V září se začala vysílat třetí sezóna seriálu Glee. (pro neznalé bude muset postačit kliknout) Čekala jsem od toho hodně, jelikož se v posledních dílech rozehrálo několik situací a přímo v tom posledním nám tvůrci scénáře naťukli, co by tam mohlo být, až léto skončí. Ale ne, oni to naprosto zabili. Mám skoro pocit, že na úkor logičnosti, posloupnosti a dobrého příběhu dali přednost divákům. Ale u tohoto seriálového typu se tomu nelze divit. Diváci jsou jejich jediné šance na další díly.
Když vám scénárista ukáže v příběhu to či ono, není to protože tam neměl zrovna co hodit. Je to pro příběh, aby se tam později na tom pracovalo. To je to samé jako při vývoji postavy ve filmu. Jako třeba Yentl (Barbra Streisand). Na začátku filmu je jí předhozeno, že neumí upéct nějaký jablečný dezert. Ale ona to nepotřebuje, aby byla dobrou ženou. Ale když se zamiluje a ta její tajná láska se má oženit s jinou dívkou, stejně přijde na to, že tahle dívka, dělá vynikající jablečný dezert. V zásadě Yentl stejně potřebuje upéct ten zatracený štrůdl, aby se mohla posunout dál. Ale tyhle podobnosti. Opakující se věci ve filmech, v seriálech, jsou tam scénáristy vrženy jen pro diváka. Jen aby se ten divák poplácal po zádech, že je tak úžasný divák, že si toho všiml. Nejednodušší postava jako příklad je Horatio Caine z CSI: Miami. Ach, ty jeho brýle a věčné a velmi často i věcné nasazování brýlí. Myslíte si, že to tam scénáristé píšou, jen pro lásku ke slunečním brýlím? A víte kolik lidí na tuhle jednu blbou maličkost reaguje? Ať už kladně nebo záporně. Stovky, v Americe o tom vznikají blogy. Na youtube videa. A o tom to je. Je to taky o tom, že v reálném životě si toho nevšimnete, ale každý z nás má nějaký pohyb nebo činnost, kterou opakujeme a ta je pro nás vlastní. Ale nikdo vám to neukazuje na televizi. Tohle člověk může rozebírat dlouho. Ale popojedeme.
Proto když v Glee Kurt udělá pauzu, strnulou, ne stydlivou, před vyznáním lásky k Blainovi, tak to něco znamená. Protože jestli to nic neznamená, jestli to tam píšou bez úmyslu, tak to jsou špatní scénáristé. A na seriály by se raději měli koukat jen v televizi a ne psát je.
Ale teď konečně k velkému finále. Třetí díl byl naprosto fenomenální, nejenže mě nahodil opět do Glee fanatizmu, ale byl naprosto úžasně propracovaný. Konečně se tam zase něco řeší. Nejenže tam vybírají casting na muzikál West Side Story, který je mým oblíbencem už dlouho. Takže fajn písničky. Ale taky se tam řeší dramatické situace s úžasným tanečníkem Mikem. Oou, ty jeho pohyby s těma jeho svalnatýma rukama a zády určitě zasahují nejednu divačku. Ale jeho vnitřní drama a pak velké bum v podobě překvapení na pódiu. Nebudu prozrazovat, podívejte se. Úžasné zakončení a konečně zjistíme něco o Emmě. Jen je škoda, že vždycky, to co se děje přes léto je hrozně důležité a nikdy se nedozvíme, jak to proběhlo. A závěr? Úžasný, emotivní. Těším se na další díl.
Ale ten bude až v listopadu. Takže do té doby o tomhle případu ode mne neuslyšíte.
Má cenu zopakovat, že všechno co jsem napsala jen je můj krásný sobecký názor? XD
Tak zase někdy brzo...
0 komentářů:
Přidat komentář