málem se svému šéfovi vysmál do obličeje, když mu to prvně povídal. Najednou mu před očima bleskl obličej jeho kolegy. Tvář mu zkameněla a on se konečně začínal rozpomínat.

Hádali se, štěkali na sebe jako dva psi a v tu chvíli jim bylo jedno, kdo je uslyší. A to se tak dlouho skrývali. Jeho nadřízený, starší kolega, mu oznámil, že se hodlá oženit s dcerou šéfa, že konečně bude šťastný, nebude muset nic předstírat. Konečně bude mít pokoj od těch všech řečí okolo a hlavně od něho. Mladý muž nechápal, co mu jeho kolegovi najednou vadí. A taky to dal dost hlasitě najevo. Konečně se k tomu vyjádřil jeho starší kolega upřímně. Nikdy prý nestál o zbytečné starosti, nikdy nechtěl, aby to bylo na dlouho. Nikdy to nemyslel vážně a ON s jeho nevinnýma modrýma očima byl očividně jen naivní hlupák, který nedokázal všechny úmysly jeho přítele prokouknout. Na to brunet vrazil staršímu muži facku. Mohl ho udeřit pěstí, ukázat konečně svojí sílu. Ale on nebyl jen naštvaný, byl i tak nehorázně zklamaný a smutný, že se na nic víc nezmohl a doufal, že se nezlomí úplně. Protože to by ho v tu chvíli dorazilo a jeho kolegu určitě také. To si prostě nemohl dovolit. Po dnešku to všichni budou vědět, všichni pochopí, jaké napětí mezi nimi bylo. A to jeho kolega teď pochopil také. A tak ho se slovy, „Že nemá právo mu něco vyčítat.“ jen odstrčil na desku stolu, kde ho chytnul pod krkem a začal ho dusit. Nedalo by se říct, že škrtit, protože muž sílu sice měl, ale taktiku očividně ne, takže mu krk jen tak mačkal. Mladý muž se stejně postupem času začal dávit. Proč? Proč to zašlo až sem? Když zjistil, že nemá dostatek síly od sebe tu hordu svalů odstrčit, začal zděšeně šmátrat rukama po stole. Vzal první předmět, co mu přišel pořádně do ruky a najednou přestal přemýšlet úplně…

„Proč jste to udělal?“ Zeptal se ho hlas znovu, trpělivě. Bylo poznat, že i policista tušil, co se mohlo stát. Podíval se opět na zavalitého muže, teď si jist tím, že je to detektiv, který ho odvedl k výslechu, zatímco jeho kolegu odvezla sanitka do nemocnice. A byl to on, kdo tu sanitku zavolal.
„ Byla to nehoda. Hádali jsme se, štěkali jsme na sebe…“

Psaní nikdy nekončí

2010-09-14T20:03:00.002+02:00

Po dlouhé době sem dávám něco málo z toho, co píšu. Trošičku je vidět, že se možná vícě zaměřuji i na jiné žánry, než na co jste zvyklí. Tohle je první část z mé rádoby filmové povídky, co jsem odevzdávala ve škole. Vidím to spíš jako epizodu v epizodě v seriálu. XD

Byl to je obchod (I.povídka)

Byl to jen obchod.

Tak prostý, jednoduchý obchod. O spoustu peněz, ale taky se spoustou emocí. Nevěděl, jak se vlastně do té situace dostal. V jednu chvíli byl jen obyčejný poslíček, ale ve druhé dostal nabídku, nad kterou se i on se zájmem pozastavil. Sto tisíc? Opravdu? Nedokázal uvěřit těm slovům, když mu bylo vysvětleno, co musí udělat. Protože jakmile kývnul, už to nešlo vzít zpět.

Jeho život byl vždy nudný a opravdu nezajímavý. Pocházel z normální, tudíž rozvrácené rodiny, měl staršího bratra a mladší nevlastní sestru. Nikdy se nedostal na vysokou a nebylo to jen tím, že na ni neměl peníze. Nic mu nechybělo, nechtěl nic dokázat. Dělal pro jednu poštovní firmu, která měla pobočky po celém světě, byl jeden z mnoha, nikdy se nestal zaměstnancem měsíce, možná proto, že 12 měsíců na rok je velmi málo vzhledem k tomu velkému počtu kolegů okolo.

Často donášel doporučené dopisy do jedné velké společnosti v centru. Nějaké ty dokumenty, velmi zřídka smlouvy. I tenkrát tam šel s plnýma rukama, ale i přes fakt, že cestu znal nazpaměť, vždy ho uchvátilo něco dalšího. Všichni ti lidé v oblecích, muži s kravatami a ženy v slušivých kostýmcích na něho působili majestátně. Chtěl mezi ně patřit, ale sám moc dobře věděl, že na to nemá. Vždyť on neměl ani na ten oblek. Občas se mu poštěstilo a nějaká slečna se na něho usmála, vždy ale cítil, že to s ním samotným nemá nic společného. Pohledy typu: „Ať už je pryč.“ ho provázely celý život. Všude okolo řinčely telefony a on skoro litoval, že tou chodbou prošel rychle a nestačil vše pořádně prozkoumat. Pohled adresáta ale mluvil jasně, proto také k němu přistoupil a s trochou nešikovnosti mu podal všechna lejstra k podepsání a štos obálek mu nahromadil do rukou. Jen si pošoupnul kšiltovku trochu víc do čela a už chtěl odejít, ale kravaťák se nezdál být s ním hotov. Zeptal se, zda je něco v nepořádku a on na to odpověděl jen další otázkou. „Můžete na chvilku se mnou jít do kanceláře?“ Mohla to být otázka, stejně tak jako by to mohl být rozkaz od generála. Ten tón v něm vyvolal respekt, ale zároveň nechuť a i díky tomu pocitu se z toho chtěl nějak vymluvit. Bohužel pro něho se mu to nepodařilo a muž za nimi zavřel dveře, jen co vešli do kanceláře. Od prvního setkání mu bylo jasné, že tenhle charismatický muž ve středním věku to tady okolo vede. A on sám, zelenáč skoro o deset let mladší, se mu chtěl někdy vyrovnat? Nemožné.

A zde přišel nečekaný návrh. Sto tisíc za protislužbu. Jakou? Velmi primitivní. Chtěl po něm, aby mu svedl ženu, spojil příjemné s užitečným, jak to sám šéf popsal. Bude-li mít poměr s jiným mužem, bude rozvod jednodušší a pro konto kravaťáka i příjemnější. A samozřejmě na poslíčka nezapomene, tedy pokud bude mlčet a nikomu o tomto zvrhlém plánu nepoví. Komu by to asi taky řekl, pomyslel si poslíček. Už ani holubi na jeho okapu u okna bytu neseděli, jak byli znechucení jeho nudnou osobou.

Souhlasil, těšil se. Ale i přesto všechno se stejně vymanil z jeho spárů a vrátil se zpátky na centrálu, to už měl ovšem adresu na kravaťáka domů a přesný popis kdy kdo je a není v jejich domě. Ani nepřemýšlel nad těmi penězi, stejně by nevěděl co s nimi. Nic přece nepotřeboval. Ale bylo zde to vzrušení.

Hned v první volný den se vydal k jejich domu, měl štěstí. Panička byla doma sama a on si v hlavě po cestě sestavil plán. Nasadil si svoji kšiltovku s logem firmy, kde pracoval, do ruky naházel pár obálek s fakturami, které měl pohozené v autě a šel rozvrátit jedno manželství. Ani nebyl nervózní, tak moc se chtěl světu šéfíka přiblížit, že se ani nepozastavil nad tím, co vlastně dělá.

Jenže hned v prvním okamžiku co budoucí ex-manželku jeho sponzora spatřil, zamiloval se. A hrozně moc. Až tak moc že to bolelo a nejen jeho. Ona mu podlehla, neprohlédla žádný trik, co na ní nastražil, ale přeci jen měla kapku rozumu. Nechtěla nic uspěchat, jenže on byl už smyslů zbavený. Když nemohl mít život jako šéf podniku, který si může jen válet půlky a vysmívat se poslíčkům, tak bude mít alespoň jeho manželku. A to hned. A to ona nechtěla. Ale jemu to bylo jedno. Jemu bylo v tom okamžiku úplně všechno jedno. A na to doplatili oba, možná ona víc.

Až mnohem později, u výslechu, mu to došlo, co vlastně udělal. Vlastně i neudělal. Na kravaťáka práskl, co mohl i co nevěděl, ale na otázku, proč ji tak surově napadl, nedokázal odpovědět nijak jinak než: „Víte, můj život je velmi nudný.“

Pomalu se blížíme ke konci

2010-09-14T14:01:00.000+02:00

No jo, už je to tak. Posledních pár let se všechny překladatelské skupiny připravovali na situaci, která letos konečně nastala. Po několika výhružných mailech od různých amerických nakladatelství bohužel situace nabrala obrat k horšímu. Japonské nakladatelství LIBRE utlo několika překladatelským anglickým skupinám nit. Oficiálně se tedy říká, že Libre je jen požádalo. Ale všichni víme, že nikdo nechce platit žádné pokuty za porušení autorského práva. Hodně jsem nad touhle situací přemýšlela a zjistila jsem, že chápu obě strany. Ne že by mi to nějak pomohlo od nasr...hněvu, který směřuji k Japoncům, ale v zásadě je chápu. Dokonce i chápu fakt, že zakázali sdílení mang, které nejsou licenslé do angličtiny. Ale předpokládám, že někdy brzo budou, protože se rozvíjí obchod s Kindle čtecím zařízením. Osobně mám k tomu odpor, ale můj názor v tomhle nikoho nezajímá. Co ale mě zarazilo nejvíce, je fakt, že na Kindle se manga bude kupovat o kapitolách. A jedna kapitola bude za 5$. Nemluvě o tom, že i ten zatracený Kindle nebude zadarmo...To už mě vysloveně sere přístup těch nakladateských ignorantů. A nejlepší na tom bude, jestli přestanou nějaké mangy vydávat knižně a budou je "publikovat"(a jakože se o tom hodně diskutuje) jen jako e-book za tuhle nehoráznou sumu. 5 kapitol manga? 25$ za knihu?

Je mi z toho všeho na nic. Chápu, že Libre má právo hájit a držet si svůj zisk. Ale oni o tom jednají jako kdyby existovalo jen Japonsko a Amerika. A tenhle přístup mě už hodně dlouho nasírá. Nemusíte mi vykládat, jak tyhle dva trhy jsou prostě nejdůležitější, to já slyšet nepotřebuju, protože to vím, ale to neznamená, že nemůžu být nasraná. Teď se to dotýká více méně jen yaoi/shounen-ai fanynek. Ale všechno to stejně začalo ohledně "normálních" mang. A tam to bude pokračovat.

Nám nezbývá nic jiného, než se s tímhle osudem smířit...a užívat si scanlations-volnosti dokud to jen jde...

Výkřik

2010-09-13T11:18:00.000+02:00

Nějak nechápu, proč jsem nepíšu a zároveň bych se nedokázala pochopit, ani kdybych sem psala. Léto jsem si nijak zvlášť neužila. Dovolenou se vším vsudy jsem měla dohromady asi 5 dní, flákám se ale častěji. Škola se nevyřešila, přestupuju na jinou. V osobní sféře nic neobvyklého. A ohledně anime jsem stále chladná. A když jde o yaoi tak jsem stejně střeštěná.

Považujte tenhle příspěvek za výkřik do tmy.

Procitnutí

2010-08-02T15:45:00.000+02:00

Poslední měsíc a kousek se mi nechce nic psát, nic dělat. Mám problémy se školou a vina vyjímečně není na mé straně. Tak jsem si začala uvědomovat, co vlastně chci dělat. V budoucnu, v životě a tak vlastně nějak celkově. Poslední dobou si začínám uvědomovat, že jsem měla šanci postoupit ve fotografii dál, ale moje zábrany a kupodivu plachá povaha, mi stejně tento rozlet nedovolily. A tak, rok po maturitě se plácám ve stejném bahnu, jako dříve. Bahno neznalosti a ostychu, kde mě drží pomyslné řetězy. A já vím, že bych si ty pouta mohla sundat, ale bojím se toho na tolik, že doufám, že se alespoň někdy odhodlám. Sama se ale mohu pochválit za moji součastnou psychickou polohu. Kupodivu nepanikařím, nemám žádné sebevražedné sklony, naopak si uvědomuju, že tohle mě může jen posílit. Ale protože začínám v té své duševní jistotě růst, přestávám být taková jako dřív. Měním se.

Stále mě baví stejné koníčky, ale vychutnávám si je jinak. Nevřískám u anime na festech. Nesedím v koutku domova a nepíšu, ale chodím po městě a vymyšlím fantazie, příběhy o lidech okolo mne. Dávám si pevná předsevzetí. Do roka začnu psát knihu, a já cítím, že to zvládnu, že to chci zvládnout. Jsem víc spokojená sama se sebou. Realizuji se jako fotografka, ale v tomto směru jsou stále jistá technická omezení, ale cítím, že kdyby něco šlo hodně špatně, dokázala bych si tím přivydělat. Udělala jsem si grafický návrh vizitky. Mám speciální fotografické stránky, chci si udělat výstavu a hlavně chci fotit. Chci dělat tolik věcí, že nevím, kterou začít.

A proto už nepíšu na blog tak často. Nějak mizím z tohoto digitálního světa, ale to nechci. Stále sem budu házet věci, co mě zajímají, ale nevím, jak často.

Ani nevím, proč tohle všechno píšu, ale asi se chci jen vyzpovídat a svěřit. Možná taky informovat těch pár lidí, co se občas zaskočí. Na filmy se koukám stále, knihy a mangy také stále čtu, ale nějak mi nezbývá čas o tom něco málo napsat. Ale doufám, že až sem něco napíšu příště bude to minizecenze k nějakému krátkému filmu. Už mám pár kandidátů.

Prozatím sem dávám odkaz na mé fotografické stránky. Je to hlavně kvůli zakázkám a lidem, co chtějí vidět moji práci. Není to komerční, je to jen takový showroom mé práce.

Má rozpoložení?

2010-06-17T00:59:00.013+02:00

Nechce se mi psát. Moc, moc...moooc seminárek. Takže dnes to bude takhle. (Když více políček, tak z prava do leva.)

...o zkoušce z předmětu Teorie divadla, která mi za 8 hodin začne....a já o zákonech nemám ani páru a ten zbytek, ty 2/3 umím tak na 45%.
...citím se hůř a hůř. Aspoň ať za 3!!!!

(Všechna práva na obrázky, patří jejich právoplatným kreslířům. XD)

Tyran už příští měsíc?

2010-05-27T21:27:00.001+02:00

Já jsem teda věděla, že bude anime Koisuru Boukun/ Tyran, který se zamiloval, ale nikdy jsem netušila, že to bude tak brzo.
Den vydání?
25.6. 2010

Tak to mě trošičku smetlo...ale tak, alespoň na něco se můžu těšit. S trochou štěstí v tu dobu možná budu mít většinu zkoušek a zápočtů za sebou. Ale je to takové, k ničemu víte? Já bych raději věděla jak to dopadne. Tady mi ukážou už to, co znám skoro nazpaměť. Zkrátka nic nového :(

Ale i tak se na to samozřejmě podívám.

A popravdě jsem nepochopila ty tagy. Jako shounen-ai a sex vedle sebe? Neznamenalo by to potom yaoi? Očividně ne...

Píšu, ale dlouho mi to nevydrží.

2010-05-20T01:00:00.004+02:00

Lidi já miluju psaní. Nebo mám říct, že jsem milovala psaní?

Však mě znáte, bylo mi jedno, jestli je příběh kvalitní nebo postavy dobře vyvinuté, prostě jsem to potřebovala napsat. Všechny ty myšlenky, které občas směřovaly dosti necudným směrem. Všechny ty emoce, který byly "hrozně" přirozené. Ale teď? Po několika měsících vysoké školy jsem totálně vyždímaná a vydrancovaná z jakéhokoliv slovního (nedej-li slohového) projevu. Už to, že sem píšu, mě bolí natolik, že mám pocit, že bouchnu.

Ale i tak jsem chtěla sem hodit pár řádku, už je to nějaký pátek, co jsem něco smysluplného napsala. No, a dneska se asi nic v tomhle ohledu nezmění.

Každopádně si zase trošku postěžuji. Za dva týdny mám odevzdat 10 seminárních prací. V rozsahu v průměru 5 stránek. Není to moc...ale dohromady. 50 stránek? Tak si to trošku rozebereme.

Jedna práce je komparativní analýza literární předlohy a filmu. Mám Pravidla moštárny. 600stránek...a film nemám. Dva týdny. Trošku mi z toho hrabe.

Další práce je povídka. 5 stránek. Nebyl by to problém, kdyby se paní profesorka na každý můj nápad nešklebila jako při cucání citrónu. Takže jsem teď zaseklá, napíšu dvacet řádků a finito.

Pak mám 4 recenze filmu, z toho o 3 filmech jsem nikdy neslyšela a ani nikdo jiný okolo mě. Ale důležité je, že jsem je viděla. Jsou to poněkud neinspirativní filmy k "recenzování". Evropa, Richard III., Tančírna, 12. Jsou hezký, až teda na tu Evropu, kterou jsem ještě neviděla, ale i tak se o nich blbě píše, když v našem věku a při našich nezkušenostech máme být objektivní.

Pak je zde dalších 7 prací, které mě tiše a velmi pomalu zabíjí. S tím, že můžu začít psát až v sobotu, protože na každý den se musím učit jiný proslov, přednes, nebo hlasové cvičení. Fajn. Ta škola mě baví, to opravdu ano. Cítím se jako kdybych se našla. (Alespoň částečně.)

Jedna magistra nám začala vykládat, že bychom měli být rádi, jak to máme volné. Na filozofické fakultě mají smeinární práce o rozsahu 15 stránek minimum. Ale prý tak dvě na semsetr. Když jsme jí vyjmenovali, z čeho budeme mít zápočet a z čeho zkoušku plus ty seminárky, tak se teda zarazila a tiše jen dodala, že toho fakt málo nemáme. Hmm...chytrá hlavička.

Před dvěma týdny jsem byla v Poněšicích na studijně-rekreačním pobytě. Ha, rekreačním. Za 5 dní jsme natočili film(16 hodin jen natáčení, 10 hodin stříhání - zbytek námět, scénář, technický scénář) o délce 15 minut. A teda všichni z učitelského sboru nad námi mrkali, to se musí uznat. Filmy se točili 3, jeden se nedotočil, druhá skupina se stihla skoro přizabít a udělali 8 minut něčeho, co si může být hezké, ale nikdy to nebude plnohodnotný příběh. Protože to příběh prostě nemá, jen expozici a možná začátek kolize. Neříkám, že jsme to měli dokonalý, jelikož jsem v tom hrála a dokonce jsem to celé i nastříhala, tak vím, že je toho tam hodně, co by se mělo předělat. Ale v základní rovině to má strukturu, jakou příběh má mít.

Další věc k rozebírání je moje práce. Přes celé léto budu makat, makat a makat, abych mohla od října někde bydlet nebo přes přespávat nebo byt opravit nebo prostě sakra něco!

Anime. Ach ano, ta prokletá kresba, co se nám vštípila do srdcí...s notnou dávkou chlapů a se..ehm láskou. Shounen-ai/yaoi, Hey Class President má druhé OVA, je to fajn fajnový. Koisuru boukun (Tyran, který se zamiloval) bude mít anime a i manga vypadá velmi nadějně. (předpokládám, že tak do dvou volume by to mohlo skončit XD) Další věc je, že bude film na motivy mangy Junjou od Fujiyami Hyoty. Jen to obsazení je hrozný. Škoda, že se toho neujali Korejci *slint*. Ale to oni ne, oni to musejí zabít, to by to nebyli Japonci...

Mám takový pocit, že jsem vyčerpala všechna témata, která jsem chtěla probírat. Teda, určitě by se našlo něco dalšího. Ale já si stejně připadám, jako že si to všechno cucám z prstu a vůbec nechápu, už teď, jak by bylo možný, aby si tyhle žvásty někdo přečetl. Takže raději půjdu spát, zítra vstanu dřív a budu se učit ten slavnostní projev, co mám umět zpaměti. Ho ho hoo...

Další velmi plodný příspěvek + Togainu no Chi

2010-04-17T17:54:00.007+02:00

Chtěla jsme se zde vybavovati o oslavě mých narozenin, která probíhala během včerejšího večera a dnešního rána. (a žádný popel na nás nijak extra nepadal) Začali jsme v Radosti FX a postupem času jsme se dopracovali s partou, co vydržela nejdéle (já + Glad + kámoška + kámoš + kámoš *ať žije anonymita*) až do klubu FRIENDS za národní třídou. A víte, jaký je to klub? Gay & Lesbian. Ach, to byl krásný večer, i když je pravda, že jsem se tam docela cítila nesvá. Z vícero důvodů. 90% holek vypadalo hrooozně chlapecky. A těch zbylých 10% nebyly lesby, byly tam se svými kluky. Protože to byla nějaká před-párty akci Jiný pohled. Velmi zajímavý večer.

Ano, o tom všem jsem chtěla povídat. Tedy vlastně do té doby, než jsem zjistila, že bude shounen-ai anime series Togainu no Chi!

Střídám nápady fakt snadno. XD

Togainu no Chi je BL hra. Ale žádně tuťunuňu, je to surové (hodně krve při bitkách, znási...ehm, nic XD ) a je to krásně graficky. Studio Nitro + Chiral dělalo i moje velmi oblíbené Lamento: Beyond the Void. Až na to že Togainu no Chi, jsem si nikdy ve skutečnosti nezahrála. Ale mám CG's ze hry a spoustu doujinshi. XD Ale to je fuk. Jde o to, že se možná trošku vyjasňuje na sféře anime. Alespoň pro mě. Po marných pokusech s různými shounen-ai/yaoi se až možná tohle dá brát jako zajímavý nápad. Což o to, že se dělá i TV series Ai no Kusabi, jsou vidět nějaké výsledky? Ne? Smůla XD (prý 2010 - koukla jsem se na stránky, vypadá to, že by to někdy brzo mohlo začít XD - ty videa mě začínají velmi svádět)
I když netuším, kdy se to objeví realizované, je zde alespoň malá naděje.

Na druhou stranu, jsem teď shlédla trailer a možná to nebude tak slavné, jak jsem myslela. T___T ...ale mě to snad bude stačit.

Nový zákon v Japonsku - důležité

2010-03-18T20:46:00.008+01:00

V Japonsku právě probírají zákon, který by měl zakázat distribuci všech mang (děl celkově), kde se sexuální činnosti oddávají lidé, kteří vypadají pod 18. Pozor! KTEŘÍ VYPADAJÍ. Tady už nejde o to, jestli jim těch 18 je, nebo ne.
A jelikož jsem se o tom dozvěděla před pěti minutama, házím citaci z blogu YSHARE o co přesně jde. :

Since all we can do really is to sign the petition, it will ill be nice if members can post on their facebook, twitter, fandoms, or forums where you are active on to get people to sign! It may start with banning pron but once there are restrictions, they could be used for political purposes and eventually even political manga could be banned (read or watch Toshokan Sensou a.k.a. Library War). We must fight not only for the protection of anime/manga but also for the protection of a basic human right - the FREEDOM TO CREATING FICTION and TO FANTASIZE! It's too cruel to rob that from us!!!!

What is this piece of law?

This is a law intended to ban all sexual behaviors of fictional characters who LOOK below 18. Don't tell me how they're going to judge but if this is true, not only it will be the end of yaoi (as not only are the shota pron in danger but the whole genre of school yaoi will DIE) and imagine just what size that will be. In addition, Naruto, Reborn, Code Geass, and basically 99% of manga will perish with this law because characters who are fighting there are definitely below 18. The tricky thing about this law is that they're not really advertising the law, it's not on the news and nobody except a very small proportion of people even know about it.

If they pass that shit piece of law (which is likely at this moment because many people, even Japanese, don't know about the law so they don't even have a chance to oppose to the law), it'll be DOOMSDAY really for me because imagine reading manga WITHOUT ANY CHARACTER LOOKING BELOW 18????

----

Tak prosím, neváhejte a podepiště petici. Já jsme to už udělala. Tady nejde jen o to, že to zkazí život fanouškům, ale opravdu je to hrozné omezení. Bojím se, co příjde příště.
A tiše doufám, že to je jen vtip. (ale je o tom článek i na animenewsnetwork.com)

TADY je odkaz na petici, můžou se do ní podepsat i lidé mimo Japonsko.
A ZDE a ZDE je návod, jak to udělat. (jelikož já japonsky taky neumím)
Musíte sjet trochu dolů v prohlížeči, abyste viděli první obrázek.

Nadešel čas krátkých příspěvků

2010-03-11T02:04:00.003+01:00

A to zase po nějaké té době. Prostě k tomu nemám co říct.

Jen..

WTF?! - link na to

A pozor, tohle není WTF in a good way...

Viewfinder Again

2010-03-07T09:41:00.002+01:00

GRaaaah! Prej pokračování v roce 2010 a asi to vzali vážně. Tak jo, já si nestěžuju...

31.kapitola 6 volume mangy You're My Love Prize in Viewfinder od Ayano Yamane

Jsem dívka pokřivených vášní.

2010-02-17T22:19:00.010+01:00

A nevadí mi to. Prozatím. :)

Možná je mým dobrý zvykem si na tomhle blogu pořád stěžovat. Něco jako recenze mi už dlouho nic neříká. Rozebírám tady dost věcí ze života, o kterých by mnoho lidí možná pomlčelo. No jo no, do očí člověka by se mi taky říkalo asi těžko, že aspiruji na bisexuála. Ale 100% ..nebo spíše 4% jistotu fakt nemám. :D Je to trochu jako loterie. (Doufám, že tu nikoho nevyděsím.)

Vždycky jsem měla v sobě pocit originality, takové té nevšední zvláštnosti, které jsem si v dětství vážila. V 5-ti letech jsem kroutila hlavou nad tím, proč se v nějaké telenovele už asi 100 dílů hádají manželé...pořád jsem hlásala, že se mají prostě rozvést a hotovo. Později jsem milovala filmy jako Desperado s Banderasem nebo druhý díl vetřelce od Camerona.(To jsem ale ještě nevěděla, že to je od Camerona.) Naopak jsem se vždycky bála Střihorukého Edwarda(stejně jsem to milovala) a nějaké díly Malé mořské víly mi taky naháněly hrůzu.

Nejvíc jsem se těšila, až budu mít řidičák a do konce základky jsem na mamku tlačila, že mi nedělá dostatečný vzor pro můj osobní rozvoj a taky jsem ji vynadala, když mě nechtěla potrestat za něco, co si to (podle mého uvážení) vyžadovalo. Vždycky jsem jedla pomeranče a papriky stejným způsobem jako se okusuje jablko. Zimní jablka jsem jedla jen v létě, kdy byly ještě nezralá a pro mě perfektní. Nesnáším jahody se smetanou či jogurtem v jakékoliv verzi (a v zeleným čaji a vlastně mám ráda jen jahody samotný)a ryby a mořské plody můžu jíst, jen když není poznat, co to bylo za tvora. Na posezení sním klidně i polovinu zavalitého vodního melouna a litrová láhev Tokajského bílého vína je taky hned fuč(To ale až poslední dva roky). Jsem romantička, ale mamka mi pořád říká, jak děsím kluky.

Dost často mám chuť zakvičet, když vidím něco, co se mi hodně líbí, co mě zaujme. Když k tomu připíšete moji posedlost mužským pohlavým, (ještě častěji oddaným hrátkám se svými kamarády/kolegy apod., než se mnou - v mých fantaziích) tak si můžu říct jen. "Ouha, něco se porouchalo." - Výhradní právo na tuto hlášku má Facebook.XD

Ale to, že jsem si cenila své ujetosti, se změnilo. Protože mnoho lidí má podobné vlastnosti, možná ne všechny dohromady, ale časem mi to došlo, že nejsem tak originální, jak jsem myslela.

Ale neberte to špatně, já si na nic nestěžuju (asi po dlouhý době), jsem se sebou (poměrně) spokojená. Myslím tím, že nic z uvedených věcí mi nijak extra nenarušuje život. Až tedy na ty chlapy. Trošku. XD ... jo a možná ty jahody T_T

A tento celý článek vlastně píšu jen na oslavu své osoby. Ha ha ha! Ne, bohužel kecám a napsala jsem ho, protože mě to prostě napadlo a taky JE TOTO MŮJ 100. PŘÍSPĚVEK.

Na závěr je zde jedno video z mého dětství. Je to z pohádky, která se jmenuje Jack a fazolí stonek/stonek fazole... asi tak nějak, nepamatuju si to přesně. Je to poměrně temná pohádka, žádný Disney a verzi v češtině jsem nenašla, takže to budete muset přežít bez toho.

Stále ty samé problémy.

2010-02-10T14:37:00.009+01:00

Divíte se, copak je to za název. Zněl mi zajímavě. A možná to i o něčem svědčí.

Za poslední dva týdny jsem neměla čas nic napsat. Přesněji jsem neměla čas napsat nic pořádného. To se asi dneska změní, ale zároveň, to bude na dlouho. Prostě moc událostí.

Hodně, opravdu hodně informací o mém životě ZDE

Škola je zaplacená, konto vybrakováno. Už zase žebrám, to je fajn pocit. Za to mám ale všechny zkoušky kromě jedné hotové. Poslední, co mi zbývá je Teorie kultury. Profesor si na půl ledna odjel do Francie a zbytek měsíce o sobě nedal vědět, ale že prý je nemocný. Někdo povídal. Takže je to v nedohlednu. Od 11. 2. budu mít nový rozvrh a já doufám, že budou mít trochu víc šedých buněk mozkových, než když dělali rozvrh na zimní semestr. Těším se na předměty Filmový seminář a na Tvůrčí psaní. Mwuahaha, hodně se těším. EDIT: Viděla jsem prozatímní rozvrh a hodiny od 9:45 do 20:00 každou středu mně fakt neberou… Asi spáchám krásný pomyslný atentát.

Další věc, co se stala v mém nádherném životě je, že jsem byla na oslavě dvacátých narozenin mých kamarádek Nicol a Dančy ve Futuru. Byl to mazec, ale nikdo nijak moc nebral ohled na příkaz, vzít si na sebe nějaký vtipný obleček. Nakonec jsme museli lidi pomalu nutit k tanci, ale pak se všichni tak nějak rozproudili, tak to bylo více méně v pohodě. Ale bohužel jsme si všimla, že u ostatních děvčat platilo pravidlo „Když nechceme, aby nás ti kluci otravovali, strčíme mezi ně a nás Katku.“ To mi vtipné opravdu nepřišlo. Naopak mi z toho bylo opravdu smutno, ale o tom zase někdy jindy, až budu mít chuť depkařit. XD

Minulý týden ve čtvrtek jsem se odhodlala jet k babičce. V klidu jsem ráno nastoupila do vlaku a netušila, co to bude za jízdu. V kupé jsem seděla se třemi dalšími lidmi a jednou Asiatkou, která očividně neuměla česky ani slovíčko. Měla vystupovat v Ostravě a pán, co ji do kupé usadil, jí řekl v angličtině jednu větu. Že musí vystoupit v této a této zastávce v Ostravě. Slečna byla vděčná a tak. Ale když jsem slyšela hlášení ve vlaku, o tom že se vlak v Ostravě rozpojuje a každá část jede jinam a tohle hlášení bylo v češtině a němčině, byla jsem tak trochu v šoku, že to v angličtině neříkají. (byl to vlak EuroCity). Chudák holka tak zmateně koukala okolo. A to byl ten okamžik, kdy jsem se rozhodla si s ní promluvit. V Kolíně všichni ostatní kromě nás dvou odešli a tak jsem začala. A co z toho nebylo… Povídala jsem si hodinu s holkou z Jižní Koreje a bylo to úžasný. Nejdřív to bylo trochu takové nucené, ale když jsem se zmínila o tom, že znám ten film, toho herce a tuto kapelu, všechno se změnilo a my jsme byli dvě fangirl. No, mírnější povahy, ale přec.

U babičky jsem se starala o svoji nejmladší sestřenici a její stejně starou kamarádku. Byl to poměrně záhul. V mých letech už nemám tolik energie. XD Stavěla jsem totiž iglú. Pak jsme společně stavěli sněhuláka…pak bobovali z kopce… Prostě perný den. XD A večer na mě druhá sestřenka vypálila tu hrozivou otázku. „A Katko, kolik jsi měla kluků?“ Mě zatrnulo. Je jí 12 a zdá se, že jí ti věci asi už zajímají. Nějak jsem ji odpověděla (ani si nejsem jistá, zda pravdivě nebo ne), ale vím, že jsem jí dalších dvacet minut vysvětlovala, že já už to beru jinak. První, co mě totiž napadlo je, že se mě ptá, s kolika kluky jsem spala. Pak mě to ale došlo a teda…velký hluboký výdech. O tom bych se s ní teda fakt nerada bavila, ale ona by mi pěkně znepříjemnila život, kdybych neodpověděla. A pak salva strašidelných vět pokračovala. Prý ji její mamka (moje teta) mě dává jako příklad. Na to jsem se prosím pěkně naplno rozesmála. XD To taky asi nebylo nejlepší a já na to proč to jako její mamka dělá. Prý jsem talentovaná (to určitě ano :D ), pak také svědomitě chodím do školy (tady nám to trošku drhne) a ze všeho nejvíc se netahám s kluky.

Tak to mě úplně dostalo. Nevěděla jsem, jestli to mám brát jako urážku, nebo špatně řečený kompliment. Po pravdě hrozivé je oboje. XD Jediná rozumná věc, kterou jsem pochytila z toho rozhovoru je, že si asi má drahá teta spojila ideály, které chce, aby sestřenka následovala a jmenovitě je dala na moji hlavu, protože sestřenka na mě hodně dá. Ovšem, bez ohledu na mé mínění.

Ne, této, to nebylo vtipné.

Jinak celkově návštěva u babičky vždycky obnáší usilovné přesvědčování babičky, aby nic nedělala. Takže jsem ji vždycky skoro musela přikázat, aby si šla sednout, a nádobí jsem umyla já a podobně. Ale byl to boj.

Někdy během soboty jsem si pořádně začala uvědomovat, že mě pěkně s*re, že nemám přístup k internetu. A tak jsem hupla na wap a facebook. 17 kč v pr****. Prakticky jsem u babičky udělala velké nafouklé … nic. O té poslední seminárce ani nemluvě.

Včera jsem měla směnu v Palladiu a někdo nás tam málem udusil pepřákem. To byl šílený pocit, to jsem si konečně pořádně uvědomila, že když se v obchodním domě dostane do ventilace nějaká s**čka, tak máme všichni smůlu. Ale jinak v pohodě a dnes jdu na maturitní ples mých kamarádů ze střední, takže hodlám holdovat kvašenému…čemukoliv.

NORMÁLNĚ NEJSEM LABILNÍ ČLOVĚK, ALE BLOGGER JE HROZNĚ NA HOVNO!!!! PROČ SAKRA NEODESÍLAJÍ NĚJAKOU ZPRÁVU TYPU "UŽ SI TO NEMŮŽETE KOPÍROVAT Z JAKÉHOKOLIV TEXTOVÉHO EDITORU, PROTOŽE MI VÁM VELICE RÁDI ZKU**** KÓD A PAK TO NEPUDE VŮBEC. HAHAHA! AŽ NEBUDETE ZKRACOVAT SVÉ PŘÍSPĚVKY. JO, PROTOŽE NÁM SE TO NELÍBÍ..."

grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr......................

Nuda a nervy dělají svoje

2010-01-25T20:39:00.010+01:00

V sobotu jsem byla tak nervózní ze zkoušky, co jsem měla v neděli, až jsem z toho začala dělat avatary. Byla jsem dokonce k tomu všemu ještě tak znuděná, že jsem se to ani už večer neučila a rovnou jsem skočila do photoshopu. XD

Njn, zkoušku mám za sebou a za 2. *yaay*

Poslední dobou se musím nutit do nápadů, protože normálně, když jsem viděla pěkný obrázek, hned mě trklo, jak ho udělám ve photoshopu, jaký text, heslo a podobně...Při prohlížení všech mang, co mám na noťasu, jsem teda jako 4 obrázky vybrala. (nebudu připomínat, že mám asi 15 G mangy...) Takže, to bylo velmi, velmi zdlouhavé. Ale nakonec jsem teda jakože něco udělala.

Když se takhle ohlídnu zpět, tak teda nic moc Katko, nic moc. XD Chtělo by to si nastahovat nové fonty a nové brushe, obnovit trochu ten zápal. Jo, jasně. XD

Takhle krásný avatar jsem udělala před rokem. Dokonce jsem si ho i sama kolorovala. (Samochvála smrdí.) Jsem v zoufalém stavu, doufám, že se mi můj talent vrátí. :D

Lidi, pomoc, škola mi mutuje

2010-01-21T11:53:00.004+01:00

Lidi, já jsem nemocná. Nějak jsem to na vysoké přehnala. Teda ne, že by mi to někdo vyčetl nebo tak...ale.

Abyste to správně pochopili, měla jsem napsat asi 10 seminárních prací. A já, jelikož lituju toho, že nestuduju na kalifornské UCLA, jsem si tak trochu pozměnila svůj obor Audiovizuální komunikace a tvorba, na ty kdysi dávno zmíněné "Gays and Lesbian studies." Já za to prostě nemůžu. Je pravda, že polovina těch prací je na téma normální. XD

Vezmeme to od začátku.

Angličtina -> stránka o nějakém sociálním tématu --> Adoptování dětí do rodin s homosexuálními partnery.
Sociologie -> Vliv sociálních skupin na vývoj dětí --> nebylo to jen o homosexuálech, ale také tam byli zahrnutí.
Psychologie -> Totem a Tabu - S. Freud. - Proč jsem u problematiky tabu probírala incest mezi chlapci dvojčaty, tak na to se mě neptejte. Můj argument, že to je vlastně jistá forma narcismu, mohl na profesorově tváři vyloudit úsměv. :)
Kapitoly z dějin české a světové literatury -> Prokletí básníci. - Docela podrobně. :)
Jazyková komunikace v dějinách lidstva -> Harvey Milk a jeho boj za rovnoprávnost. Celý jeho projev z roku 1978 jsem překládala z angličtiny. V životě jsem nepoužila tolikrát slovo homosexuál nebo gay. Bylo to vtipné.

A nejlepší na tom všem je, že za všechny ty práce, vyjímkou těch dvou posledních, jsem už dostala zápočet.

Problém nastává teď, když mi docházejí témata. Chybí mi napsat jedna seminárka, ale tam už nic takového používat nemohu. I když je to Teorie kultury a přeci jen v antické mytologii bych se taky mohla značně vyřádit. Uvidíme. ^_____^

Pokus o další vzhled - edit

2010-01-18T19:27:00.003+01:00

Opět velmi oficiálně - I'm sick of pink. Kdo mohl tušit, že ta barva je občas tak odpudivá. Asi zůstanu u modrý. Promiňte mi vy všichni, kdo máte ty samé barvy na blogu. Já už takhle dál nemůžu T____T
No More Pink!

Ten obrázek se asi ještě změní, protože s ním prostě nejsem spokojená, ale tak, snad někdy ...brzo najdu nějaký lepší, vyhovující.(Vidím to tak na dva dny a pak mě to začne srát.)

No, tak chtěla jsem se rozpovídat o škole, ale to nechám na zítra. Musím na bus.

Modrá je dobrá!

EDIT: 19.1.2010 - 23:04

Tak jsem to udělala, vybrala jsem si vzhled.(konečně) A líbí se mi hodně. To vám povím. XD
obrázek je z mangy Sweet Bitter Candy od Asou Mitsuaki - geniální mangaka (dost ji ..ehm, zbožňuju)
Ty noty nejsou tak pitomý, že ne? Jako v těch nadpisech příspěvků to vypadá dobře, jen si ještě nejsem jistá tím headem, ale to se může naštěstí kdykoliv napravit.

Anime v roce 2010

2010-01-10T21:26:00.002+01:00

Ach, to zní ale velice obecně. Ne, já sem hodím, jen pár věcí, co mě osobně zajímá. (Ono jich moc nebude, každým rokem je to horší a horší.)
Jedu podle kalendáře na anidb.net stránce, takže je možné, že mi něco uniklo. Ovšem pochybuji, že by mne to nějak vysloveně zatím zajímalo.

První věc bude v březnu. OVA Sex Pistols. Ale začínám se spíš děsit, než těšit. A navíc jsem o tom už psala.

Duben se jeví jako velmi pozitivní měsíc. Výjde anime od autorky novel a mang, kterou velice respektuji a mám ji i hodně ráda. Je to Hotaru Odagiri a její shounen-ai Uragiri wa Boku no Namae o Shitteiru ( Zrada zná mé jméno) Lidi, vůbec netuším, o čem to je, ale těším se, že to bude mít kvalitní příběh. Ooo, jaká to změna.

V dubnu je zde taky anime Yojouhan Shinwa Taikei, o kterém vůbec nic nevím, ale grafika vypadá dobře. Ooooo já jsem takový "menkui".

A to je asi tak všechno, co mě zajímá. Zatím...

Pozdní dárek

2010-01-10T20:42:00.010+01:00

Tak jsem od bratra dostala dárek. A fakt pěkný a promyšlený dárek. Dostala jsem ho sice dva týdny po Vánocích, ale co. :) Způsob, jak jsem se o tom dárku dozvěděla, byl poněkud nevhodný. Když se vezme v potaz, že to byl dárek. XD Poslední týden jsme s bratrem na střídačku chodili na poštu se ptát, jestli to už nedošlo.(Vzhledem k ohleduplnosti pošty v našem městě, bych se nedivila, kdyby to hodili přes plot k sousedům.) A tak jsem věděla, že to je něco jako kniha...z Japonska...a asi pravděpodobně něco, co mě zajímá. Pod nátlakem mi vyklopil, že to je official visualfanbook Lamenta. Ano, Lamento: Beyond The Void. BL hra, kterou miluju...zbožňuju a technicky vzato, jsem ji ještě nikdy nedohrála. XD ha ha

Každopádně jsem se nemohla dočkat, až to příjde. A ono to v pátek přišlo! Yay! Je tam galerie i katalog merchandise, rozhovor se seiyuu postavy Konoe(asi budu hodně obtěžovat pár lidí s překladem) a spousta spouuusta obrázků. XD

Zde je náhled -->
Fotila jsem to mobilem, před pěti minutama. Vypadá to podle toho.

S přáním na jazyku

2010-01-02T14:16:00.004+01:00

Tak jsme se nějak doplahočili do roku 2010. Hodně lidí nám nevěřilo, že se dostaneme tak daleko, ale my jsme to zvládli a bez ohledu na to, jaký náš svět je, tak jsme rádi, že jsme zde.

Snád se nám ten letošní rok vydaří. Jenže, abychom ho psychicky zvládli, musíme se obrnit pozitivním přístupem. A nesmíme nic vzdát předem.

Proto vám všem přeju vše nejlepší do nového roku 2010!!!

Making It Official - Oficiální vyjádření k mé osobě

2009-12-29T22:42:00.007+01:00

(Od té doby, co chodím na tu školu, kam chodím, jsem stále víc a víc teatrální...začíná to vyzerat uboze, že? :D )

Ano, lidi, je to tak. Přiznávám se. Fakt se mi líbí film Avatar od Jamese Camerona. Opravdu, ale opravdu to na mě dopadá. XD

Člověk po skouknutí tohodle filmu, chce naskočit na raketoplán a vydat se na Pandoru, hrát si na šmouly. Ne, vážně. Stávalo se mi, že když jsem viděla film, kde tancujou, tak se mi chtělo tancovat. Nebo film, kde zpívají...tak se mi chtělo zpívat. (Často přirozená vlastnost filmu.) Ale tenhle film mě pomalu dohání k šílenství, protože nikdy nebudu mít 3 metry (i když to tak chvilku možná vypadalo), nikdy nebudu modrá (Pokud tedy nebudu na dně Labe nebo tak) a už vůbec NIKDY, a to mě štvě asi nejvíce...neuvidím Pandoru. Protože....protože...prostě neníííííí T_____T Ach, nikdy jsem si nepřišla tak moc zahrabaná ve fantazii, jako teď. A to, že ten film vydíte dvakrát vám taky moc nepomůže. Je teda pravda, že v IMAXu to bylo dost na prd. Village cinema THX 3D sál Anděl RULEZZZZ!!! XD

Nebudu tady psát o čem to je, jak to probíhá či jak to dopadne. To ode mne neočekávejte. Tenhle film by měl každý vidět. A když už ho neuvidíte, tak na něj nenadávejte. (Ach ano, T'Sal, ty nadávat můžeš, přec jsi to už viděla. XD )

Je lehké, aby jste film označili za dobrý nebo špatný. Ale takhle to vůbec nejde. Ten film může být příšerný a přesto vám dokáže vyrazit dech. A nebo v tom lepším případě, vyrazí vám dech a bude užásný. (Můj případ.)

Avatar Oficiální Stránky

Nestíhám, nevím, zajímejte se sakra!

2009-11-29T22:29:00.012+01:00

Když teď tak přemýšlím nad tím názvem, tak mi to spíš připadá, jako kdybych se měla od vás dožadovat pozornosti. Ale není tomu tak. Tohle je zase jeden z těch mála(čti mnoho) příspěvků, kde si člověk(míněno já) stěžuje. V podstatě na cokoliv.

Pro dnešní den mám téma dvě. JÁ A ŠKOLA a JÁ A SVĚT.

K prvnímu tématu mám jen pár vět. Pár velice krátkých a jasných vět. Školu nezvládám, ale nevzdám to. Mám jednu seminárku a ještě mi jich zbývá 6 k napsání. Toť vše. :)

Druhé téma bude obsáhlejší.

Nějak nestíhám dění kolem sebe. Všichni tak nějak zaznamenávají pokrok ve svých snech, touhách nebo alespoň ve snaze těch snů dosáhnout. Mají partnery, popřípadně nové kamarády a já se cejtím tak nějak mimo. Nechci tím říct, že bych chtěla bejt ve středu jejich zájmu, tolik si o sobě nemyslím. Ale připadá mi, že jsem tak trochu metaforicky na Sibiři a ostatní se válejí na Hawaii. No, jedno zklamání v osobním životě jsem taky v poslední době zažila. Ale říkejte, že jste zklamaná ze vztahu, který ani nezačal... Lidi na vás pak koukaj blbě. T__T Reakcí na toto zklamání je opětovné probuzení platonických lásek. Momentálně jsem se totálně zbouchla do Miyaviho(j-rock) a taky do Kim Jae Wooka(Antique).

Další věc, co mi úplně unikla, je vydání OVA Seitokaicho ni Chukoku (Hey Class President). Shounen-ai! JE TO SHOUNEN-AI? Lidi, co se to se mnou děje? XD nějak nejsem ve své kůži. Každopádně jsem to hned stáhla a spokojeně jsem se na to koukla. No lidi, ono to vypadá naprosto úchvatně. Netvrdím, že jsem tomu rozumněla (japonsky, čínské titulky), ale tak nějak...něčemu jo, ale detailně...zapomeňte. Momentálně se pokouším najít/stáhnout mangu.

Toto je prosím ono ->

Kim Jae Wook je zde ->

A tady je Miyavi->

A to je prostě můj život. Řeším hrozně důležitý věci.

...bez komentáře *začíná ji hrabat*

Antique - korejský film

2009-11-13T23:19:00.025+01:00

Antique, film podle mnou již zmíněné mangy od Fumi Yoshinagi, Antique Bakery. V Japonsku také vyšlo anime s tímto názvem a TV drama Antique Cake shop.

Režie - Min Gyu Dong
hrají:

1) Joo Jin Hoo - Kim Jin Hyeok ( v Japonské verzi - Tachibana, majitel)
2) Kim Jae Wook - Min Seon Woo (Ono, geniální cukrář)
3) Yoo Ah In - Yang Ki Beom (Eiji, bývalý boxér, pomocník cukráře)
4) Choi Ji Ho - Nam Soo Yeong (Chikage, jakýsi bodyguard Tachibany a jeho známý, pomocník)

Všimli jste si čísel na obrázku? Myslíte si, že jsem se pomátla a že jsem zohyzdila pěkný obrázek? XD Váš problém, já s tím dokážu žít. Naopak je to dobrá orientace v postavách.

Ze začátku vám musím přiznat, že já ještě na ty Korejce tak moc nejsem, takže po mě nechtějte dokonalé napsané jejich jména a skloňování. Po pravdě tohle je asi teprve můj čtvrtý korejský film a i to přesto, že jsem přesvědčena, že mají filmy i seriály velmi kvalitní. Jak po stránce herecké, tak i ze strany režie, kamery a samozřejmě scénáře.

Jelikož jsem asi před rokem psala >recenzi<(spíš jen uzlíček bědování a nadávek) na anime podle mangy Antique Bakery, tak jen velice stručně.

Jin Hyeok jen tak zničehonic skončil v práci a otevřel si něco jako cukrárnu. Nabral tam zázračného cukráře Seon Woona, který čistou náhodou je taky jeho bývalý spolužák ze střední a taky kluk, který mu vyznal lásku. Jin Hyeok ho samozřejmě setřel ostrými slovy a dál se tím nezabýval. Bohužel pro něj (nebo bohudík? :D ) se z Seon Woona stal poměrně proslulý gay s notnou dávkou, jak tomu sám říká, Démonického Šarmu. Později přibírá ještě bývalého boxera Ki Beoma, aby se s ním neustále hádal a hlavně, aby Seon Woonovi pomohl s přípravou dortíků, které tak zbožňuje. Jako poslední přichází do obchodu pracovat Soo Yeong, který je povahově velmi plachý, ale přitom upřímný následovatel Jin Hyeoka. A tak nějak tam pečou dorty a užívají si blahobytu. Ale i s tím vším cukrem okolo se dozvídáme tajemství postupně všech čtyř. To nejhorší má Jin Hyeok, který byl jako malý unesen. Ale co to všechno má společného s cukrárnou? Tak to se na to budete muset podívat. (nebo přečíst si tu starou pitomou "recenzi" a umřít)

Protože tenhle film vám narozdíl od anime vřele doporučuji. Ale přeci jen, na porovnání je to naprosto geniální ukázka, prosím, klidně se mučte s anime.
Jak se může tak nehorázně okamžitě změnit celá plynulost příběhu jen zapojením živých herců a poměrně obstojných hereckých výkonů? Očividně jednoduše. Jako člověk, který docela všímavě analyzuje i pohled kamery (to bude to studium fotografie, to vám povím..), tak s tímhle dílkem jsem naprosto spokojena. A jestli tam bylo něco fakt špatně to vám nepovím. Fakt to oku lahodí - prostory, nasvícení, záběry postav. Jsem spokojená. Za chvilku se začnu olizovat jako kočka, co vylízala celou misku smetany. Prostě La HODA.

S herci jsem taky spokojená, až je to k neuvěření. Och, jak já jsem slintala nad Jin Hyeokem a Seon Woonem. Ty jsou prostě k sežrání. A to i bez polevy. Tady jsem Seon Woonovi věřila, že má ten démonický šarm, že na něho každý poletí. Prostě to měl v sobě. V anime a manze? Ani za mák. A nebylo to tou kresbou, to vím jistě, Fumi Yoshinagu mám ráda, jen prostě jiný mangy od ní. XD Dokonce i ten zatracený Soo Yeong, který mi tak nevyslovitelně lezl na nervy, byl tady docela..k popukání. Samozřejmě to nebylo jen o zevnějšku, výraz nejen obličeje, ale celého postoje byl taky krásný. Docela jsem jukala, že Jin Hyeok a Ki Beom se v jedné scéně málem poprali, dosti opravdově.(V manze se kočkujou, v anime taky. Tady ale řádili.) Těžko říct, jak se měli rádi na place. :D

Co vím také s jistotou je(nebo spíš s věrným zdrojem wiki...*sarkasticky*), že už za první dva týdny promítání tento film vidělo přes milión lidí a to také zaručilo to, že je to jeden z nejúspěšnějších korejských filmů vůbec. Ne, teď jsem vůbec nepřeložila tu větu, co tam je napsaná. Ale jak to jinak a lépe vyjádřit. Ach, ano, už vím.

Ten film má prostě u mě 95%. Těch pět procent dolů jít muselo, už za pro mě neocenitelné jakési speciální efekty, které mi přišly nejen zbytečné, ale i trochu nevhodné. Každý má přece jiný názor na věc. Že?

A jelikož je tento příběh kategorizovaný jako shounen-ai, pro neznalé (jsem už asi chodí jen veteráni), láska mezi dvěma chlapci, tak se tu samozřejmě o těch akcích musím trošku rozpovídat. Ono v zásadě není o čem. Možná bych mohla jen trochu porovnat shounen-ai ve filmu z Japonska a z Jižní Koreje. V japonské verzi se dva chlapci většinou políbí tím způsobem, že slyšíte, jak jim zuby skřípou. A to bude asi tím, že mají ústa zavřená tak pevně. Já neříkám, že by si měli heterosexuální muží na potkání vrážet francouzáka(i když by to bylo zajímavé), ale tak proboha jsou to herci a to obnáší i jistou schopnost dělat věci, které by člověk jen tak z rozverné nálady nedělal. A přesvědčivě vypadající polibek patří přesně do této kategorie. Pomalu si nevzpomenu na film, kde by si o sebe nedrhli rty, ale šli trošku do přirozenějšího ztvárnění. Ale to je na jiný příspěvek a hlavně na déle.
Ale v korejské verzi se vám klidně na chlapa vrhnou a mě se z toho klepou kolena.(Neklepou ,většinou sedím nebo ležím, když se koukám na filmy.) Ale tak, my holky známe ten pocit, když prostě zatneme tu pěst a jen tak do nebe bouchneme v nadšeném"YES". Kdo to ještě nezažil, má se na co těšit.

I u zde jsem byla spokojená, nic nepřehnali, ale i přesto tam bylo dostatek náznaků, pár polibků ...*kouká do strany*
A jo, když se vám líbá kluk, co vypadá fakt k světu s klukem, co taky vypadá k světu, je to hned jiná než piži-křivo-japonská zubka.(Kdo viděl Takumi-kun series...chápe.) Já nic proti přirozeně vypadajícím hercům nemám, to vážně né, sama modelka zrovna nejsem, ale zrovna shounen-ai a yaoi jsou dva žánry, kde by jsme si my devčata rády zachovaly růžové představy.

Film najdete v mnoha podobách ke stažení na AarinFantasy.com/forum.

A tak jsem z kvalitního filmu přešla do poměrně nekvalitních žvástů, ale co. Sranda byla. Tak já se vám poroučím přímo do postele, jelikož jsem posledních pár dní nebyla ve své kůži a oddychovala doma a díky tomu jsem měla čas tento úžasný film vidět, ale přesto...zítra musím do práce. B~ye

Nechápu, nechtějte to po mě.

2009-11-05T22:55:00.003+01:00

Tak sleduji MTV's EMA živě z Berlína. A musím teda uznat, že většina výherců se dá docela dobře předpokládat. A taky musím uznat, že si to někdo fakt zasloužil. Já nemusím hip hop, nemusím Tokio Hotel. Ale tak fajn, já jsem hodně tolerantní člověk. Když se něco někomu líbí, tak mu to neberu, je to prostě jejich názor. Každej má rád jiný věci.

Ale že na live chatu provozovaném facebookem se budou lidi chovat tak podivně, to jsem nečekala. Já osobně mám docela ráda Lady Gagu, proč taky ne, je to docela originální osoba a její hudba má taky šmrnc.(Můj názor.) Ale že lidi budou požadovat její vystoupení i když jim všichni miliónkrát říkají, že Gaga je v Londýně a vystupovat tam nebude...nevadí, klídek, pohodička.

Že nejlepší kapelou se stal band Tokio Hotel nějak překousnu, ale že je na tom chatu snad milión českejch holek, co si tam píšou česky a povídaj si o tom, že se členové málo objímají, je na mě trochu moc. Se divím, že je tam vůbec nechaj kecat v češtině, ale tak je to Europe Music Award, asi pro to mají pochopení. V podstatě se na tom četu střídá angličtina, čeština a němčina.

No nic, jen jsem se chtěla vykecat. Je to je blbost, ale docela z toho čtení nemůžu.

Nesnáším plagiátorství

2009-11-02T13:33:00.001+01:00

Právě jsem zjistila, že mangaka Kazusa Takashima, která je známá hlavně mangou Wild Rock, se musela stáhnout do ústraní kvůli tomu, že prohrála soud o plagiátorství. (Asi před třemi roky?)

Vlastně on to tak nebyl soud, ale to vám víc vysvětlím tady.

Jen tak čistě náhodou jsem narazila na návrh petice. Tato petice se snaží podpořit Kazusu Takashimu. Kazusa obvinila jistého mangaku "Kayono" (muž či žena netuším, ale je mi to jedno), že je to plagiátor jejích prací. Ale díky tomu, že tento Kayono má velmi známé rodiče (kteří se také pohybují v prostředí mang), obvinění bylo stáhnuto a Kazusa byla nucena se stáhnout do ústraní. A to znamená, že nepokračuje své práce. A nekreslí nové...Příklady plagiátorství najdete TADY , je to v japonštině, ale stačí kliknout na link a pochopíte.

Tohle fakt nepochopím. Jak si vůbec někdo může dovolit někomu ukradnout cokoliv a pak za to třeba brát peníze. I v psaní se lidé dost často napodobují, filmy mají podobné náměty. Ale to se prostě stává. Ale jak někdo mohl vyhrát, když očividně to opravdu ukradl. Člověk by si myslel, že lidi mají oči. Ale nééé, oni musí být hajzlové.

Grr....teď jsem tak taaak moc naštvaná.

Pro ty, kdo by chtěli alespoň nepatrně ukázat souznění a nebo jen mají Kazusu Takashimu rádi a uznávají ji stejně jako já, tak se můžete do této petice zapsat ZDE. Informace o tomto případu jsem také vzala z této stránky. A taky z TÉTO.

Usvit myšlenek.

2009-11-01T23:29:00.003+01:00

Tak ten u mě nenastal a zdá se, že není ani na obzoru. Ano, vysoká je makačka, ale to už asi hodně z vás ví. A jen idiotére Katce to došlo, až když na tu vysokou jakože nastoupila. *awkwaaard* Každopádně zvládat práci a ještě školu, no nic moc, to vám povím. A to i přesto, že mám poměrně málo hodin v práci. A to se jim taky nelíbí. Každopádně musím přečíst asi milión knížek. Vlastně nemusím, pak ale nesmím počítat s tím, že napíšu těch 8 seminárních prací. Život je sen. Popsala bych to spíše jako noční můru.

A ten nádherný pocit, co mám, když si vydělám nějaké ty peníze se mi honem rychle ztratí při pomyšlením nad tím, že prakticky žiju od výplaty k výplatě. Ano, jistěže bydlím s rodiči a ano, já nejsem ta, co většinu času nakupuje jídlo do ledničky, ale musím uznat, že hradit si všechny ostatní náklady sama, dá zabrat. A to ještě něplatím nájem. Alelujáááá.

Krizi v osobním životě nemám. Krizí bych to nenazvala, spíše, něčím takovým jako celoplošnou degenerační depresí. Ani nevím, že mám ještě tolik mozkových buňek, abych vymyslela, tak složité slovo.

Tento příspěvek opět beru jen jako odskok od reality a taky někde si stěžovat musím, ale to každý.

Blbá poznámka.
Všimli jste si tady něčeho jinýho? Ne? Tak prosím, když chcete zapírat. XD Ale taaak, řekla jsem si, že je na čase trošku dát prostor světlejším barvám. XD Ale u purpurových až vínových odstínu jsem zůstala. Dalo mi to pořádně zabrat a přitom je to opravdu primitvní, myslím tím vzhledem.

Oke, ja jdu spát. Zítra mám školu a potom práci.
Držte mi palce s bytem XD.

And I Love College!

2009-09-29T21:12:00.010+02:00

Znáte tu písničku od Ashtona Rotha?
Man I love college andI love drinking...I love women,I love college...

Velice inspirativní muzika. Opravdu. XD Písničku znám asi dva měsíce, ale pořád jsem si myslela, že má pravdu. Věřila jsem v to ...a nevyplatilo se to.

Tímto úvodem chci naznačit, že dnes byl můj první oficiální den na vysoké škole. Ta škola může bejt úžasná, ale Katka má inteligentně problémy ještě dřív, než na tu školu vůbec nastoupí. 16.9. jsem odjela na dovolenou do Itálie. Pečlivě jsem si zkontrolovala všechny pokyny ohledně školy/práce čehokoliv, co bylo potřeba dořešit. Napsala jsem si směny, dodala jsem fotky na ISIC do školy, hodinu před odjezdem jsem si koupila pizzu, abych se jakože naladila. Ale o mé dovolené s rodinou jindy(nebojte se brzo, už mám nadpis XD)

Hned den po tom, co jsem odjela ale na stránky pro studenty hodili termíny rozřazovacích testů z povinných cizích jazyku. No...a samozřejmě já díky absenci netu jsem věděla velký kulový. Avšak díky mé milované Tereze jsem věděla aspoň to, že ty testy se vůbec dělají. Urputně jsem tedy hledala v polovině dovolené internetovou kavárnu, což zahrnovalo asi procházku v rozmezí kruhu 3 kilometrů okolo našeho ubytování. Velmi vtipné. Nakonec jsme něco s mamkou našly a tak jsme si obě užívaly veselého e-mailování. Napsala jsem na katedru jazyků, že jsem mimo a zažádala jsem si o další termín.

No, já ani na tu školu nenastoupím a už dělám věci v náhradním termínu. Nebudu ani zmiňovat to, že pro studentskou kartu jsem si šla až dneska a vystála jsem si půlhodinovou frontu.(Což jak jsem později zjistila, byl slabý odvar toho, co zažívali ostatní o hodinu později.)

Dnes jsme měli dvě hodiny a to prosím dějiny divadla do 11:15 a pak od 15:00 další blok, sociologie, takže mezitím nádherné volno.(Které mi nádherné připadá jen díky tomu, že jsem si dneska stihla zařídit úplně všechno ...*beep* téměř vše, nestačila jsem si nabýt svoji novou opencard, ale ono to bez prachů stejně jde těžko) Ale zařídila jsem si věci v práci, jelikož dát mi směnu, když jim řeknu, že mám ještě školu mi příjde taky velice...chytré... Takže to by bylo.

Obsah hodin byl uspokojující. Ehm hodin, to jsem popletla. 90 minut probírání divadla od afrických kménu, přes indiány až do antického Řecka. Ta profesorka mě fascinuje.(Nejsem si jistá, zda v dobrém či špatném směru.) Ale připadá mi velice sympatická. Těch 22 her, co mám přečíst do ledna už mi ta moc sympatických nepříjde, ale budiž. Sama jsem si to zvolila.

A pak jsem šla konečně na ty rozřazovací testy. (V termínu, který jsem si nedomluvila, protože mi ho neřekli. Ale tak co, mohl tam kdo chtěl a bylo jim to fuk.) Hrozili, že ten test bude taky na 90 minut, ale mě to přišlo trošku přehnané. Přeci jen 50 otázek(vět) typu blank sheet x answer sheet na možnosti A,B,C,D --> zkrátka jsem to měla za 15 minut hotový. A ty holky, co tam psali ten test, už když jsem vešla, tam stále seděli, když jsem zase odcházela. (Ale možná toho měli víc, co já vím.).

Pak tři hodiny lítání po bucksu a já byla mrtvá. A to nesmím zapomenout na sociologii. Profesor je opět na první ohledání celkem v pohodě. Na druhé straně už nám zadal práci. Jedna stránka recenze na sociologickou knihu a 5 -10 normo stran úvahy na..na...na nějaké téma z oboru sociologie, co bylo v té knížce. (Já sakra vim, o čem budu psát? Houby.) No, tak mám do 18. prosince co dělat XD A 90 minut jsme si vysvětlovali, jak se píšou citace a poznámky pod čarou. A samozřejmě jsme si taky vysvětlili, jak se to dělá ve Wordu. XD Sranda byla.

První den za mnou nechal stopy nostalgie po mé bývalé třídě. S tím, jak je každý rozlítaný po světě asi už nikdy nebudeme takový kolektiv. A tím myslím přátel. Protože od dneška už nemohu říct "Můj spolužák Adam byl v Americe." od teď to je jen "Adam, kluk se kterým jsem chodila na střední do třídy, byl v Americe." A nakonec si stejně myslím, že tenhle obor mě nenaplní jako ten na Michaelovi(jde o obor, ne o školu jako takovou). Ale to už asi žadný.

A můj první den finalizování nostalgie končí tím, že si KONEČNĚ tisknu rozvrh a nové jízdní řády.

Poznámka na zítřek. Pokusím se zapsat na francouzštinu...

And I love college, I love drinking...I love college...

Haru Wo Daite Ita...Ita!!! Itaaa!

2009-09-04T16:03:00.010+02:00

Tak jsem se z velké nudy dostala ke čtení Haru Wo Daiteita. Kdo nezná OVA tak se nemůže považovat za znalce yaoi(všimli ste si, že jsem nenapsala milovníky?) Ach, ano, protože OVA HWD je mírnými slovy nanic. Hlavní dvě postavy, Iwaki a Katou, jsou hysterky, uplakánci. A ještě k tomu všemu herci, co začínali svoji kariéru ve filmech pro dospělé. Anime = hrůza.

Ale manga... manga je víc reálná, věrohodnější. A taky je tam více sexu. Mangaka si tam nebere servítky s ničím. Dokonce se dali přežít i stále se opakující žárlivé scény a celkově byste tam zápletku hledali těžko. Ale koho to zajímá, když nám Youka Nitta naservírovala dva bishouneny, co si to rozdávají naplno. Dokonce se mi i líbilo, jak se tam zabývali i hraním. Jestli znáte OVA WINTER CICADA, tak zde si příběh znovu přečtete a oo volume dál se podíváte, jak to natáčeli. To se mi moc líbilo. (I když to ova jako samotné, bylo opět slabší)
Hodně se mi i líbilo, že jsem se (překvapivě) hodně nasmála. OVA vůbec, ale vůbec nebylo v žádném okamžiku vtipné. A přitom ve skutečnosti, hned v první kapitole jsem se řechtala jak divá.

Člověk se tam více dozví i o Sawa- sanovi, spisovatelovi a scénaristovi, který je velice důležitý pro celou mangu.
V celku tam za těch 13 volume(přeložených) nic nedělali, žádné velké zvraty, nic nečekaného, jen téměž pohodička.
Proto vám vřele tuto mangu doporučuji. Já jsem ji četla 4 dny, vždy po práci a teda, něco jsem přejela rychleji, ale celkově můžu uznat, že jsem si to užila.

Název: Haru Wo Daiteita (Embracing Love)
Mangaka: Youka Nitta
Licensované: Be Beautiful
ke stažení: MangaTraders

Něco je špatně. Katka přemýšlí.

2009-08-21T23:20:00.011+02:00

A není to dobře, to vám povím. protože Když si člověk začne v hlavě něco srovnávat, tak mu vyskočí milión dalších otázek a má potom v hlavě takovej maglajz jako právě teď já. A to to začalo docela nevinně.

V práci mám zavíračku a přesto že končím ve 20:45(docela často) tak autobusem jedu až ve 21:55. Tak jsem měla ještě něco málo přes půl hodiny, co jsem dorazila na Černý Most a tak jsem si skočila do KFC na večeři. To si tam tak sedím a naproti mě, přesněji řečeno za sklem venku stojí dva kluci a kouří - jejich problém - jenže když jsem vycházela a šla na bus, okolo nich samozřejmě, tak mě ty kluci (teď už tři, protože se k nim připojil další ) pozdravili. Prý "Dobrý večer." A já jsem to zaregistrovala asi tak o sekundu později, než by bylo nutné a až po další sekundě mi došlo, že to mluvili na mě, tak jsem ani nestačila nijak zareagovala a už jsem byla i o pár metru dál a pak jsem slyšela jen poznámku, že "slečna nezdraví.." to už jsem měla nakročeno na přechod a radši sem dávala pozor na jiný věci, než na nějaký trouby. Jenže, pak mi došlo, že nejsem schopná konverzace s cizími kluky. A je jedno, jak nemožný jsou, zda-li jsou můj typ nebo ne. (Samozřejmě, že když je to můj jaksi "dream zevnějšek guy" tak je to ještě těžší :D )

To byl první podnět. Další bylo, že jsem v autobuse a stále stojíme na zastávce a teďka vidím venku scénu, jak se chlapec loučí s dívkou, než chlapec nasedne do autobusu. Všichni si dokážeme představit, co tam asi dělali. Troška francouzštiny a tak. Jenže normálně se třeba otočím a trpce si pronesu "Nemohli by si to nechat na doma?" No, ale tentokrát ne, tentokrát jsem na nich byla zaseklá pohledem a měla jsem...dejme tomu, že divné myšlenky. Pak jsem se nasrala sama na sebe a chtěla jsem přestat nad těmi všemi věcmi přemýšlet. A tak jsem si zapla přehrávač a po dvou minutách jedný písničky mi dodělaly baterie. Úžasný!! Opravdu bezvadný! Nádherných 45 minut jsem přemýšlela o kravinách. Tedy, pro mě to nejsou kraviny, mě to přijde důležité. Ale ostatní a hlavně lidi, co to v životě nezažili, to za kraviny považují.

Věci třeba jako... Proč nemám kluka. Jenže ono už to není takové to puberťácké kňučení, že "nemám kluka". Ono je to něco takového jako "Proč sakra nemůžu navázat intimní kontakt s klukem, který by trval dýl než jeden sex?" - Ne, že by takových případu bylo tolik, dá se říct, že...pár... Nepřijdu si jako....ehm, děvka, to fakt ne, na to jsem moc ostýchavá i přes to, co jsem ve skutečnosti fakt zažila. Jenže ono je to opravdu těžší se tomu klukovi podívat do očí a začít s ním vést normální komunikaci, než zavřít oči a užívat si...čehokoliv.

Už dlouho mám v hlavě, že mi je jedno, do koho se zamiluju, holka, kluk, je mi to fuk. Fakt mi jde jen o ten pocit, že někoho zajímám, že se někomu líbím a že je někdo se mnou rád na vyšší úrovni, než kamarádství (bylo by fajn, kdybych to opětovala). A pak je tu taky to, že když člověk něco zažije a má u toho jistý pocity, tak je pak jednoduchý si na ty pocity vzpomenout a není teda dvakrát příjemný, když jedete v buse a najednou si vzpomenete na nějaký ten kissing. To se pak viditelně oklepu...a lidé se na mě fakt blbě dívají.

No každopádně jsem si konečně potřebovala postěžovat/ulevit...prostě žvanit o svých problémech. Protože je jednodušší to napsat, než se někomu svěřovat a zas na druhou stranu, tohle nikdo poslouchat nechce.

Jo a tak trochu na odlehčení...napsala jsem anglickou necenzurovanou oral/sex yaoi scénu. A hold jsem na sebe pyšná.

P.S.:Neříkejte to mámě... XD

Ohhh, Great Satisfaction!

2009-08-18T17:26:00.009+02:00

Jsem v nebi. Ne, vy mě asi nechápete, já tu fakt poskakuju jako debil a téměř nadšeně vřískám. To se mi stávalo, když jsem byla mladší...ale teď, v tak pokročilém věku? No, není to ubohé...

Správně, zpátky k tématu. Po 7-mi letech utrpení(přesněji asi jen 3 a půl, protože déle to asi neznám) je k mání třetí díl shounen-ai mangy Il Gatto Sul G. A jaké z toho vypadlo hezké yaoi. XD První i druhý díl mám v papíře na poličce ale na třetí jsem 3 roky čekala. A konečně jsem se dočkala!!!!

Proto taky vyzerám jako blázen a před mými rodiči poskakuju jako šašek. Ještěže nevědí proč. XD To by se pominuli ještě víc, kvůli jaký kravině. :D

Třetí díl si můžete stáhnout ZDE na Yaoi Share a zbytek nemám páru. XD

Začátek konce konvečních hudebních stanic u nás XD

2009-08-04T20:48:00.005+02:00

Tak je to tady...MTV opravdu bude! Ještě letos! A to i přes krizi! Doufám, že se to povede.

Najeďte si NA TYTO stránky a přesvědčte se sami, jak moc lákavě to vypadá.

The Man Who Doesn't Take Off His Clothes - yaoi novela

2009-08-01T16:18:00.016+02:00

Po dlouhý době jsem si přečetla nějakou tu yaoi novelku. A musím teda konstatovat, že to bylo hrozný. Jestli vás nezajímá popis, nikoho neodsuzuju, najeďte si rovnou na můj názor.

Název: Muž, který se nesvleče (The Man Who Doesn't Take Off His Clothes)
Autor: Narise Konohara
Ilustrace: Yuki Shimizu
Délka: 2 volume
Licensované: Juné Manga

Anna Kaitani už tři roky pracuje v kosmetické firme Cavi v oddělení prodeje a propagace. Nikdy ho kosmetika nezajímala, ale jelikož potřeboval práci, tak mu jeho známý pomohl a dostal ho do této firmy. Ničím nevyniká, pořád chodí pozdě a jeho zevnějšek taky doslova nelahodí jeho nadřízenému Fujiwarovi. Ale když při tvorbě kampaně nové řady kosmetického výrobku se Kaitani do práce zapálí a chce, aby tato nová řada byla průlomová a unikatní okamžitě ho uzemní Fujiwara s tím, že tím, že bude unikatní nezaručí vysokou prodejnost a smete tento návrh ze stolu. Jenže Kaitani udělá úplně všechno, aby dostal co chce. A tak se rozhodne Fujiwaru vydírat. Podle slov jedné jeho přítelkyně, která před časem s jeho šéfem chodila, zjistil, že Fujiwara má na zádech hrozné jizvy po nějakém hrozném požáru z dětství. A díky těmto jizvám se prý nesvleče ani před milenkou. Kaitani chce tohoto traumatu využít a proto Fujiwaru opije do němoty, odvlékne ho do šéfova bytu a tam chce nafotit jeho záda. Bohužel to byla lež a Fujiwarovi záda jsou jak neposkvrněné plátno. Plán se tedy změní na nafocení necudných kompromitujících fotek. A při bližším ohledání tedy zjistí, co je skutečnou příčinou traumatu jeho bosse. Díky tomu, že byl Fujiwara naprosto odrovnán tak si nic nepamatuje. Ale Kaitani rozehraje hru, když Fujiwaru těmito fotkami vydírá. A ten nemá na výběr, musí se poddat, jinak o jeho tajemství bude vědět celá firma.
Nakonec se do této hry omylem zaplete i jeden ze spolupracovníků Kaitaniho. Jenže ten žije v domění, že Fujiwara a Kaitani jsou milenci, protože zahlédne, jak se Fujiwara válí svázán po Kaitaniho podlaze...a vysvětlí si to trošku po svém. Naštěstí ale umí držet jazyk za zuby a tak se o jejich "sado-masochistických" hrátkách nikdo nedozví. A jelikož Kaitani za žádnou cenu nechce svému kolegovi vysvětlovat, že jeho plán na novou řadu výrobku prošel jen díky vydírání šéfa, dělá, že je gay a natáhne do té frašky i Fujiwaru. A v jednom velice nestřeženém okamžiku se spolu vyspí...ale Fujiwara si opět nic nepamatuje, protože byl totálně na mol a že ho bolí jeho zadnice a pomalu nemůže chodit Kaitani vysvětlil s tím, že Fujiwara měl v sobě afrodisiakum a proto mu jen pomohl...ale jen prstem. Ale i to dokázalo jeho šéfa natolik vytočit, že měl příští týdny o zábavu postaráno. Pro Kaitaniho se ale objevilo další úskalí na cestě za úspěchem nového produktu pro muže. Asi se zamiloval do svého nadřízeného...ale tím to zdaleka nekončí.

No, co se týče příběhu, tak jsem nečekala nic extra a taky nic extra to nebylo. Docela mě bavil fakt, že to bylo ohledně propagace a prodeje, což je obor, který jsem studovala a při troše štěstí v tom budu pokračovat. Takže pro někoho nudných 200 stránek o různých statistikách a úskalích tohoto oddělení, já jsem si přišla jako v příručce marketignu, takže jsem to překousla jen tak tak v pohodě. Pro člověka mimo obor nebo naprosto bez zájmu, je to ztráta času.
Vztah mezi Kaitanim a Fujiwarou byl v zásadě normální, než se s ním vyspal. Docela mě překvapilo, že tam autor popisoval i Kaitaniho nechuť být homosexuál a podobně. Ale opět nic extra. Sex byl naprosto úžasný, ale kde není? XD Problém byl v délce. Dvě knížky mi přišly až přehnaně moc. Obě dvě měly kolem 220 stránek. Dále jsem nepochopila, že když je to yaoi novela, proč tam přeskočí sex scénu. Ano chápala bych to, kdyby byli zažití milenci ...stačilo by jednou a pak by bylo všem jasné, co spolu dělají každou noc. Ale když byl boss výhradně proti tomu a Kaitani ho přemluvil být jeho milencem jen na jeden den, tak najednou střih/cenzura/jedeme dál bez sex scény mi přišlo nedostačující, neuspokojivé. Že to střihla bez toho, aniž by se cokoliv stalo až do rána, kdy se vedle spolu probudí...značně znepokojující.

Ilustrace byly taky jen tak tak dobré. Yuki Shimizu mám ráda *blahoslaveně se dívá na poličku se sérii Love Mode mangy*, ale co tady předvedla... Neříkám, že měla extra prostor, ale ty ilustrace tam nemusely vůbec být. U jiných novel se těším na obrázek, protože mi přiblíží atmosféru postav a občas i prostředí. Jenže tady jsem se koukla na první obrázek a veděla jsem jak vypadají, dál mě to už téměř nezajímalo.

A jako poslední tu musím napsat zmínku o překladu. TO - BYLA - HRŮZA. KristePaneJežíšMarjá!! dyť mají editory....dyť jim za to i platí, aby zkontrolovali, překlepy a všechny nesmysly, co tam mohl překladatel nasekat. Jenže tady né, tady se na správnost asi nekoukali.
Používat slovo GRIEF místo slova PAIN je jen chybka, kterou by někdo přehlédl, prý podobný výraz. Ale když oni říkali, že jim způsobili GRIEF a já pořád..."ten žal se tam nehodí." Různé postavy to tam řekly v různých situacích, takže to nemohlo být otázkou vyjadřování charakteru postavy. On vysloveně říkal, že ho zraňuje...tak tam bych GRIEF(žal/smutek/bol) fakt nedávala.

Překlepy typu "He then by then left the room." "It's stinks." "He words were absolute." "He saw and car."
- přímo tyto věty tam nebyly, ale ty chyby přesně takhle. V takovém spojení, kdy to přesně nedávalo smysl.

Nemluvě o tom, že na prvních stránkách bylo jednou Fujiwara, pak Fujisawa a pak zase Fujiwara.
Používání japonských slov je taky trochu špatné. Chápu, když třeba dávají ke jménum ty přípony -san, -chan, -kun, když napíšou vysvětlivky. Ale když používají slova jako GENKAN, ENNUI a já hovno vím, co to znamená, tak mě naserou. Genkan znám z mang, jelikož tak je to nakresleno a překladatelské skupiny většinou vysvětlí na okraj, o čem to mluví. Ale ennui fakt netuším, já vím, že by bylo jednoduchý kouknout se do slovníku, ale je jejich práce, to přeložit. Bylo tam ještě něco, ale to si už nepamatuju.

Měli by se nad sebou zamyslet, že když jim za to platí, mohli by alespoň dělat pořadně svojí práci. Je stovky překladatelských skupin, které mají vynikající překlad. Fakt bezvadný a ty to dělají jen k oddansti ke svým fanouškům a k tvorbě svých oblíbených autorů. JUNÉ by se fakt mělo stydět, už jen proto, že zneuctívají autorovo dílo.

Celkový pocit: Novela jako taková je standardní, překlad hrozný a art dostačující. Vřele doporučuji těm, co se chtějí rozčílit nebo těm, kterým je všechno jedno.

Paradox = babička

2009-07-22T13:49:00.006+02:00

Když bych chtěla nějak sofistikovaně popsat svoji babičku, okamžitě by se mi vybavilo slovo paradox.

To jsem měla tu čest babičku hostit u mě v pokoji od neděle do úterý. Protože jsem musela být v práci v neděli i v pondělí, tak ji většinu času dělal společnost taťka. Ale i to málo, co jsem s babičkou zažila dodá materiál na tenhle příspěvek.

To jsem byla malá a jela jsem s babičkou v autobuse, no a jak jsem byla malá a neuvědomovala jsem si svět, tak jsem ukázala prstem s pořádným sound efektem na nějakou paní."Babi, ta paní je tlustá." A babička mě hned napomenula, že se neukazuje a že se to neříká. Tak jsem se tím řídila. Už jsem nikdy na nikoho v autobuse neuhodila s tím, že by byl moc tlustý/mě se nelíbil nebo cokoliv. Ale teď mi připadá, jako kdyby se naše úlohy obrátily.

To jsme takhle jely spolu do Prahy na nákupy a na jídlo a tak a babička naprosto bezostyšně začala mluvit o tom, že nechápe, jak někdo může být takhle oddaný bohu. A jaká je těch mladých holek škoda, když se stanou jeptiškami. A zrovna za námi seděla jedna jeptiška od nás z ulice. No já měla hlavu sklopenou. A nejhorší na tom je, že babička věděla, že za námi sedí. Vlastně to, že jí viděla, ji podtrhlo v tom, aby se o tom bavila. Tak ok, řekla jsem si. Babičku už nezměním. Hlavně v klidu.

Pak jsme byly v obchodě na Náměstí Republiky a paní prodavačka nám vysvětlovala, že do velikosti 48 vyrábějí oblečení normálně, ale pak mají taky ty nadměrné velikosti. A babička, jak na půl neposlouchala a jak je na půl nedoslýchavá(asi teda) tak vytřeštila oči a na tu paní vypálila "Vy máte velikost 48?" No, paní měla silnou obezitu, takže se jen nechápavě zatvářila a babička měla stále pusu dokořán. No, naštěstí byla prodavačka dost profesionální, protože babičce v klidu zopakovala, co říkala.

Tak to jsem si řekla, že to bylo mírně trapné.

Když jsem byla na návštěvě u babičky asi před dvěma týdny, tak jsme byly ve vinárně, kterou vedla jedna její stará známa. Jenže babička tu známou poznala, až když jsme odcházely a ten rozhovor byl fatkicky vtipný. Byla s námi ještě jedna kamarádka babičky.

"A vy máte ty dvojčata, že? Dcerky?" Babička se zeptala se zájmem.
"Nemám!" Paní urputně tvrdila.
"Ale jo. Dvě děvčátka." Babička pokračovala. Paní jen kroutila hlavou, že nemá.

Babičce to ale nedalo a na zpáteční cestě se bavila s tou svojí kamarádkou.
"Dyť to byla ona! Ona měla ty dvojčata." Babička si stála za svým.
"To jo, ale umřely jí při porodu!" Kamarádka vysvětlila. A já jsem se práskla do hlavy. Tak to byl taky fajn zážitek. Z mojí babičky musí mít každý psychickou újmu.

S babičkou se vážně nikdy nenudím. Po každé nějaká nová historka, kterou se pak baví celá rodina. Ale stejně se máme všichni rádi. XD

Za týden tam jedu znovu. Už se bojím, co zase zažijeme. XD

A jen tak mimochodem....jsem zapsaná na vysoké. :)

Interval (manga)

2009-07-13T00:34:00.016+02:00

Už dlouho mě žádná manga neinspirovala natolik, že bych o ní něco napsala. Ale když já se prostě musím na chvilku odpoutat od jiných věcí a tahle manga se mi líbila...tak ji tu prostě máte.

Název: Interval
Žánr: yaoi
Mangaka: Kaname Itsuki
Délka: 1 volume
Licensované: Ne
Download: Blissful Sin

Ayumu je vynikající atlet, je výborný skokan, jeho život všem připadá jednoduchý. Ale ve tváři chlapce je vidět bolest, kterou v sobě skrývá. A této bolesti využije jeho senpai Sawatari. Ayumu je tajně zamilovaný do svého spolužáka, ale nechce zničit jejich přátelství ani vztah jeho nejlepšího přítele, proto se rozhodne držet tyto pocity v sobě. K jeho nevýhodě ho ale sleduje jeho senpai ze sportovního klubu a této slabosti využije. Se slovy "Jsem znuděný, a škádlit tebe mě baví." se na něho vrhne a Ayumu si nedokáže odpustit, že přes všechny jeho odpory touží po fyzickém kontaktu. Ale ne po dotyku od senpaie ale jeho přítele Takahita. Jenže jakákoliv snaha o ignorování jeho pocitů je zhacena, když po něm senpai začne chtít, aby ho uspokojoval výměnou za jeho mlčení. Přece nechce, aby se Takahito o jeho pocitech dozvěděl. Ale tahle hra nemůže vydržet moc dlouho. Čí emoce se dostanou na povrch jako první?

Tato manga může někomu připadat jako průměrná, ale jelikož já jsem četla i semi prequel těchto postav nazvaný Self Portrait, tak jsem v této manze našla zalíbení.

Manga Self Portrait vypráví příběh Takahita a jeho problému s jistým fotografem, Izumim, který v něm našel zalíbení. Nejdříve měl pro něho jen pózovat, ale potom si Izumi žádal víc. S tím, že Takahito je proti homosexuální lásce, to nebylo vůbec jednoduché. Tato manga je shounen-ai. Objevují se zde postavy jako Ayumu i Tachibana, kamarádka obou dvou. V manze Interval jsou hlavní postavy převedeny do postraní a není jasně řečeno, zda Izumi a Takahito spolu opravdu chodí, či co. Jisté náznaky tu jsou, ale nic určitého.

Kaname Itsuki mám osobně velmi ráda, dokážu překousnout i její stupidní postavy, ale poslední dobou její mangy nabírají na hloubce. A taky jsem si všimla, že hodně často dělá příběhy se sportovní tématikou. Zato sexuálních scén, tedy vysloveně těch hodně grafických ubývá... Sensei nám stárne...

Někoho může zmást, že v manze Self Portrait jsou postavy pojmenovány jinak, než v manze Interval. Pravděpodobně to bude tím, že různé překladatelské skupiny jinak přeložili kanji ve jménech.

Mangu Self Portrait můžete stáhnout ZDE.
Je zde další sequel k této manze, April 4th, ale já jsem k tomu nějak nenašla cestu.
Už nevím, jestli to je tím témeř shota(mělo by jim být tak kolem 15, ale nevypadá to tak, you know) nebo tím vysokým obsahem znási...well, pochopili byste to..

Jsem v tom

2009-06-30T21:24:00.007+02:00

Tak jo, stalo se. Je to jen moje chyba a já za to budu plně odpovědná. Všechna rizika znám a i moje rodina je s tím obeznámená...

Od zítřka jsem v pracovním vztahu(ehm, poměru, to mi nějak nevyšlo XD)! Yay, já pracuju a jakože i za peníze!!! Žádná otrocká práce bůh-ví-kde, ale solidní prácička tak akorát na můj mozeček.

Já jsem vám to ještě neřekla...Mám dvojčata! Hned dvě brigády najednou. A jak jsem to udělala? No...ani sama si nejsem jistá. To se prostě na poslední chvíli udělalo v *po uvážení se rozhodla zachovat firmu v anonymitě* jedné nejmenované kavárně volno a já jdu dělat kafe! Hurááá!!! Na Florenc, kdyby vás to zajímalo...u divadla Archa...

Plus ještě jsem v zoo na pokladně. Ha ha ha! A to už zejtra!!!

No a jelikož už sem jako píšu, tak se svěřím. XD

Můj rozvrh následujících dnů. :D je to fakt vtipný, já myslela, že se oběsím, když jsem si to poprvé uvědomila, do čeho to lezu.

1.7. - zoo, 2.7. - školení kafe, 3.7. -školení kafe--> večer jedu do Hradce na Rock For People, 4.7.,5.7.,6.7., - RfP --> o půlnoci jedu domů XD, 7.7.- školení kafe- potom asi směna na kavárně, 8.7. - probably zoo, 9.7.-školení kafe ---> dál to jede tak nějak podobně XD

... jsem z toho nejvíc vysmátá, ale ono mě to přejde. :D

Takže mě na těchto lokacích můžete zastihnout...někdy. Kdy přesně nevím. Mám to naplánovaný, jen do toho 9.7. XD

Gladness je tímto oficiálně zvaná na kafe, však my se nějak domluvíme ;-)

edit: Tak jsem se na zoo vykašlala. Nebudu tu psát proč a podobně. Ona mi jedna stačí. Tak si veu víc směn. Na AfterSchool Nightmare budu mít snad tak i tak. XD

Hanazakari no Kimitachi e - WTF?!

2009-06-23T01:01:00.004+02:00

Může mi laskavě někdo vysvětlit proč, když zadám "Hanazakari no Kimitachi e" do Google vyjede mi tenhle obrázek?

O čem to je? Dyť to má být shoujo? Jako s holkou v hlavní roli či co?! Je to vůbec z toho? Je to divný! Ale zajímá mě to stejně!!! Neměli by se tam líbat s tou holkou převlečenou za kluka, co tam leží?

Po přečtení recenze na ForeverShoujo wordpressu jsem se rozhodla se na to podívat. Někdy...až to najdu a stáhnu...

ABSOLUTNÍ ŠOK

2009-06-18T02:40:00.004+02:00

Jsem naprosto v šoku.

Nemůžu spát, (tomu se ani nedivím, když do sebe hltám ten kofein) a proto jsem se rozhodla přečíst si nějakou fajn gay povídku. Tak proč ne, mám jich v záloze dost. Jenže já ubohá jsem si otevřela jednu od M.L.Rhodes, o které vím, že píše hezky. No jo no, nikdo mě ale neupozornil, že otevírám povídku o hetero... no tak to není ten důvod, proč jsem byla vyšoklá. Povídka se jmenuje Well Hung... a tak to jsem si říkala, že by to mohlo bejt fajn, když v tom mé oči zaregistrují větu, kde hlavní roli nehraje dick, ale pussy. Promintě, já to prostě v češtině říct takhle naplno nedokážu. Skoro jako kdyby mi to přišlo míň vulgární. XD

Každopádně jsem se na téhle větě dosti zasekla, když si dívka dráždila kotníkem...you know... XD ...rychle jsem přejela pár odstavců a mé zděšení se potvrdilo...je to o heterosexuálním....asi sexu(nevím, tak daleko nejsem XD)

Ale to není proč jsem tak mimo. Mimo jsem z toho, že jsem vyšoklá z toho, že to není gay. Jako kdybych si už nemohla přečíst něco...v potažmu "normálního". Mamka by na mě pyšná nebyla. Tak jsem tak 5 minut lapala po dechu a říkala si, že bych si měla dát s tou posedlosti na yaoi a podobně na čas pokoj. Nedělá to dobrotu. Přeci jen bych mohla taky vést trošku normálnější život. A jak je jasné, tak "gay" ze mě nikdy nebude. Takže...vzhůru do života....

...míněno, jdu si tu povídku přečíst a uklidňovat se slovy "že tak by to mělo být."

Edit: No tak jsem si to přečetla...ta zápletka...no teda nic moc, ale jinak napsaný je to hezky. Je to poměrně krátky, ale taky proto jsem si to přečetla...a nevím proč, ale příjde mi, že když píše o homosexuálním sexu, tak to rozebírá víc do detailů a i ten akt trvá dýl. No čekala jsem něco víc. Ale fantazie je mrcha, pro moji zuboženou dušičku to stačí. XD

Nostalgie - Goodbye Julia

2009-06-17T00:02:00.002+02:00

....tak tady je to, co jsem chtěla ve skutečnosti napsat.(viz předchozí příspěvek)

Chtěla jsem sem napsat, že jsem našla blok starý asi tak 4 roky, kam jsem si psala texty nějakých písni, co jsem vymyslela. V tu dobu jsem psala Enter to Wind, jestli si někdo pamatuje, co je to za šílenou povídku. A v Enter to Wind jedna z hlavních postav, Killian, má takovou svojí písničku, kterou teda jako složil s mamkou. No, nebudu spoilerovat, i když tuším, že je to dávno zapomenuto a nikdo si to asi nikdy už nepřečte. Přesto... Tahle písnička se jmenuje Goodbye Julia. A lidi, já jsem úplně zapomněla na to, že jsem tu písničku ve skutečnosti napsala a dokonce jsem i k tomu složila hudbu na kytaru. Já jsem takový pako. Na tyhle věci se prostě nezapomíná!! XD No jo no, já chci bejt prostě vždycky originální. XD

Jde o to, že jsem si ten text přečetla a okamžitě mi naskočilo, jak se to hraje a tak jsem si o půlnoci v pokoji hrála na kytaru.(Jasně že jemně, jelikož ten sádrokarton moc zvukotěsný není.) A řekla jsem si, že jsem byla génius, když jsem byla mladší. Protože ten text se mi jako opravdu hodně líbí. Hodím ho sem a bylo by fajn kdyby mi třeba někdo napsal, co si o tom myslí...(marná snaha, já vím, sem chodí jen anonymové, co se neradi vyjadřují)

Upozorňuji, že je to psáno v angličtině a jelikož v té době, jsem se anglicky učila asi půl roku aktivně ve škole, tak to podle toho vypadá.

Goodbye Julia (C) Kateřina Sedláčková

Goodbye Julia, you're leaving us
you have a broken heart.

Goodbye Julia, my tears are cutting down
my smile.

Goodbye Julia, space is between us
from Pluto to the Mars
I hear your name

Ref. ->(tady se změní akordy, melodie a tempo- jen na R)
Goodbye Julia, I hear your sweet light voice,
I don't have another choice, it's the end.
Goodbye Julia, I hear your sweet light voice,
I don't have another choice, it's the end.

Goodbye Julia, I won't be in your mind
anymore

Goodbye Julia, there's nothing what can I do
for you

Ref.
Goodbye Julia, I hear you sweet light voice,
I don't have another choice, it's the end.
Goodbye Julia, I hear you sweet light voice,
I don't have another choice. . .

Goodbye Julia, stars are falling through the night,
and you're far away from my sight
goodbye...

Možná je tu ještě někdo, kdo si pamatuje, o co v tom příběhu šlo. No...já jen...že mi to příjde hodně k tématu. To je už asi jedno.

Školní povinnosti

2009-06-16T22:51:00.006+02:00

Tak nějak se nudím. To bude asi tím, že jsem volná od školy a brigáda mi začíná až za dva týdny. Je sice fakt, že doma docela aktivně uklízím. To už je fakt jako maso. XD Takhle aktivně jsem nikdy nemakala. Plus já vím, že je tu ještě ten problém s tím, jak nejsem přihlášená ani přijatá na žádnou vysokou školu. To mi taky připadá jako velká nespravedlnost. I když o tom jsem se tady zmiňovat nechtěla. Prostě mi český školy nevyhovujou. Mám na mysli obory. Ať jsem Michaela nenáviděla jakoliv, ten obor byl a je úžasnej, ty předměty tam jsou naprosto dokonalý. Dějiny a teorie reklamy? Lahoda! Fotografie? I když to bylo dost často na hubu, pořád focení miluju! Dějiny výtvarné kultury? Kdybychom první tři roky neměli deb**** učitelku, tak bych se do toho zažrala víc. Ale i tak miluju umění. Sice bych klidně přeskočila pravěké malby v Altamiře, ale 19. a 20. století v umění miluju. A renesance je taky úžasný sloh. Ale stejně ta fotka a reklama vede. A to je právě ten problém!

V celé ČR je jen hrstka škol, co stojí v tomto oboru za zmínku. Ve Zlíně je bezvadný obor Marketingové komunikace....podmínkou je po ukončeném středoškolském vzdělání mít alespoň rok praxi v daném oboru. Víte jak zku*** těžký je sehnat prácí v tomhle oboru bez vysoké školy???!!! Zdá se, že si to páni docenti neuvědomili. Na obor fotografie mají podobnou podmínku. Na Ústí jsem zkoušela na fotku a ono velké kulové, přestože podle vedoucího katedry jsem měla nadprůměrně dobré fotografie, ale prostě se tam sešlo mnohem víc ještě lepších fotografů. Na Opavu byla hrozná mela...z 300 vybrat 30 dá zabrat, kór když polovina toho jsou Poláci. V praze je VŠUP, ale tam je hrozně těžký se dostat, když berou dva uchazeče taky z nejméně 150. FAMU stojí poslední dobou za hov**, i přes fakt, že jsou tam hrozně těžké přímačky, tak je to učivo dost na nic a když vidím vždycky ty výstavy těch bakalářských, nedej bože, magisterských prací, tak si vždycky připomenu, že takhle dopadnout nechci.

Ovšem pak tu jsou soukromé školy. Třeba takový Orange. Tak to je druhý Michael ještě s dvakrát dražším školným a ještě ke všemu je to jen vyšší. Což je na co? No na co? Naprd. Pak je zde můj milovaný UJAK, tedy Unevrzita Jana Amose Komenského, kde je sice teď bezvadný nový obor, ale jelikož je nový, tak se bojím, aby vůbec věděli, co mají učit. Nechtěla bych tam platit tři roky tu šílenou sumu, kdyby to nakonec bylo k ničemu. Takže na UJAKu je ještě jiný obor, pojmenujeme ho Média. Tak možná tam bych šla....musím ale podotknout, že jestli si nevydělám na školný, tak hold budu bez vzdělání. Fajnovka.

Proč jsem se nenarodila v Americe? Přesněji v Kalifornii. To bych teď neřešila tyhle kraviny a šla bych na UCLA. University of California, Los Angeles. Tam mají tak bezvadný obory. *pláče dojetím* Mě stačí podívat se na rozvrh a plakat nad seminářem "Gay and Lesbian film". To je prostě ráj. Plus celý ten komplex je naprosto úžasný. Je to takové menší město.

I v Kanadě mají bezvadný školy s tímhle oborem, ale hold ta Amerika vede. Prostě jsem bezradná.

Ale to je pořád to, co jsem nechtěla rozebírat, když jsem sem přišla napsat další post. ...Hold dám to do jinýho příspěvku...

Zase postuju blbosti...

2009-06-16T17:41:00.001+02:00

Njn, prostě mě tahle reklama zaujala. Málem jsem padla smíchy. No každopádně to mají dobře vymyšlený XD.
Asi bych se měla spíš zaměřit na něco užitečnějšího, protože poslední dobou jen projíždím blogy gay a bisexuálních týpanů z celého světa. Zábava. Někdo tam má fylozofický kecy, což upřímě znám. Někdo tam postuje ukázky z jeho oblíbených...ehm, filmů XD. No a někdo tam dáva cokoliv, co ho zaujme. Stejně jako já. Takže viva a děkujeme serveru restoringlove.com za dobrou reklamu. XD

Fanatické tendence (aneb já o půlnoci)

2009-06-07T23:48:00.006+02:00

Mě příběhy o bozích a mýtických postavách vždycky dokázaly uchvátit. A dnes více, než obvykle.

To jsem si takhle přemýšlela nad jménem pro jednu postavu v jednom příběhu a najednou mi na jazyku utkvělo jméno Zephyrus. Asi jsem to někde četla nebo slyšela, ale najednou jsem začala hrozně tápat. Prostě jsem si nemohla vzpomenout, kdo to sakra byl nebo kde jsem to slyšela. Napadl mě nějaký ten anděl či démon...ale nic mi nesedělo. A tak jsem udělala voala...wikipiedie a vida.

Zephyros je řecký bůh vánku ze západu. A ne jen tak ledajakého vánku, toho nejněžnějšího vánku, který přináší jaro. No to jsem si řekla, že je fajn. Ale když jsem se dozvěděla, že tento necudný bůh, který byl řečen, že má za manželky své sestry...měl homosexuální vztah s Hyacintem(sparťanský princ a atlet)...tak jsem málem sjela pod stůl. Nejdřív jsem si řekla tak co, je to mytologie. Tohle se prostě stávalo...a pak mi oči utkvěly na obrázku vedle...

... no dejme tomu, že mi "jen" spadla čelist. Tohle jsem opravdu nečekala. Tak velký kontakt...tak blízký kontakt. Nevěděla jsem jestli mám tleskat nebo řvát "WTF?" No, ale po chvilce jsem se do toho trošku víc zapálila a zjistila jsem si víc o tomto párečku.

Bohužel moje vášeň po nějaké chvilce opadla.

Hyacintova krása totiž přitahovala i Apolla. A tak se náš milý Zephyrus a Apollo o něj jaksi hádali a vlastně Zephyrus nakonec může za smrt Hyacinta, když po něm pomocí toho svýho jemnýho vánku vrhnul disk...takový ten kovový lítající disk, což není zrovna nejhlehčí záležitost. (prý si Apollo s Hyacintem trénovali hod diskem, když v tom ten Zephyrus zvedl vítr...no a Apollo se naštval a Zephyruse proměnil jen ve vítr a Hyacintovu krev přeměnil v květinu, kterou po něm pojmenoval. )

Když to vezmu tak nějak obecně, tak Apolló měl hodně milenců (i milenek, ale koho zajímají, že? XD) Prý ale drtivá většina zahynula velice tragicky.

Ani se nedivím, že pánové byli tak zbouchnutí. Podle toho obrázku nahoře bych sice pochybovala, že Hyacint byl nádherný chlapec, ale jen se koukněte dolů, co jsem o něm ještě našla. Radost na to pohledět. XD

Hyacint /Hyacintova smrt

Dospělost...gosh, to zní hrozně...

2009-06-07T12:57:00.002+02:00

Jak si v pokoji uklízím, pomalu mi začíná docházet, že tenhle pokoj, který má stěny polepený plakáty mých oblíbených skupin a anime už dlouho nebude moji hlavní základnou. Protože dospíváme všichni a snažíme se osamostatnit. Jedna moje kamarádka je už zasnoubená a se svým přítelem jdou do vlastního bydlení. Další kamarádka je s klukem taky na stálo a k bydlení spolu nemají daleko. Kamarád se dostal na ČVUT architekturu a je z něho už velkej chlap. Další kamarádka má stále zaměstnání a brzo se osamostatní a asi i zdrhne do zahraničí. A co jsem já? Člověk, co si možná hledá brigádu (plus jednu jakože možná má), bydlí u rodičů a bude ráda, když pude aspoň na tu soukromou školu, kde zase bude platit hrozný prachy. Ale co, to je život, každý má něco.

Maturitu mám za sebou. Docela i v pohodě známky ( AJ - 1; ČJ -2; Fotka - 1,2; Dějiny výt.kultury - 3; Dějiny a teorie reklamy - 1) Ale pořád to nestačí.

Momentálně jsem v rozpoložení, že si zařizuji-možná někdy do budoucna byt, protože je to hrozně složitý. Brigádu nemám jasnou ani jednu a bez prachů prostě žít nejde. Není to to nejdůležitější, ale pořád peníze člověk potřebuje, to víme všichni. Já jen doufám, že se mi podaří osamostatnit. V žádném případě bych nechtěla dopadnou jako můj bratr. I ve svém věku stále bydlí u rodičů...občasné brigády...závislák na anime...na shoujo anime... No tak jsem na yaoi, ale jsem soběstačná...snad. To jsem si myslela. Jenže já nemám pořádný plány na budoucnost. Ani nevím, co chci přesně dělat. A nejsem tak moc naivní si myslet, že mi to nakonec všechno vyjde podle plánu. Prostě jsem stucklá na jednom místě a pořád mi nedochází, že teď už nebudeme řešit věci jako třída nebo jako parta. Je prostě čas dospět a jít sama za sebe, ale mě se pořád nechce.

Komu by se chtělo? Vyplnění složenky mi trvá požehnaně dlouho. Co budu dělat, až si budu muset vyplňovat daňový přiznání? Sice jsem si sama dohodla a sepsala životní pojištění a dokonce si ho i sama financovala, ale jelikož jsem dala nějak moc prachů za praktickou maturitu, stejně poslední splátka šla od mamky.

Pořád si říkám, že rodiče tu pro mě budou a mám i jiné příbuzné. Ale už mi trochu začíná docházet, že tu nebudou napořád. A to mě děsí.

Tak a teď si musím douklidit ten pokoj....a zítra to začne. Brigáda/výpis z trestního rejstříku/obvolat asi deset lidí/ zařídit instalatéra/ truhláře/na městský úřad pro úřední kopie. Sakra, přijde mi jako kdyby mi život začínal a končil zrovna zítra.

Maturita

2009-06-02T10:13:00.001+02:00

Tak mám maturitu, vzhůru do života stresů dospělosti. Jaj, happy.

Jsem pořád onaká omámená z toho...takže se tu ani nebudu nijak extra rozepisovat.

Facebook

2009-05-30T10:14:00.000+02:00

Tak mám facebook profil....světe, zboř se....

Panika, jméno mé...

2009-05-28T21:00:00.006+02:00

Tak mě navštívila staro-nová známá, panika.

Spíš je to jen takový odvar. Moje hlava si hraje na schizofrenní, jelikož mi jedna část mozku říká, že tu maturitu dám, dyť projdu i se čtyřkou. (ach ano, konečně jsem si vydupala odpověď! Mohu mít u maturity čtyřku, taky funny příhoda. Oni nám totiž už od prváku metou ve škole, že se čtyřkou neodmaturujeme. Kecy.) Druhá strana mozková mě ale přemlouvá, ať se drtím, drtím a drtím, že je škoda, abych měla špatnou známku. Třeba s angličtinou byc chtěla pracovat i profesionálně, jenže to bych asi nebyla dostatečně kvalifikovaná, kdybych měla trojku z angliny z maturity. Pak zase na druhou stranu si říkám, že Einstein byl na tom ještě hůř a vida, co to bylo za kvítko.

Pak je tu ta čeština. Och, jak já bych chtěla psát a fotit do nějakého časopisu. Hmm, to je sice hezký, že mám z písemné za jedna, ale je mi to h***vno platné, když se ta známka počítá jen jako 1/3. Literaturu vcelku umím do realismu. 20.století mi mírně vynechává, protože je toho tam zk****veně moc XD. - Miluju otázku "Divadlo a drama od počátku do 19 století." - míněno včetně. No je toho tam ooopravdu málo...jen něco málo přes 2000 let historie divadla. Překvapuje vás to? Ne? Nedivím se. Plus to je opět jen 1/3 známky. Ta poslední třetina je dost na hovno. Opravdu si nic nepamatuji o "Zvukové stránce jazyka" a budu ráda, když něco vypotím o zájmenech a podobně. Fajnovka.

Pak tu máme naše všemi oblíbené DVK - Dějiny výtvarné kultury. To mám ráda. Od 19. století jsem v pohodě, to jsi pamatuji, ale tu tunu učiva před tím jaksi už moc né. Pravěk, Egypt, Mezopotámii, Byzanc, Řecko, Řím dávám jen tak-tak i se všemi obelisky, zikhuraty, menhiry, dolmeny, kromlechy(či co) i dokonce mastabu si už pamatuji. Dál je to velké šedivé nic. Pamatuju si jakžtaž datace těch věcí potom. Dokonce i konvexně konkávní linie si pamatuji, ale je tu spousta oblastí, které jsou pro mě jako z jiné galaxie. Ale už se tohoto předmětu nebojím, tak jako před tím. Přeci je tu jen ta čtyřka, že jo? *muck*

Na konec tu máme všemi milované DTR - dějiny a teorie reklamy.

Všechno bylo fajn--> rozuměla jsem tomu...uměla jsem to....dokud učitel nepozměnil, nevyhodil, nezměnil a nepřeházel víc jak 80% otázek. Tím mě tak vytočil, že jsem byla naštvaná. Well, duh?! 14 dní před maturitou? To nás jako už nemá rád? No aháá, já jsem zapomněla, že jsem ignorant, jak nám taky mile rád tento učitel připomíná. Toho se bojím asi nejvíce. Nejenže nemám asi 4 otázky vypracované, jelikož nikde nic nemohu najít(takže netušim, co v tom je), ale ještě k tomu mám pocit, že mě tenhle učitel vydusí. A všechno bude záležet na tom, jestli se dobře vyspí nebo ne. Ale už mě to taky nějak přestává srát.

Jako úplně poslední třešničku na dortu zde máme obhajobu praktické maturity. 15 minut budu povídat, proč jsem to fotila zprava a ne zleva... ale tak, to si myslím, že bude v pohodě, jelikož, ty fotky v předběžných konzultacích byly docela chváleny, takže se těším, že by z toho mohla bejt i pěkná známka.

Gambatte Kate!!! - jasně můžu se podporovat sama, že???

Ještě ke všemu dvě mé kamarádky mají takové menší krize v osobním životě. A kdo je podrží? Hmm? Já přece...kdybyste to jako nepoznali...takže jsem taková multifunkční at the moment.

Držte mi palce ;-) -----------pokud sem ještě někdo chodí...pokud na mě ještě někdo myslí...pokud mě má ještě někdo rád.............................................................................................................................

PANIKA IS NOT DEAD!!!

BACK TO DVK!!!*yay*

Praktická apokalypsa : čtyři fotografové na koních

2009-05-22T13:07:00.010+02:00

Před 14-ti dny mi začala praktická maturita. Fajn. Bylo to fajn. XD Protože mi za tři hodiny končí a už potom nebude!!! Odevzdané mám všechno, doufám. No, taky to brzo zjistim. XD

Datum a čas ústní maturity už mám zjištené. --> 1.6. v 8:45 ... taky fajnovka, jen doufám, že se vzbudím... a podobně.

Kamarádka mě fotila na jedno cvičení, tak sem hodím náhledy, ať taky vidíte, jak jako vypadá správná reklamní fotografie.

Příští týden mi začíná svaťák, pak maturita...a potom...sayonara MICHAEL skuul!!

Erwin Olaf, můj hrdina

2009-05-10T00:17:00.003+02:00

Óóó, jaké to mám já trápení! Když začala v Langhansu dubnová výstava fotografií (galerie ve Vodičkově ulici v Praze), tak jsem ještě netušila, jak moc se do vystavujícího fotografa zamiluju. Erwin Olaf se stal mým hrdinou. Jeho fotografie jsou opravdu WOW!

oficiální stránky Erwina Olafa ZDE

Erwin Olaf se narodil v roce 1959 v nizozemském Hilversumu. Chtěl se stát novinářem a v druhé polovině 70. let navštěvoval Školu žurnalistiky v Utrechtu. Paradoxně zde zahořel pro fotografické a filmové médium. Od roku 1980 působil jako asistent fotografa André Ruigroka. ( z langhansgalerie.cz )

Činí se jak ve tvorbě vlastní tak i v reklamní. Jeho fotografie mají dost často sexuální nádech. No, spíše jsou hodně erotické, když ohlédnu na fotografie ze souboru Fashion Victims. Jsou zde záběry mužů a žen, co mají na hlavě papírové tašky známých značek, jinak jsou nazí. Naprosto nazí a muži bývají...v náladě, ehm, tohle se mi nepíše snadno, muži mají ztopořený úd. Fotky vcelku zajímavé. Taky dělá hudební videa, co jsem zatím zjistila, tak má něco společného s Within Temptation. Nic konkrétnějšího nevím.

Já jen vím, že každou noc usínám vedle stěny, kde mám plakát s jeho fotografií. A je to prostě můj hrdina a můj vzor!

Můj Milý Deníčku...

2009-05-09T20:00:00.006+02:00

Tak si to shrneme. Co se stalo v mém životě důležitého za poslední týden?

Oficiálně mi bylo 19 let. Zjistila jsem, že v Praze budou hrát japonští Dir En Grey. Objevila jsem, že budou hrát v Rock Café, které bylo v tu dobu už asi dva týdny zavřené, protože nesplňovalo podmínky nájemní smlouvy. Řekla jsem, si, že to je divné a přestala jsem se na tento koncert těšit. Záhy jsem zjistila, že se koncert přesunul do Paláce Akropolis. Začala jsem se opět těšit. Viděla představení mé kamarádky Terezy. Líbilo. Šla jsem na demonstraci od Rock Café na podporu Rock Café. Užila si to a podepsala jsem petici. Dozvěděla jsem se, že se musí předělat odhlučnění a že začnou znovu hrát 9.9.2009. (možná) Byla jsem naštvaná, protože za to může z větší části město. Ale rozhodla jsem se, že to musím vydržet(jako kdybych měla na vybranou) Dodělala jsem všechny věci ve škole, jak na fotku tak i normální známky a jsem tedy oficiálně puštěna k maturitě. (jakože to asi dvěma lidem fakt neprošlo) Stále jsem se nedozvěděla známky z písemné maturity. *naštvaná*

Tak a těď co mě čeká.

Květen -->
Mám praktickou maturitu a potom svaťák. 19.5. mají křest nového alba Sunshine a já vůbec nevím, jestli se tam dostanu!!!
Červen -->
Od 1.6.-5.6. mám mít jakože ústní maturity --> pohodička, že se na to připravuju už asi dva-tři měsíce nehraje vůbec roli. Naši učitelé jsou pěkní hajzlíci, když se jim zachce. 7.6. mají v Roxy koncert Papa Roach, na který prostě musím jít, ale to závisí na tom, jak mi dopadne maturita. 23.6 mají koncert ti Dir En Grey, na ty taky prostě musím jít, takže další zářez.
Začátkem července je v Hradci Králové festival Rock for People a hrajou tam Placebo! Bloc Party! Hadouken! a další bezvadný kapely!!!! (na to si v pondělí kupuju lístek), takže na všechno ser*. I kdybych maturitu posr**** na tyhle akce prostě jdu!

Tak a teď jen z toho stresu nezkolabovat. *zhluboka dýchá*

Zapomněla jsem snad na něco? Doufám, že ne....jo a někde mezi maturitou a koncem prázdnin si musím najít práci...fajnovka...

Star Trek - hvězdný večer

2009-04-30T09:01:00.010+02:00

Tak jsem včera 29.4. byla na předpremiéře filmu Star Trek pro fanoušky a nejen Trekkies.

Utáhl mě do toho bratr, ale asi nikdy mu nepřiznám, že jsem se na to těšila už dva týdny. (znáte to ne? sourozenecká upřímnost :D ) Vážně jsem se pobavila, když na mě všichni ti lidé v cosplayích zírali, jako kdybych byla ze Země. Tak přeci jen jsem měla "obyčejné" fialové šaty a černé punčocháče. V celku normální oproti kostýmu zelených slečen(zapomněla název rasy) nebo kapitána Kirka. Ach ano, já jsem ta divná v tom normálním oblečení. Ale nemyslete si, že bych měla něco proti cosplay, naopak vůbec nic, ale asi jsem jim přišla naprosto nenormální. XD

Jelikož je týden před oficiální premiérou, tak nám udělali krásný úvod a pak se šlo na film.

Jelikož znám několik lidí, co na to stoprocentně pudou, tak tady nebudu nic říkat k ději, ani k průběhu, a dokonce ani ke konci. Překvapení! XD

Nyní jen moje dojmy:

TO BYLO ÚŽASNÝ! Úplně bezvadný, zamilovala jsem se. Tohle chci nejméně na Blu-ray disku!! To prostě musím mít doma. Já si snad kvůli tomu pořídím i plátno a budu promítat. Spock je naprosto úžasnej! Sežrala bych ho! (já vím, to jste nechtěli slyšet) - to je prostě šíleně dobře udělaná postava. Ten má charisma jako kládu.
Ne, opravdu.
Scénář bezvadnej, pořád jsem se smála, byla napjatá, já jsem vůbec neměla čas přemýšlet v jaké části filmu jsme. Dokonce jsem i svoje sýrové nachos rozchroupala v prvních 8-mi minutách, abych se pak mohla nerušeně koukat. XD

Zkrátka to všem doporučuji. Podle mého názoru je to hodně zajímavý film i pro lidi, co nikdy neviděli žádnou z těch...706(je to správně, T'Sal? XD) epizod. Naštěstí já do téhle skupiny nepatřím a tak jsem poctěna tím, že Star Trek sleduji už od dětství. - Ale bohužel jsem vše neviděla. Mít tak na to čas.*sob*

LIDI, JDĚTE NA TO! ABYSTE POZDĚJI NELITOVALI!

Vrcholem večera byla Cinepárty. Něco jako after párty. Pivo zadarmo, KFC zadarmo. JAJ!! Taky fajn akcička. Byly zde soutěže o plakáty, dvd, poukazy do kina, poukazy na KFC(škoda, že jsem se necítila jako exibionista) Taky zde byla performance dvou tyapnů co dělali electro boogie tuším. Jednoduše tancovali na elektronický remix písničky ze Star Treku.
Ale bohužel jsem byla od rána na nohou a tak jsem si to plně neužila a chtěla už jsem jet domů a jít do postele. Přání se mi vyplnilo o hodinu později a tak jsem v jednu ráno dorazila domů. Unavená a šťastná. Doufám, že se mi zdálo o Spockovi. XD

Paranoidní BULLSHIT

2009-04-17T09:12:00.008+02:00

Poslední dobou si všímám více a více, když se na mě lidi koukaj, jako že jsem paranoidní(nejčastěji přátelé). No a co, že si myslím, že ti dva kluci tamhle naproti něco spolu mají? Může sice být pravda, že jsem tak trochu posedlá yaoi a tím pádem to můžu vidět všude, ale i tak prostě člověk pozná, když ti kluci jsou prostě...k sobě nějak moc přítulní.

Já nevím, jak ostatní kluci, ale ty, co se s nimi bavím já, se nedrží za ruce, ani si nic nešeptaj do ucha. Už vůbec se neobjímají kolem pasu a ani se nehladí po zádech. Jo jasně, tak jednou dvakrát si poplácaj po zádech, maximálně se chytnou v takovým tom *brother hug*, kdy nevíte, kdo koho uškrtí první, ale nikdy nejdou dál.

To holky to mají jinak. Klidně se chytnou za ruce na veřejnosti a nikdo na ně nekřičí "Lesby!" Ale to už je dáno. Holky si dávají klidně pusu na tvář (či i na pusu) na přivítanou. A nikdo nikdy je za to nezmlátil, maximálně jejich rodiče. A i ti se dost často na to koukaj neutrálně. Takoví tvrďáci jako jsou chlapy ale přece něco takového nemůžou. Hned by je všichni považovali za gaye. A asi by nebyli daleko od pravdy, protože kluci se prostě na pozdrav nelíbaj. Tak to prostě už ve světe je. Ani kluci - bráchové si nebejvaj tak blízký.

Tak mi nikdo nevykládejte, že když vidím, jak jeden kluk se opírá o druhýho a něco mu šeptá do ucha, že je to úplně běžný. Že když vidím kluka, co si strčí ruku do kapsy u kalhot jinýmu klukovi, že jen hledá žvejkačky. Už mě to nebaví, no co, tak jsem posedlá! Ale vidím, co se kolem mě děje. Nemůžu za to, že si toho mnohem víc všímám, než třeba před 5 lety, ale paranoidní nejsem.

Natsume Yuujinchou (Natsumova Kniha Přátel)

2009-04-14T01:43:00.019+02:00

Právě jsem dokoukala dvě anime. Monochrome Factor(konečně) a Zoku Natsume Yuujinchou. Nějak jsem teďka nadopovaná perfektními(téměř) endingy a proto se tu musím vypsat, jinak snad nikdy neusnu (a to by se fakt hodilo, když za 5 hodin mám vstávat do školy)
Poprvé a naposled upozorňuji, že ode mne se počeštění japonských jmen opravdu nedočkáte.
Takashi = Takaši --> jestli se alespoň trochu v anime vyznáte, mělo by vám být jasné, jak se to čte.

Takže here it goes...

Natsume Yuujin-chou & Zoku Natsume Yuujin-chou

(to cool za Takashim je Nyanko-sensei ve své pravé podobě *__^)

Autor mangy: Yuki Midorikawa
Počet dílů: 13 a 13
Oficiální stránka: http://www.natsume-anime.jp/
Anidb stránka: Natsume Yuujin-chou
Download: skupina Ainex

O Takashim Natsume by se dalo říct, že to je obyčejný kluk, ale když se podíváte do hloubky, poznáte, že to není zas tak moc pravda. Od dětství putoval od jedné pěstounské rodiny ke druhé, takzvaní příbuzní ho od sebe pomalu odháněli. A proč to všechno? Takashi byl jiný než ostatní děti. Často se díval do dálky, bez toho aniž by tam bylo něco zajímavého nebo si sám se sebou povídal. Někdy se dokonce zmiňoval o divných postavách, co ho pronásledují. Když se konečně dostal k milým pěstounům, čekal ho mnohem větší problém. Problém byl v tom, že Takashi už od narození je schopen vidět youkai a ayakashi.

Youkai jsou démoni různého typu, od slabých démonů se zvířecími prvky(lišky,vlci) až po ochránce(bohy) různých lokací. Hodně z nich se také živí pojídáním lidí. Ayakashi je japonské slovo pro duchy a v tomto významu to také to zahrnuje duše, co mají na zemi ještě nějaký úděl před tím, než se odeberou na věčné časy. Tento úděl může být vyvolán záští, takže hledají odplatu nebo prostě jen mají s někým(něčím) nevyřízené účty a podobně. Ayakashi může být velmi silný oponent.

První série začíná velice "pozitivně" tím, že jeden silný youkai honí Takashiho v lese. Nepříliš vesele na něj volá "Reiko" a Takashi, vystrašen, ani nemá čas přemýšlet, co se to vlastně děje. Dříve než se naděje, tak je vtažen do hry o jeho život, když zjistí, že tajemná "Reiko" byla jeho babička a že mu nechala nemalé dědictví v podobě "Knihy přátel", kde jsou napsaná jména všech youkai, nad kterými vyhrála v souboji a tudíž i nad nimi má moc. Naneštěstí pro Takashiho list papíru s jménem youkai představuje jeho život, a když se stránka poškodí, jde démonovi o krk. Hodně démonů se také snaží ovládnou Knihu přátel, aby ji mohli použít pro svoji vlastní potřebu. A tak se Natsume domluví s jedním démonem, který je zapsán v knize, že ho bude chránit a jakmile Takashi umře, Kniha přátel mu bude okamžitě patřit. A tak na scénu vstupuje Nyanko-sensei. Je to tak dávno, co jsem slyšela jeho pravé jméno, že si na něj ani nepamatuji. Nyanko-sensei je démon v podobě kočky (Nyan=mňau; Nyan Nyan Nyanko = série zboží s kočičím námětem), který miluje dobré japonské jídlo, saké a horkou koupel. Nepříliš obyčejná kočka, nemyslíte?

V celé první sérii se vlastně dozvídáme o Reiko velice málo. Většinou jen z vyprávění ostatních démonů, kteří si přišli k Takashimu pro své jméno. Naivní Takashi všem jména vrací a tím také slábne jeho síla. Občas si pěkně nabije, když pomůže nějakému démonovi, co ho vzápětí chce sníst, ale Nyanko-sensei se vždy nějak dokutálí Takashimu na pomoc. Také se zde dozvídáme, že Takashi byl vždycky sám, díky jeho neobvyklému daru a i jeho povaha je docela komplikovaná. Nechce, aby se nikdo kvůli němu trápil. Nechce nikoho zranit a už vůbec nechce, aby se kdokoliv o jeho schopnostech dozvěděl. Nechce být přeci sám jako před tím. V průběhu série se setkáváme i s dalšími vedlejšími postavami. Natori-san, jenž může také vidět youkai a dokonce je i exorcista, dobře ale schovává svoji identitu tím, že je populární herec. Tanuma-kun, spolužák Takashiho, který občas také cítí přítomnost démonů. A další.

První série byla opravdu pohodička, ale stejně jsem si říkala, že se musím podívat i na druhou sezónu.

A tady to začalo. Ultimativní obsese! Já za to nemůžu, prostě jsem se zamilovala do jeho šarmu. A i přesto, že bych zde mohla vidět shounen-ai nespočet krát, nechala jsem to být! A to se mně tak často nestává!! Takashi často obětovává téměř i svůj život pro záchranu a pomoc lidí i youkai. A přitom pořád lže své nynější rodině, vlastně si vůbec neuvědomuje, že ho jako rodinu berou, tak moc byl sám a to všechno. Řeší dilema, zda být více na straně lidí nebo youkai. Jedna postava u konce druhé sezóny řekla, že se nemá s yokai dál zahazovat, že jsou všichni zlí. Ale to není vůbec pravda, lidi dokážou být naprosto stejně špatní a to se toleruje? Tohle ale v anime nebylo řečeno, to je můj názor. Jako obvykle to moc prožívám, ale já si nemůžu pomoct, občas mi prostě příjde, že autor se snažil říct mnohem víc, než jen "Hele, já jsem si vymyslel fajn příběh a bude z něho anime a doufám, že se na to podívá hodně dětí/lidí!" Ale opět, tenhle názor nesdílí moc lidí. (Nebudu zde raději vůbec zmiňovat jiná anime, o kterých si myslím, že jsou v tomto podobné.) I já se koukám na anime pro zábavu, ale nevidím to jen jako zabití času. Ale to je složité a nechci žádné komentáře, že jsem paranoidní a podobně.

Natsume Yuujin-chou vřele doporučuju všem lidem, co si chtějí odpočinout od přeslazených, pře-akčněných, pře-kome...kome..kome...*zásek* Nedivte se, svoji slovní zásobu jsem vypotřebovala minulý týden, když jsem psala písemnou maturitu z češtiny. Kde jsem to skončila? No hold, hledáte-li něco na lehkou stimulaci, *nelíbí se jí volba slov* vrhněte se na Takashiho! *hold má yaoi-ismus v sobě*

V celku je to poklidné anime, ale i já jsem se párkrát bála. No co byste říkali, kdyby vás někdo sledoval a přitom tahal po zemi sekeru? A ještě ke všemu ta sekera vydávala takový ten fajn skřípavý zvuk, když brousila ten asfalt. Zábava. Fakticky.

Toť vše dámy a pánové, dobrou noc a sladké sny...pro mě...doufám.
P.S.: To je hodně dlouhý text, proč mám pocit, že si to nikdo nepřečte? T___T

Velikonoce a Code Geass

2009-04-12T21:08:00.005+02:00

Od čtvrtka mám hrozný drámčo. Příští týden odevzdávám všechny fotografie, co jsem měla jakože mít nafoceno za celý školní rok a tak se z posledních sil snažím dodělat všechno, co mi chybí. Záááhul...

No každopádně, jsem si myslela, že to všechno mám jakože hotový a tak jsem se v klidu vydala v sobotu ráno k babičce. Ve vlaku jsem si samozřejmě vzpomněla ještě na jednu pitomou fotku, co jsme nedala vytisknout ke Škodovi, takže smůla holka, stejně tam ještě budu muset skočit. Bleh, je to fakt na nervy.

U babičky to bylo nakonec dost v pohodě, když teda ohlídnu na to, že jsem tam měla obě sestřenice a že věta "Káťo, pojď si hrát." se stala denním heslem. Bábi pekla jako o život, takže jsem měla bábovku, štrúdl, beránka ...svíčkovou XD no známe to.

Bylo příjemné sluníčko a tak jsem se s holkama válela na zahradě na sluníčku a dělala jsem velký kulový. Občas sem si s jednou či druhou příbuznou hodila míčkem, kopla mičudou a podobně, jinak paráda. Odpočinutá *zív* a plná energie *leh* jsem před dvěma hodinami přijela domů a okamžitě se samozřejmě vrhla na počítač.

K tomu Code Geass... To sme takhle včera popíjeli na zahrádce džusík a papali štrúdl, když v tom mě na Anetčině skleničce překvapil obrazec, co se tam zničehonic objevil. Nějak mi připomíná geass... no podívejte se sami. XD

V umění je krása

2009-04-09T20:19:00.005+02:00

Že si lidi z celýho světa na AarinFantasy fóru povídají o soše, kde se objímají a líbají dva chlapy, která je mimo jiné u nás v Praze v parku na Hlavním nádraží, jsem si už zvykla. A dokonce znám i důvod vzniku této sochy a chápu, že fakt nechtěli udělat dokonalou yaoi sochu. Ale co se stalo s mým ubohým mozečkem, když zjistil, jaké sochy mají v Paříži a jakto, že jsem je přehlédla???!!!

Prosím, kliknutím zvětšíte...a stojí to zato XD

Je to opravdu zajímavé. Kdyby ho jen líbal. Jenže oni se ještě tak divně objímají a oba mají zavřené oči a tááák. A neříkejte mi, že jsem paranoidní. Vím, že i tahle socha nebyla udělána pro ukojení vášně yaoi-fangirls, ale i tak je to zajímavá socha.

DTR - zkratka hrůzy a děsu

2009-04-05T19:02:00.012+02:00

Zajímalo by mě, jak to chodí na ostatních školách. V ostatních třídách...

Maturitu zažilo hodně lidí, přípravu na to taky. Hodně mých kamarádů letos maturuje, včetně mě. Ale proč si zrovna já musím připadat jako ve třídě totálních dementů?! Copak to mám zapotřebí?! Jako kdyby toho bylo málo, co se ještě musí do konce školního roku stihnout.

Jakožto maturant reklamní školy mám 5 předmětů, ze kterých maturuji. Povinnou Češtinu, Angličtinu, Dějiny výtvarné kultury a praktickou z fotky. Potom povinně volitelný předmět--> buď Technologii, materiály a přístroje nebo Dějiny a teorii reklamy. Vybrala jsem si reklamu, jelikož mi jde a dokonce mě to i baví. Učitel na ten předmět je chodící encyklopedie, takže informací opravdu nedostatek nemám.

Ale ta skvadra, co z toho maturuje je šílená! Jakože fakt! Já dělám s mojí kámoškou otázky už od listopadu, ale jinak jsme si je ve třídě rozdělili až na konci ledna. Tak v pohodě, zapsali jsme, co jsme měly už uděláno a vzaly jsme si asi tři další. A to byl konec naší třídní aktivity. Od té doby se ostatních ptám, kdy ty otázky jakože přinesou. A prej "Zejtra.". Jo, jasně, Zejtra-každej pitomej den!!
Nezbývalo mi tedy nic jiného než je s kámoškou udělat všechny. Všech 25 otázek. Všechny podotázky a podobně.

Vůbec si teď nedokážu představit, jak to je na jiných školách. Děláte automaticky všechno? Nebo si ty otázky rozdělíte, vypracujete a pak jen skládáte dohromady jako normální inteligentní bytosti? Jsem zmatená. Nikdy jsem si nepřišla tak moc u debilů,jako tenhle týden. No tak já a kámoška jsme už za vodou. Po dvoudenní dřině ( dohromady 16 hodinách a asi 15 šálcích čaje) máme hotovo a nehodláme ty otázky téměř nikomu dát. Proč bych jako taky sakra měla? A je mi jedno, jak budou prskat, vrhat na mě blesky a podobně, ať se klidně poserou!

Že se všichni pomlouváme je opravdu jedno. To je docela dost normální, ale mohli by bejt alespoň zodpovědný! Aspoň trošičku.

Nejlepší byl komentář jedný holky ze třídy, (nemám ji ráda) když jsme si v lednu ty otázky rozdělovali.
"Tohle se mělo dělat už před vánocema." Řekla to tak uštěpačně, že jsem ji chtěla urvat hlavu, ale krev se blbě z lina vytírá.
Ono by se to asi samo jako neudělalo. Ale to už je jedno, už jsem si sem svoje pocity vylila a je mi jedno co s nima bude!

Pracovní název - "Déšť" - začátek (17+ později)

2009-04-01T08:13:00.012+02:00

Tak jsem se rozhodla sem hodit kousek svého posledního příběhu. No, dejme toho, že jeden z posledních příběhů.

To mě opět přivádí na téma "Já a mých 15 rozepsaných příběhů." Polovinu z toho už určitě nedopíšu. Plus už mám pár(set) dalších nápadů na další příběhy. Ale já to vydržím! ˇ__ˇ

Tohle je takový malý začátek něčeho... Napsaného toho mám víc, ale to by nedávalo smysl. Takže sem házím jen tohle a docela mě zajímá, co si o tom myslíte. Bylo by fajn, to vědět. XD

Déšť - 1. kapitola

Co se vám vybaví před očima, když si představíte déšť? Když si vybavíte ty sladké kapky, co vám stékají po tváři v prostředku léta? Co si myslíte, když ty kapky cítíte prosakovat svým oblečením? Na co asi myslíte?

Na to jestli jste doma vypnuli žehličku? Ne to ne. To pochybuji. Přemýšlíte melancholicky o tom, co se vám doposud přihodilo? Vzpomínáte na staré lásky, nezapomenutelná setkání?

Přemýšlíte někdy o tom, jaké by to bylo, kdybyste se v životě vydali jinou cestou? Litujete někdy svých rozhodnutí?
Někdo si v letním dešti připadá jako u zpovědi. Někdo se ho bojí, už jen proto, že by se mohl nachladit. A někdo ho vyhledává, aby mohl opět zpytovat své svědomí. Stejně jako já. Jenže to se mi teď nepodaří, protože můj hřích nejde jen tak spláchnout.

Taky si vždycky přijdete hrozně sami, když ukončíte vztah? Cítíte se ještě hůř, když to byl dlouhý vztah, když jste tu osobu hodně milovali? Je to to samé, ale přitom je to milionkrát horší.

V mém případě to ale zvláštní je. V mém případě, jsem to skončil já už před několika měsíci. A jak toho lituji, ale takové věci nejdou vrátit zpátky. Nejde se jen omluvit a jít dál. Nejde, protože já jsem ji zradil. Podlehl jsem chvilkové vášni a zranil jsem ji tím nejhorším způsobem. Nejenže jsem ji podvedl, ještě k tomu jsem ji musel zranit tím, jaký význam měla ta osoba pro ni. Byl to její bratr.

Jste překvapeni?

Já jsem svedl jejího mladšího bratra. No není to tragické? Spíše smutné a tak trochu i nechutné. Přeci jen mu bylo 17. Pouhých 17 a já jsem zradil jeho důvěru. Jeho naivita se rychle ztratila v mých dotycích. A nejhorší je, že nás při tom chytla. Těch pár minut rozkoše, kterou jsem si doteď nechtěl přiznat, jsem vyměnil za lásku mého života. Za Sáru.

Ale co má společný déšť s mojí nevěrou? To je jednoduché. Ten den pršelo. Byl to říjen a déšť v ten den byl chladný. Přesný opak toho, co teď hledám. Možná to zní šíleně melodramaticky, a jakože se to stalo před lety, ale ve skutečnosti je to jen pár měsíců zpátky. A já se s tím stále nemůžu vyrovnat. Tajně zápasím s myšlenkou, že to s Patrickem byl možná můj nejlepší sex v životě, přestože to bylo pro mě poprvé s chlapcem. Ale hned po tom si vzpomenu na to, jak Sára vešla do místnosti. Jak se tak hrozně lekla a jak s pláčem utekla.

Na takové věci se prostě nezapomíná snadno. Ať už člověk chce nebo ne. Stále si nedokážu vysvětlit, proč jsem to vlastně udělal.
Se Sárou jsem byl spokojený. Miloval jsem ji, ona mě taky. V sexu jsme si rozuměli a určitě jsme ho ani jeden neměli nedostatek. Ani to, že měla byt se svým bratrem, nebyla překážka.

Oddělené ložnice a dveře se zámkem dělají divy. Tak proč to všechno zkazit? Plus mě to nikdy s chlapcem ani nenapadlo, proč jsem nešel za ženskou? S těmi problémy nemám. Ale já idiot jsem se musel vyspat s ním. Dokonce jsem ho i políbil. Nebylo to nechutné, jen…jen zvláštní a tak nějak jiné. Mohl jsem cítit, že má trochu hrubší pokožku z toho, jak mu začínají růst vousy. Ale jeho kůže byla stejně docela jemná a tak horká. To Sára měla vždy chladný dotyk. Dokonce ani jeho přirození mě nevystrašilo. Bylo jednoduché se ho dotknout, přeci jen se v tomhle vyznám sám dost dobře. Ale co mě dostalo nejvíce, byly ty jeho vzdechy. Nebyly to takové ty dívčí téměř skřeky a ani jejich téměř ubohé pokusy o chraplavé povzbuzení, ale skoro tlumené vzdechy. Bylo poznat, že je to pro něho poprvé, co se ho dotýkal někdo jiný. Co tohle s někým dělal.

A byl jsem to já. Já jsem mu sebral jeho nejcennější první zkušenost. Já, který si stojí za přesvědčením, že o poprvé by člověk měl přijít jen s osobou, které věří a kterou miluje. Patrick mi možná věřil, ale …

Já nevím. Já prostě nevím, co si o tom celém mám myslet.
Sára mi od té doby nezavolala, moje volání nezvedala. Vyhýbala se mi a já jsem se jí nemohl ani omluvit. Chápu, že mi to neodpustí. Ale chtěl bych, aby věděla, že mě to mrzí. Jenže ona je pryč. A nehodlá se kdy vrátit, alespoň podle toho, co mi řekly její kamarádky. Prý se odstěhovala někam na jih i s bratrem. Její nejlepší kamarádka měla tu slušnost mi to oznámit a pak mi do očí říct, že jsem hajzl. Nevím, jestli věděla celou pravdu. Ale nehodlal jsem se ptát. Však už je to všechno jedno, myslel jsem si. Plně jsem se ponořil do práce, ale s tím, že jsem designér nábytku a dělám na zakázku, to šlo špatně. Už jen proto, že se mi nabídky zrovna nehrnuly. Největší problém asi bude v tom, že jsem nedávno dodělal univerzitu, ale člověk by si myslel, že lidi chtěj něco nového, novou krev. Ale to jsou kraviny.

Myslel jsem si, že třeba zapomenu na Patricka. Dokonce jsem si myslel, že třeba časem i na Sáru, ale to jsem nemohl tušit, co se stane v dubnu.

Procházím se po západním bloku, přemýšlím, co by se dalo navrhnout a skloubit to s letními trendy, když v tom začalo pršet. Přesně ten déšť, co mám rád. Jemné vlažné kapky v teplém vzduchu. Na chvilku jsem se soustředil na vlhkost, co mi promáčela košili.

Jak tak přemýšlím a utápím se v pocitu naprosté relaxace, dojdu ke svému bytu. Pomalu vytáhnu klíče z kapsy, a jak vyběhnu schody po dvou, vyděšeně se zarazím těsně přede dveřmi.

Někdo tu na mě čekal. Někdo, kdo byl promočený na kost stejně jako já. Někdo, koho bych tu nejméně čekal. Někdo, kdo se na mě právě dívá, jako kdybych byl centrum světa. Někdo, jehož oči jsou stále protkány těmi stejnými pocity.
„Sáro???“

Napadne mě, ale v zápětí se zastavím. Ne, to není ona. Ale ty oči jsou stejné jako ty její. A má stejně zlaté vlasy. Všechno mi ji připomíná. A já vím proč. Bohužel jsem si toho až moc dobře vědom. Protože je to její bratr.

*****

Focení módy

2009-03-26T12:00:00.001+01:00

Tak jsem se nedávno dokopala k tomu, abych konečně nafotila nějaké použitelné fotografie. Fotila jsem Nicol, moji spolužačku a kamarádku. Ta holka je tak dokonale fotogenicka, až mi z toho oči vypaluje. Je to jen malá ukázka a ještě to není přiřazené k žádnému souboru do školy, takže dejme tomu, že je to moje volná tvorba.

Neroztomilé, ale roztomile vypadající.

2009-03-24T13:14:00.010+01:00

Tak jsem na netu našla bezvadné stránky KAWAII NOT. Najdete zde dejme tomu web komiks s nebezpečně roztomilými náměty. Od problematiky nezdravosti cigaret až po prd, co se tváří jako obláček. Všechno je to zabaleno do roztomilého obalu, ale i přesto se ostrému humoru nevyhnete. Dost často má grafika sexuální podtext a nad nečím jsem se i zašklebila, ale nakonec je to stejně úplně perfektní.

Slevy! Výhodně! Reklama!

2009-03-23T21:20:00.003+01:00

Zdravím vás!
Dnes pro vás máme super nabídku. Za normální cenu, co byste normálně koupili tyto věci....tak vám je prodáme za cenu nenormální, tudíž hrozně výhodňoučkou. Moje jméno je Horstík Fuchsík a já být dobrá čecha!

Teď už vážně. Nemáte zájem o yaoi novely? Yaoi mangy? Shounen-ai? Shoujo? Knihy a jiné? A nechtěli byste si to pořídit za výhodnou cenu? Pak se mrkněte SEM a zapojte se! Zábava zaručena!

"Mister, Are you gay?" - video

2009-03-18T00:11:00.007+01:00

Tak na tohle video jsem narazila čistě náhodou. Ten týpek se jmenuje Michael Buckley a má svoji show "What the Buck?" na youtube, kde dejme tomu komentuje život celebrit a pod.
Opravdu jsem se nad tímhle hošanem zasmála. Nejenže jsem na něj docela hrdá, že si to takhle užívá a tak, ale ještě k tomu mi příjde fakt v pohodě.

A ten obsah se mi zdá opravdu reálnej. Jakože má pravdu a mě se ta pravda líbí.

Text: (jen kdyby náhodou někdo nestíhal, ke konci mluví docela rychle, přeložte si to sami)

Are you gay? Can someone please tell me if Buck is gay? I'm pretty sure this guy is gay. You sound gay. You look gay. You're gay. You sound gay. Are you gay? You're gay. You look gay. Are you gay? Can someone please tell me if Buck is gay? You're gay.You're gay.You're gay. (tady si dát pozor na poznámečku)

My name is Michael Buckley from What the Buck Show. And I'm gay. I'm really gay. I'm super gay. I'm gay like you read about gay. I'm trully ABBA music right now, who wasn't copy-righted gay. (tímhle si fakt nejsem jistá, fakt mele rychle) Give me G-A-Y. Why? Because I'm gay.

Some people think it's a complinent to tell a gay person they don't see them(him) gay or that they're not as gay as other gay person they know. Like it's a bad thing to look gay; to sound gay; to act gay. I like being gay. I like making gay videos. I like looking gay. I like sounding gay. I like dancing gay. I eat pretty gay too.

IT'S NOT A SECRET. IT'S NOT A QUESTION. IT'S NOT A PROBLEM.

YOU'RE SO GAY. I know.

A taky je velice vtipná reakce na toto video. Možná ještě mnohem vtipnější než tento originál.
Zde si jeden mladý kluk dělá srandu z lidí, co mají pitomé otázky na gaye.

Seznam BL filmů atd...

2009-03-09T11:10:00.014+01:00

Tak si uděláme takové schrnutí, co jsem vlastně jakože viděla z oblasti boys love a podobně.

SEZNAM ZDE

Asijské -
Ai no Kotodama
Bangkok Love Story
Bathouse
Boys Love
Boys Love 2 (verze pro USA -> Schoolboy Crush)
Eternal Summer
Itsuka no Kimi E
Kindan no Koi
Love of Siam
Sukitomo (není vysloveně BL)
Taiikukan Baby
Takumi-kun Series
Fragile in Love
Silem Soil 2
No Regret
Bishounen
Formula 17
I'm Not What You Want
Happy Together
Wang-ui namja(The King and the Clown)

od jinud ^__^ -
Brokenback Mountain (ale tak samozřejmě.. XD, USA)
Boy Culture (USA)
Eating Out (USA)
Eating Out 2: Sloppy Seconds (USA)
Rent (no dejme tomu BL, USA)
Edge of Seventeen (USA)
Broken Sky (Mexiko)
No Night Is Too Long (UK)
Wolves of Kromer (UK)
Shelter (USA)
Shortbus (USA)
Queer As Folk (seriál) (USA)
Queer As Folk(UK verze, seriál, jeden díl a stačilo!)
Another Gay Movie (USA)
Another Gay Sequel : Gays Gone Wild (USA)
Tan Lines (Austrálie)
Crazy (dejme tomu BL, Kanada - francouzsky)
Les Chansons d'Amour (Francie)
Get Real (UK)
The Mostly Unfabulous Social Life of Ethan Green (USA)
Summerstorm (Německo)
Slutty Summer (USA)
VENKOVSKÝ UČITEL (ČR!)
Milk (to není BL! to je "jen" mistrovské dílo o homosexuálovi, který se bije za práva, která mu právem náleží!)

Snad sem na nic nezapomněla. Tímto chci poukázat na to, že kdyby někoho snad zajímalo, o čem daný film je, tak ví, kam se má obrátit. ;-)

Na co se podívám v blízké době?
- Almost Normal (docela fajn, vtipný námět, ale jinak..."B")
- Du Er Ikke Alene (You're not alone) edit - ÚŽASNÝ - znamená: viděla jsem XD
- Arizona Sky (pokud se mi podaří sehnat šestou část ze sedmi) edit - normal, spíš slabší - VIDĚNO

La Esperança (manga)

2009-03-07T22:01:00.006+01:00

Tak jsem si stáhla mangu. Chtěla jsem sice něco oddechového, mírného a plného yaoi. Nakonec jsem ale stáhla mangu La Esperança. Úplně něco jiného, než jsem ze začátku chtěla číst. Proč? Protože je nabitá hůmorem a drama, protože je někdy surová a nekdy naopak roztomilá a v neposlední řadě je to shounen-ai.(velmi slabé, ale ohromující) - To už je co říct, když to tvrdím já!

Název: La Esperança

Žánr: lehké shounen-ai, drama

Mangaka: Chigusa Kawaii

Délka: 7 volume

Licensované: Digital Manga Publishing

Download: yaoibl.blogspot.com

V jedné nejmenované zemi, na jedné nejmenované církevní škole studuje George. Drobný blonďatý chlapec s neskutečnou vírou v Boha. Chlapec, který se s každým kamarádí a téměř nikomu nedokáže říct ne. A proto ho mají také všichni rádi. Všichni až na Roberta. Studenta, který se z zničehonic vrátil na tuto školu a jeho postoj rebela také Georgovi příliš nesedí. Robert by ze všeho nejraději měl od George pokoj, jenže ten se o "nováčka" chce postarat. O to však Robert kupodivu nestojí a proto stále dokola Georga přesvědčuje o jeho povrchnosti. Jenže Georgova nátura se jen tak nenechá ze začátku odradit. Později si jeho slova bere k srdci takovým způsobem, že to změní jeho povahu. Alespoň trochu. Ale co George netuší je, že rozehrál hru plnou nenávisti a zbytečné bolesti, které se teď díky němu mnoho zúčastněných nezbaví. Komu by se také líbilo otevírat staré rány? Minulost, na kterou by mnoho lidí rádo zapomnělo. Jenže George za to svým způsobem vlastně nemůže. On si nikdy neuvědomil, že je jí podobný. Že je podobný někomu, kdo se různými způsoby zaryl do mysli tolika lidí. A Georgova nevýhoda v tomto případě je, že se snaží stará tajemství odtajnit a tím ještě víc pošlapat si svoji duši a srdce těch druhých. Ale co když i jeho srdce je v sázce? Co když může ztratit mnohem víc, než ti ostatní?

A co se vlastně stalo mezi dalším rebelem Alainem a Robertem? Proč jejich šarvátky vždy vypadají jako boj na život a na smrt?

Jediné záchranné body pro George jsou jeho přátele. A jakože těch pravých tolik nemá. Freddyho, o kterého se ze začátku musel téměř starat a který teď na něj nedá dopustit a Henryho, jediného člověka, který často vidí až do Georgova nitra. A jde to špatně, díky Georgově obranné stěně, kterou si okolo sebe vybudoval.

A co když do Georgova boje za poznatky o Robertovi se zaplete jeho matka a téměř všichni okolo? Ví, že za to nemůže, přesto se dokáže za to pořádně nenávidět. Ale čeho se bojí asi nejvíce je, že nějakým způsobem zradí Boha. Že nakopne svojí víru a bude nenáviděn i ostatními. Protože jeho city určitě nejdou Bohem předepsaným směrem a jeho víra ho před nimi stejně nedokáže ochránit. Myslíte si, že když si hrajete na něco, co nejste a ještě k tomu vaše identita je jen jedna velká lež, že vás jen víra dokáže spasit? Nepochybujte, nevyplatí se to. A George se musí vypořádat s následky sám, jelikož zapochyboval.

Jedno je jasné. Jen George dokáže všechno vrátit do pořádku.

Očekávala jsem cokoliv, opravdu cokoliv až na jednu věc. Že začnu číst a nepřestanu až do posledního volume. Byla jsem do toho tak absorbovaná, že jsem spala asi jen 3 hodiny a druhý den hupky do školy. Tato manga má pěkný rytmus. Začala docela dynamicky a byla i vtipná, taková oddychová, až tedy na Robertova slova "Nenávidím lidi tvýho typu!", která byla mířena k Georgovi. Jinak docela sranda s pár uvědoměními ze života. Pak ale na mě nahodili pár problému, které jsem tedy opravdu nečekala. Původně oddychovka se v minutě změnila na drama. Když se na to ohlídnu takhle po dni - dvou, co jsem to četla, tak to bylo trochu moc náhle. Ve smyslu, že to bylo umělé, ale zamyslet se nad tím... s tím jak měli nakročeno se daly čekat komplikace. A pak to se mnou jelo. Už jsem si kladla jen otázky typu: "Jak to?" "Proč to sakra...?" a podobně. Pak to přešlo do klidných vět typu: "Jak tohle sakra skončí?!", "Nemůže ten konec být dřív?" a "Z tohohle budu mít depresi!" Takže pohodička. :) A na to, že já obvykle moc shounen-ai nevychvaluji, tak musím říct, že tohle má u mě 9 hvězd z 10! Možná přeháním, ale jsem z toho docela vytočená. A s tím koncem jsem byla také kupodivu spokojená. Ne že by nijak zvlášť mému spánku pomohl, měla jsem problém, že jsem o jejich pocitech a situacích začala moc přemýšlet. A to pak nikdy není moc hezký.

Doporučuji to všem, co mají volnou chvilku na trochu příběhu, který se poslední dobou z yaoi mang opravdu vytrácí. Proto se vždy obrátím na nějaké to shounen-ai, nedej-li shounen a jsem uspokojena na několik týdnů dopředu. Podle mě to nebude zahozené čtení, ani když si nijak v podobném žánru neholdujete. Plus je to protkáno i s opravdu vtipnými momenty a i fajn shoujo láskou dívky a chlapce a celkově jsem unesena. Okey, já vím, že se opakuji, ale nějak to vyjádřit musím! XD

Postavy:

George / Robert / Alain

Henry / Paní Saphirová (matka George)

Ukázka:

Na co se těším...

2009-03-04T21:20:00.004+01:00

Tak se nudím a co jsem udělala, aby se to změnilo? Jsem zažraná na anidb.net a prohlížím si anime, na které bych se třeba i ráda podívala.

První je ...

07 - GHOST (oficiální stránky)
Děj pojednává o Teito Kleinovi, osiřelém otrokovi, který se stane jedním z nejlepších studentů na vojenské akademii. Náhle se jeho život zvrátí a on je stíhán...speciálními jednotkami(asi) a časem se dozvídá spoustu tajemství. Je to trochu komplikovanější, ale ještě o tom moc nevím. Ale trailer na oficiálních stránkách vypadá zajímavě.

více informací ZDE
oficiální žánr: shoujo (tak to teda nevím), fantasy
začíná 7.4.09

Další je ...

Pandora Hearts (oficiální stránky)
Nejenže hlavní obsazení seiyuu je z mužské části zastoupeno pro mě známým hlasem z Junjou Romantica (Usami Haruhiko), ale hlavní postavu mluví Junko Minagawa ( Ritsuka z Loveless, Ryoma z PoT), takže se dost těším. Plus obrázky vypadají docela slibně. Opět o příběhu moc nevím, ale co vím je, že hlavní hrdina, Oz Bezarius, právě oslavil své 15. narozeniny. Ale nějakým záhadným způsobem se dostane do zajetí a začne se dít spoustu zvláštních věcí.

více informací ZDE
oficiální žánr: shounen, akce, fantasy
začíná v dubnu 09

Na obě anime se docela těším, ale na Pandora Hearts asi přeci jen trošku víc. Každopádně jsem do toho víc zapálená.

Dilema --> Do Japonska nebo do Koreje?

2009-02-28T19:33:00.009+01:00

Mám dilema. Už nevím, jestli mám jet za klukama do Japonska nebo do Jižní Koreje. Je to fakt fakt složitý! Oni jsou všichni hrozně cool a tak. Ale japonsko možná zatím vede. Zatím.

Teppen Koike (J) - No jo no, já jsem na ty sladký a hrozně nevinně vypadající...kluky.

SE7EN (K) - njn, sice zpívá něco jako pop & soul a to je žánr, co já zrovna dvakrát nemusím, ale jinak je fajn. A je pěknej a tak.

Another Gay Sequel ... Gays trying to be wild.

2009-02-28T18:18:00.014+01:00

Tak jsem se podívala na pokračování filmu Another Gay Movie s názvem Another Gay Sequel - Gays Gone Wild. Ne, ten název není vtip.

První film byl opravdu vtipný, většinu času i směšný a byla vidět ta nadsázka. Musím říct, že se mi docela líbil. Ve zkratce děj pojednává o čtyřech kamarádech, všichni gayové samozřejmě. A jelikož končí střední školu a nechtějí jít na vysokou..ehm, bez zkušeností, tak se vsadí, že všichni přijdou o panictví (nebo mám u někoho zmínit o panenství?) do začátku semestru. Ale to nebude tak jednoduché, vzhledem k jejich povahám.

Nico, tak ten je prosím na starší(chlupaté) typy. Chodí s dívkou, která je slepá a totálně tupá. A svojí mamce ještě neoznámil, že je gay. No, ono to není těžké poznat, tím jak má celý pokoj růžový s peříčkama a obléká se jako transvestita nebo má jen šílený make-up a vlasy. No, jestli ho uvidíte pochopíte to.

Andy má zase hrozné chutě být bottom/uke(jak chcete), ale nehodlá se s tím komukoliv pochlubit. Je zamilovaný do svého učitele Mr. Puckova, což je něco jako výměnný učitel z Ruska (? *není si jistá*) A to všechno mu dělá různé problémy. Největší asi přijde, když se provalí, že ten učitel je hodně zapálený do BDSM. A opravdu hodně! Plus Andyho otec je velice otevřený ke gayům(kupuje Andymu různé hračky, aby pořád nespotřebovával matce z ledničky okurky, mrkve a taaak). A jeho matka je transvestita.(jen tak vypadá, tváří se jako žena..matka...whatever...)

Jarod je zase dokonale namakaný hezoun ... s miniaturním penisem. Kvůli kterému má komplexy. Na něho kluci letí, ale on má psychické problémy. Nejen se svým přirozením. (jedinej šťastlivec)

Griff je zase takový nerd s brejličkami a komplexem ohledně pozadí. No každý máme nějaký problém. A navíc je tajně zamilovaný do někoho ze svých kamarádů...no nevypadá to s nimi dobře. Ale znáte to, je to film. Všechno dobře(nějak) dopadne.

Okey, pohodička...

Jenže ten druhý film je totálně na nic. Nejenže změnili obsazení 3/4 z naší skupinky kámošů. A Nico není zrovna má nejoblíbenější postava. Takže to je jedno mínus. Další je...Je to nechutný....ne sex scény, ale ty scény se zombiemi a krví a...bleh je to nechutný, jestli si mysleli, že to tím bude zajímavý, tak se hrozně spletli. Ale hrozně...

Všichni jsou hrozně tupí a všude tam je reklama. Když jdou po hotelu, tak jsou tam plakáty, co dělají reklamu různým gay porno stránkám. Když se tam pořádá soutěž, tak "moderátor" Tyrell dělá reklamu nějakému lubrikačnímu gelu...na který se dělá reklama až do konce filmu. Že tam hrajou pornohvězdy...proč ne? klidně...ale že Brent Corrigan šloptá a hraje si na mořskou panu...Not so cool. Jediný, co chválím je písnička. Hlavní motiv filmu. Nancy Sinatra - Another Gay Sunshine ... příjemná hudba a je to vtipný.

Zbytek ani není, takže vás varuju. NEDÍVEJTE SE NA TO! Ne! pokud nechcete vidět 3-minutovou scénu se zvracením....hnusným zvracením. Ne! jestli nechcete vidět, jak zombie jednoho kluka roztrhá při přípravě na sex! Ne! pokud si chcete zachovat duševní zdraví.

Byla chyba, že jsem se na to podívala A LITUJU TOHO! *poznamenaná*

Slibuju, že příště sem napíšu zmínku o filmu, co se mi líbil!

Link --> Another Gay Movie
Link --> Another Gay Sequel - Gays Gone Wild

pár obrázků -->
z prava --> Nico, Jarod, Andy, Griff (na obou)

Yamane-sensei a The Finder series v roce 2010

2009-02-08T19:09:00.005+01:00

Na blogu yamane_ayano jsem čistě náhodou našla příspěvek o tom, že Ayano Yamane řekla v Taiwanu(na nějaké autogramiádě, či co), že Viewfinder bude mít pokračování. A že by to mělo být v roce 2010. Nevím, co je na tom pravdy. Protože v odkazu na originální článek jsem se nějak zamotala a nakonec přeci jen ten úplně první originální článek fakt nedokážu přečíst. Chápejte, moje čínština je ubohá! XD ...spíše nemám žádnou znalost čínštiny...

關於山根綾乃接下來的預定，責任編輯表示《探索者》系列將於 2010 年再次開始，而今年也將會在漫畫雜誌中有新的連載。

- jasně, dyť je to jednoduchý! ^_____^

Už jsem několikrát slyšela o tom, jak sensei plánuje pokračování. Ale všichni známe tyhle mangaky, co řeknou "Až doděláme tohle, určitě se vrhneme na tamto." a místo toho si začnou novou sérii. *tsk tsk* --> chcete příklad...? CLAMP...

Ale jestli to sensei myslela vážně...a nechtěla jen povzbudit publikum...tak se docela dost těším. XD

ZDE najdete video ze zmíněné autogramiády v Taipei.Nikdy jsem Yamane-sensei neviděla, takže jsem byla příjemně překvapená. Plus je tam pár krátkých záběrů na tašku s obrázkem Asamiho...*slint* No dejme tomu, že bych si dala říct. XD

You give me 10,000 nights of thunder...Alphabeat

2009-02-08T17:03:00.004+01:00

Yeah, music is my life, baby!

Další týden, další video. Já totiž opravdu, opravdu žiju hudbou. Každý den ji musím mít! Je to taková dost silná droga. Jsem prostě music junkie!!! Feťák jak prase!
(Miluju od nich taky "Fascination")
Alphabeat - 10,000 Nights of Thunder
text

"Do you want me?" picture

2009-02-02T00:12:00.003+01:00

Tak jsem měla nápad na další grafiku...no, dejme tomu, že je to úplně primitivní a tak. O to vůbec nejde. Baví mě to a nevypadá to zas tak špatně. XD

A někam to dávat musím. XD

Obrázek je z manhwy "Vibration Life" - Najdete ZDE

Výstava a Já

2009-02-01T22:48:00.008+01:00

Tak vás zvu na výstavu. (Vystavuje celá moje třída a já tam mám taky fotku samozřejmě.) Více na pozvánce dole.
Kdo bude mít chvilku, kdo se bude nudit...a tak....
Koho by to zajímalo...
ze stránek školy:

Jonathan Veselý, umělecké jméno “WEZELI”. Nic neobvyklého, je součásti bandy z Michaela, která chce směrovat ke hvězdám, dostat se do světa a své jméno na vždy zapsat do dějin. Takto stručně by se dala charakterizovat již druhá výstava v tomto roce v galerii Altánu Klamovka, která má za cíl představit nejmladší generaci umělců, v tomto případě letošních maturantů oboru výtvarné fotografie v reklamě na Soukromé střední škole reklamní tvorby Michael. Studenti dostali za úkol vytvořit buď reklamní plakát na volné téma a nebo fotografii, jež by svým obsahem i formou prezentovala samotné umělce, tzv. „reklama na sebe samého“. A tak vznikla kolekce, kde převažují především autoportréty, otisky vlastní tělesnosti, a prostředí, v němž se autoři cítí dobře. Jak nejlépe lze znázornit fotografií svojí identitu, než právě autoportrétem. A jak vidí své práce sami studenti: Kateřina Sedláčková: „Kolik tváří můžu mít? Kolik z nich lidi uvidí? Poznají na ulici? Přesně tolik, kolik si dokáží představit. Protože pořád to budu já.“ Nebo Nicol Švíková: „Voda je mocná.. je to lhářka, co si s touhou pohrává.. jemná..čirá..krásná.., ale pravda? Je to smrtící bestie.. a přesto se v ní člověk cítí tak volně“.

Jedna z fotografií na pozvánce je moje. Můžete hádat, která to je. ^_^

Sex Pistols - OVA ...BUDE!

2009-01-31T01:01:00.010+01:00

Tak jsem právě zjistila, že dělají na motivy yaoi mangy od Kotobuki Tarako "Sex Pistols" anime! Přesněji OVA.(Všichni víme, co to znamená. ^___^)

Sex Pistols Oficiální stránky
Sex Pistols AniDB

Podle popisu by to tedy mělo být "jen" shounen-ai, ale animace vypadá docela slušně a jsem na výsledek hodně zvědavá.Na AniDB je napsáno, že je to teprve v raném vývoji, ale přitom mají na stránkách zmíněný rok 2009 plus nějaké dva znaky, kterým vůbec tedy nerozumím, a číslovku "2". Znamená to snad, že budou letos 2 díly? Jakože to teď už vím určitě.(Co říká AniDB.) Nebo možná bude trailer v únoru? Nebo možná, ale jen velice možná je míněno, že bude první OVA v únoru? Jestli někdo umíte číst japonsky, tak mi to prosím sdělte. Jinak asi umřu nedočkavostí a nevědomím. XD

V krátkosti:
Manga jakože pojednává o vztazích lidí s jakoby "lidmi", co jsou z nějakého speciálního "plemene" a jsou to ve skutečnosti zvířata(mění svojí podobu). Mají různá postavení ve své společnosti. Například, že opice je níž než třeba panter. Opravdu je to docela složité, takže je lepší si to přečíst nebo se na to časem podívat. Budují si zde vztahy a poměrně dost často se uspokojují.
Četla jsem to fakt dávno a vím, že se mi to fakt líbilo(až na konci to nějak ztrácelo štávu), ale nějak se v tom popisu teďka zadrhávám, takže bude lepší, když si to přečtete od někoho jinýho (Ne, že by to vysvětlilo víc).

From Blu:
Certain people have evolved from animals other than monkeys, and they can sense each other’s animal souls! Filled with love, romance, and even male pregnancy (?!?!), this boys’ love series is too crazy to be believed...which is why you’ll keep coming back for more!

Z Baka-Updates(mangaupdates.com)

Já si udělala stránky!

2009-01-24T15:31:00.009+01:00

Páni! Čekám ukrutný potlesk! Já ... (kretén na techniku, přesněji na html a css kódování stránek XD) jsem si udělala stránky! Webovky! Tedy přesněji jsem obšlehla základní kód od T'Sal, ale to jen pro vědecké účely! Jinak bych se to fakt nenaučila! XD A stejně to ještě neumím.

Měl jsem šílenou radost, když jsem ty stránky dodělala. A jelikož jsem je dělala na noťasu, chtěla jsem se na ně podívat ve velkým....na mém LCD monitoru....bohužel pro mě z mé nádherné korkovo-jemně-pastelově žluté...se zrodila radioaktivní zářivá až odpudivá žlutá. Tak mi klidně napište, jakou barvu to dělá na monitoru vám! Docela by mě to zajímalo XD

Moc děkuji Gladness za sekírování ohledně webovek celkově.(i když se v tomhle připadě neangažovala)

Ale především děkuji T'Sal za obětování tolika času a nervů, když mi pomáhala! Se vším! Děkuji, T'Sal-sensei....(to zní trochu divně xD)

Je to jen prototyp! A mála ukázka...
Kliknutí na obrázek vás odkáže na stránky.

Mando Diao - Dance With Somebody

2009-01-23T21:54:00.003+01:00

Tak jsem opět zde a tentokrát vám přináším video. Moc hezky udělaný video. XD Skupinu znám asi tak dva/tři roky, indie scéna mě vždycky zajímala.

Docela ráda vidím ve videoklipech vyjímky. Sice mám ráda videoklipy s příběhem, tak dost často se stane, že se to nijak zvlášť nepovede. Na druhou stranu je taky fakt, že se hodně prvků v tomto videu opakuje(protože nemá příběh). I tak si myslím, že je velice dobře graficky a vizuálně zpracováno. A když už jsem u toho, tak hudba se mi taky líbí...
...tento odstavec jste v zásadě klidně mohli přejet bez povšimnutí, jak stejně hodně z vás udělalo. *srší optimismem*

Mando Diao - Dance With Somebody

Gladness má pravdu???

2009-01-18T02:30:00.004+01:00

Má Gladness opravdu pravdu v tom, že všechny gay knížky/filmy/cokoliv je nastejný brdo? Stejně jako se to dost často stává i u yaoi mangy/anime a podobně?

Možná jo, možná ne. V dalších dejme tomu 20-ti minutách si hodím pár příkladů a budu se snažit přijít na to, kdo má větší pravdu. Budeme tomu říkat Battle. *evil smile* Napíšu tři filmy o "lásce chlapců", co mě první napadnou. (Nebude to tak těžké, tenhle celý příspěvek mě napadl asi tak před dvěma minutama.)

Oukej, tak začněme třeba filmem Shelter. *koukala se na něj před pár hodinama*
Film je to sice nádherný, jakože opravdu hodně XD, ale přiznejme si. Motiv mi připadá trochu ohraný. Zach je tvůrce streetartu a i dost dobrý grafik. Z rodiných důvodů nemohl jít na uměleckou školu a teď má i dost velké problémy s tím, že ho přitahuje starší bratr jeho nejlepšího kamaráda. Život je složitý.
0:1 za Glad-chan, téma umělec je ohrané. Milostná zápletka taky. Oddychovka.
1:0 Pro mě. Zbytek je ze života a jakože ze života. Z lidskýho, co by se jako mohlo stát. Zach není z bohatý rodiny a je to v tom filmu dost vidět. Stará se o synovce, všechno kvůli nim musí obětovat a jeho sestra si na něj ještě stěžuje! A přitom je to ona, kdo na ně kašle! Dokonce jsem ho i litovala a říkala si, jak v pohodě rodinu mám. (Nestává se často, moje rodina je šílená.)

Shelter
1:1

Další je na řadě snímek Tan Lines. Zde je dost velký problém, že na tenhle film by se asi Glad nikdy nepodívala. Už jen protože je to film. XD Anebo protože je to Gay film...možná je proto, že se to líbí mě. Bůh ví, časem jí to možná navrhnu.
Mě opět připadá naprosto bezvadný. Odehrává se to v Australii, v současnosti, mezi mladýma lidma, kteří spolu choděj na pláž, na skate rampu, na sex. No zkrátka je to akorát dělaný pro mě. Ti kluci nejsou žádní modelové, jsou normální a nepopsatelně real a cute. (zní to blbě, takhle dohromady, že jo? :D ) Opět se to může stát. Skoro všechno v tom filmu. Ti kluci sice spolu mají sex, že by to bylo ale standartní ufňukané "Ano, Ano, Víííc!" (pro total yaoi fan girl --> "No, no! Harder, deeper!!") to fakt ne! Dyť se mu to ani nelíbí! XD (to už je co říct)
Ten film začal divně, probíhal zajímavě a skončil tak, že jsem nemohla popadnout dech a říkala si "WTF? To je konec??" Později jsem se dozvěděla, že ti kluci nejsou ani herci.... a přesto všechno to bylo fakt REAL?! .... Sebralo mi to dech.... Hlavní postava se jmenuje Midget...musel mít kvůli tomu tvrdý dětství.
0:1 Glad to neviděla. A teď už asi nikdy ani neuvidí XD.
1:0 Je to dobrý, lepší, NEJLEPŠÍ!
...
Tan Lines
1:1

Dáme sem zástupce také z japonské kinematografie. (jelikož mě nic jiného v tuhle chvíli ani nenapadá)
Zhluboka se nadechněte!!! ... Takumi-kun series: And the spring breeze whispers. Tak v tomhle Glad vyhraje....Ale smůla pro mě, řekla jsem, co mě první napadne. A tak je to tady...
Popis psát nebudu, jelikož jsem na to dělala recenzi...(no, spíš jsem si stěžovala) Snažím se najít nějaký klad, ale nic mě nenapadá. Jo pravda, něco jsem našla. V hlavní roli je Tomo Yanagishita, což je momentálně můj number one oblíbený Japonec, ale to nic nemění na faktu, že hraje idiota! Další, něco jako plus, by mohlo být to, že je to podle mangy. Jenže, co já s tím....Když je to blbě natočený, tak to ani ta manga nezachrání. Možná to je tak trochu originální...nemůžu si vzpomenout čím, takže to originální není.
0:1 Glad. Ano, jsi génius. Je to totální kravina.
0:0 *I přesto si to nechá na HD.*

Takumi-kun blablabla
0:1

Famfáry, prosím! Konečný výsledek je 2:3 pro Glad-sama a tímto i vyhrává!

Závěr: I když se motivy často opakují, příběhu se nedá věřit a v životě by se to nemohlo stát, my se na takové filmy/anime a to všechno okolo prostě koukat budeme. A už klidně jen proto, abychom v tom hledali ty výjímky. Když si to takhle vyložíme na ruku, tak chtěli bychom vůbec filmy o realitě? Chceme filmy s muži ve středním věku, kteří řeší problémy jako je vysoký cholesterol či hemeroidy? My prostě chceme tu vysněnost. Chceme ty sladké tvářičky a sexy romanci a právě proto, že to v reálném životě nebývá. Ne takhle na očích každopádně. My si prostě od světa musíme oddechnout. A s yaoi pomocí je to hned příjemnější.

Ceny pro Glad-chan-sama!!! XD Tři filmy, tři ceny(obrázky)... *muhehe*

Schválně jestli poznáš, co je fanart a co originál? XD

PS: Gladness se na tvorbě tohoto příspěvku nijak nepodílela a všechny názory, co propaguji za její ...její vlastně vůbec nejsou, takže s jakoukoliv kritikou jen za mnou. Glad chudák má tolik nervů, aby mě vůbec za tohle nezabila. Ale berte to tak, že je pozdě večer...ehm ráno a já jsem nadopovaná Citro kolou(2 litry kofeinu před spaním fakt není zdravý, děti!!!) Teď už ale musím jít spát, i když se mi teda vůbec nechce. Ale zítra(později dnes) slavím něčí narozeniny a musím být fit...nebo alespoň tak vypadat.

Chcete na mě dát link?

2009-01-04T21:00:00.000+01:00

Tak jsem to udělala! Udělala jsem si obrázky na odkazy. Takže prosím ty, co na mě odkazují,(Pokuď někdo takový vůbec je...pevně věřím, že ano.)aby si jeden vybrali a postli ho na svůj blog, stránky atd. Moc děkuji. (Samozřejmě to není nutnost!)

Moc by to pro mě znamenalo. *chu*

Veselé Vánoce a štastný nový rok 2009!!!

2008-12-22T15:34:00.004+01:00

Tak je to tady, vánoce jsou jen pár hodin daleko a konec roku rychle následuje. Všichni si pěkně odpočiňte a berte vše v klidu. Nervovat se kvůli Vánocům opravdu nemá cenu.

Takže vám teď všem oficiálně přeju veselé Vánoce a štastný nový rok 2009!

Yoshida Brothers

2008-12-20T18:25:00.003+01:00

Tak tito bratři z Japonska dokážou s šamisenem fakt divy. A zní to perfektně! :)

Yoshida Brothers - Rising

HTML & CSS = NEPŘÍTEL a grafiky ( Gravitation, Okane ga Nai atd.)

2008-12-14T21:49:00.014+01:00

Tak jsem se zase poměrně nedávno vrhla na strastiplnou cestu za poznáním webových stránek. Úplně marně musím podotknout. Nejdříve jsem hodinu tápala nad tím, jak nakóduju obrázek, a když jsem se na to vykašlala a postupovala jsem podle jednoho tutoriálu, tak jsem zjistila, že photoshop mi dokáže sám nakódovat rozvržení obrázku. To jsem fakt zapěla "Aleluja!".

Ale to byl konec moji radosti...skončila jsem u toho, že mám obrázek.(a jen tak lehounce nakódovaný text) Největší problém je v tom, že mi nejde ten obrázek dát doprostředka, prostě to mám hozený u levý strany a když teda jako dám ten obrázek doprostřed, tak mi text zůstane u strany... grr, nejhorší na tom je, že vím, proč mi to nejde, ale nevím, co s tím dělat XD. Od minulého týdne(kdy jsem nad tím začala pracovat) jsem přišla jen na to, že to nějak musím dát do tabulky a tu umístit doprostřed. Plus ani nevím, jestli to vůbec takhle jde a už vůbec netuším, zda to bude fungovat. Mimochodem s tabulkama v html neumím. :(

A tak jsem si řekla, že aby moje snaha nebyla tak úplně nahov**, tak sem hodím, jak to mělo vypadat plus sem hodím nějakou moji grafiku(zase, nuda co? XD), abych se psychicky uklidnila. :D

Samozřejmě, když kliknete na obrázek uvidíte ho ve větším rozlišení.

stránky:

Hehe; X___x to vypadá jako obálka nějaký mangy, myslím to dole.

Ach ano, pak tu máme jednu ilustraci od Tohru Kusaky.(Okane ga nai)

A ukázku z manhwy(píšu to dobře?) Totally Captivated. (Glad-chan na ni dělala moc dobrou recenzi ;-) )

Já jsem opravdu opravdový magor do photoshopu a stále se učím, ale bylo by bezvadné, kdyby mi někdo věnoval čas i na to kódování těch stránek. (Tímto děkuji T'Sal za její trpělivost ohledně mého ustavičného otravování ohledně html. Mooooc děkuji!*pokleká a klaní se*)

Heh, jeden starší wallpaper Gravitation. (starý ...asi 4 roky.)

A POZOR! Jako poslední jeden jakože obrázek k mé oblíbené skupině (české) SUNSHINE!